Vnitrozemský stát
Vnitrozemský stát je takový stát, jehož území se nedotýká moře, tj. není přímořský. Zpravidla se za přímořské považují jen ty státy, které mají přímý přístup ke světovému oceánu; za vnitrozemské se tedy pokládají např. i státy kolem Kaspického moře (Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán), pokud nemají přístup ke světovému oceánu jinde (Írán, Rusko).
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemských států je na světě výrazná menšina, byť se jejich počet počátkem 90. let rozpadem některých států (zejména Sovětského svazu) významně zvětšil (o 12). V roce 2013 je ze 206 samostatných států (včetně neuznaných OSN) 48 vnitrozemských. Nejvíc (nesporných) jich je v Africe, vůbec se nevyskytují v Oceánii a Severní Americe.
Mezi vnitrozemské státy patří také Česko (a bylo jím vždy i Československo). Nejmladším vnitrozemským státem je Jižní Súdán vzniklý odtržením od Súdánu (2011), následuje Kosovo odtržené od Srbska (2008) a samotné Srbsko vzniklé po rozpadu státu Srbsko a Černá Hora (2006).
Minimální počet vnitrozemských států byl v historii zejména v koloniálním období na konci 19. století, mnoho jich vzniklo v Evropě po první světové válce a v Africe při dekolonizaci kolem roku 1960.
Dalšími potenciálními vnitrozemskými státy jsou sporná či separatistická území Čečensko, Kašmír, Kurdistán, Azavad nebo Tibet.
Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemské státy jsou oproti přímořským znevýhodněny, protože nemohou provozovat námořní obchod a námořní dopravu, těžit z přímořské turistiky a jsou ochuzeny rovněž o mořské přírodní zdroje; tyto nevýhody však byly částečně omezeny mezinárodními smlouvami OSN o využití moří. Ke vnitrozemským zemím rovněž v historii obvykle později pronikal technologický i kulturní pokrok. S tím souvisí fakt, že vnitrozemským státem není žádná velmoc a jen zřídkakdy byla (např. Mongolská říše byla podstatou vnitrozemská).
Na druhé straně jsou vnitrozemské státy přirozeně chráněny proti útokům z moře a před řadou nebezpečí s mořem souvisejících (tsunami, úniky ropy z tankerů, zvyšování hladiny oceánu).
Seznam vnitrozemských států[editovat | editovat zdroj]
Současné vnitrozemské státy (kurzívou státy neuznané OSN):
| Evropa 15 (16) | Asie 12 (14) | Afrika 16 | Jižní Amerika 2 |
1: Státy sousedící pouze s vnitrozemskými státy. 2: Státy ležící na břehu Kaspického moře.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Většina vnitrozemských států se vyskytuje ve shlucích (klastrech), menšina je izolovaná (tj. sousedí jen s přímořskými státy). Klastrů vnitrozemských států je ve světě 6:
- evropský (9 států: od západu na jihovýchod Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Kosovo, Severní Makedonie)
- asijský (6 států: Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Afghánistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán)
- zakavkazský (2 státy: Arménie, Ázerbájdžán) – dal by se také považovat za součást asijského, s nímž sousedí přes Kaspické moře
- severoafrický (10 států: od západu Mali, Burkina Faso, Niger, Čad, Středoafrická republika, Jižní Súdán, →Etiopie, →Uganda, Rwanda, Burundi) – tento klastr se značně rozšířil vznikem Jižního Súdánu, který jej propojil s Etiopií a původním východoafrickým klastrem
- jihoafrický (4 státy: Malawi, Zambie, Zimbabwe, Botswana) – je propojen se severoafrickým přes jezero Tanganika
- jihoamerický (2 státy: Bolívie, Paraguay)
Izolovanými vnitrozemskými státy jsou:
- v Evropě (6 států): Andorra, Bělorusko, Lucembursko, Moldavsko, San Marino, Vatikán
- v Asii (4): Bhútán, Laos, Mongolsko (téměř spojené s asijským klastrem), Nepál
- v Africe (2): Lesotho, Svazijsko
Zvláštní případy[editovat | editovat zdroj]
Největším vnitrozemským státem na světě je Kazachstán, nejlidnatějším Etiopie a nejmenším Vatikán. Kazachstán je zároveň jediným vnitrozemským státem, který leží na dvou kontinentech (podle některých definic hranice mezi Evropou a Asií). Vnitrozemským státem nejvzdálenějším od nejbližšího moře je Kyrgyzstán (přes 1500 km), nejblíže k moři je Moldavsko (jen 2 km, pokud budeme pokládat Dněsterský liman za součást moře, jinak 40 km), případně San Marino (10 km).
Zvláštní kategorií jsou vnitrozemské státy, které jsou obklopeny státy, jež jsou všechny rovněž vnitrozemské; takové státy (tzv. dvojnásobně vnitrozemské) v současnosti existují dva, případně tři: Lichtenštejnsko, Uzbekistán a mezinárodně neuznaný Arcach.
Existuje sedm vnitrozemských států, které sousedí jen se dvěma státy: Andorra, Bhútán, Lichtenštejnsko, Moldavsko, Mongolsko, Nepál a Svazijsko.
Další kategorií jsou státy, které jsou úplně obklopeny územím jediného jiného státu – takové státy se nazývají enklávy (pokud takový stát sousedí jen s jedním státem, ale má přístup k moři, mluví se někdy o tzv. poloenklávě; v tomto případě samozřejmě nejde o vnitrozemský stát). Enklávy (jako samostatné státy) existují v současnosti tři, případně čtyři: Vatikán, San Marino, Lesotho a mezinárodně neuznaný Arcach.
Vnitrozemské federativní celky[editovat | editovat zdroj]
Většina federativních přímořských států obsahuje vnitrozemské samosprávné celky (státy, republiky, země), často i značně (stovky až tisíce kilometrů) vzdálené od moře.
Jako vnitrozemské se mohou definovat jak na základě absence pobřeží, tak navíc ještě polohou uvnitř mateřského státu (bez hranice s jiným suverénním státem – tyto jsou níže označovány hvězdičkou *).
Brazílie[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemských je 9 ze 26 spolkových států Brazílie:
Čína[editovat | editovat zdroj]
4 z 5 čínských autonomních oblastí, 14 z 22 provincií a 2 ze 4 ústředně spravovaných měst jsou vnitrozemské.
V oblasti Sin-ťiang (Ujgursko) se nachází i tzv. eurasijský pól nedostupnosti, tj. bod pevniny nejvzdálenější od pobřeží světového oceánu (2 645 km).
| autonomní oblasti | provincie | přímo spravovaná města | |
|---|---|---|---|
Indie[editovat | editovat zdroj]
4 z 8 indických teritorií a 19 z 28 indických států jsou vnitrozemské.
Jihoafrická republika[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemských je 5 z 9 provincií JAR:
Před správní reformou roku 1994 byly vnitrozemské Oranžsko a Transvaal.
Kanada[editovat | editovat zdroj]
2 státy Kanady jsou vnitrozemské (oba hraničí s USA):
Mexiko[editovat | editovat zdroj]
12 z 31 spolkových států Mexika je vnitrozemských.
Německo[editovat | editovat zdroj]
Většina z německých spolkových zemí je vnitrozemských:
Bádensko-Württembersko
Bavorsko
Berlín*
Braniborsko
Durynsko*
Hesensko*
Porýní-Falc
Sársko
Sasko
Sasko-Anhaltsko*
Severní Porýní-Vestfálsko
Rusko[editovat | editovat zdroj]
Naprostá většina autonomních republik Ruské federace (všechny kromě Karélie, Sachy (Jakutska) a sporného Krymu) je vnitrozemská a velká část i vnitrostátní.
| předkavkazský klastr | povolžský klastr | sibiřský klastr | izolované |
|---|---|---|---|
| 1 – má přístup ke Kaspickému moři |
Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]
27 z 50 států USA je vnitrozemských:
| pohraniční | vnitrostátní | |
|---|---|---|
| 1 – má přístup k Velkým jezerům (1a – a jen na nich má mezinárodní hranici) | ||
Španělsko[editovat | editovat zdroj]
7 ze 17 autonomních společenství Španělska je vnitrozemských:
.svg){kind=small}
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vnitrozemský stát na Wikimedia Commons
