Vnitrozemský stát
Vnitrozemský stát je takový stát, jehož území se nedotýká moře, tj. není přímořský. Většinou se za přímořské považují jen ty státy, které mají přímý přístup ke světovému oceánu; za vnitrozemské se tedy pokládají např. i státy kolem Kaspického moře (Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán), pokud nemají přístup ke světovému oceánu jinde (Írán, Rusko).
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemských států je na světě výrazná menšina, byť se jejich počet počátkem 90. let rozpadem některých států (zejména Sovětského svazu) významně zvětšil (o 12). V roce 2013 je ze 204 samostatných států (včetně neuznaných OSN) 48 vnitrozemských. Nejvíc (nesporných) jich je v Africe, vůbec se nevyskytují v Oceánii a Severní Americe.
Mezi vnitrozemské státy patří i Česko. Nejmladším vnitrozemským státem je Jižní Súdán vzniklý odtržením od Súdánu (2011), následuje Kosovo odtržené od Srbska (2008) a samotné Srbsko vzniklé po rozpadu státu Srbsko a Černá Hora (2006).
Minimální počet vnitrozemských států byl v historii zejména v koloniálním období na konci 19. století, mnoho jich vzniklo v Evropě po první světové válce a v Africe kolem roku 1960. Dalšími potenciálními vnitrozemskými státy jsou sporná či separatistická území Čečensko, Kašmír, Kurdistán, Azavad, Tibet nebo Ujgursko.
Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]
Vnitrozemské státy jsou oproti přímořským znevýhodněny, protože nemůžou přímo těžit z námořního obchodu, námořní dopravy a přímořské turistiky a jsou ochuzeny rovněž o mořské přírodní zdroje; tyto nevýhody však byly částečně omezeny mezinárodními smlouvami OSN o využití moří. Ke vnitrozemským zemím rovněž v historii obvykle později pronikal technologický i kulturní pokrok. S tím částečně souvisí fakt, že vnitrozemským státem není žádná velmoc a jen zřídkakdy byla (např. Mongolská říše byla podstatou vnitrozemská).
Na druhé straně jsou vnitrozemské státy přirozeně chráněny proti útokům z moře a před řadou nebezpečí s mořem souvisejících (tsunami, úniky ropy z tankerů, zvyšování hladiny oceánu).
Zvláštní případy[editovat | editovat zdroj]
Největším vnitrozemským státem na světě je Kazachstán, nejlidnatějším Etiopie a nejmenším Vatikán. Kazachstán je zároveň jediným vnitrozemským státem, který leží na dvou kontinentech (podle některých definic hranice mezi Evropou a Asií). Vnitrozemským státem nejvzdálenějším od nejbližšího moře je Kyrgyzstán (přes 1500 km), nejblíže k moři je Moldavsko (jen 2 km, pokud budeme pokládat Dněsterský liman za součást moře, jinak 40 km), případně San Marino (10 km).
Zvláštní kategorií jsou vnitrozemské státy, které jsou obklopeny státy, jež jsou všechny rovněž vnitrozemské; takové státy (tzv. dvojnásobně vnitrozemské) v současnosti existují dva: Lichtenštejnsko a Uzbekistán.
Existuje sedm vnitrozemských států, které sousedí jen se dvěma státy: Andorra, Bhútán, Lichtenštejnsko, Moldavsko, Mongolsko, Nepál a Svazijsko.
Další kategorií jsou státy, které jsou úplně obklopeny územím jediného jiného státu – takové státy se nazývají enklávy (pokud takový stát sousedí jen s jedním státem, ale má přístup k moři, mluví se někdy o tzv. poloenklávě; v tomto případě samozřejmě nejde o vnitrozemský stát). Enklávy (jako samostatné státy) existují v současnosti (2013) tři: Vatikán, Lesotho a San Marino.
Seznam vnitrozemských států[editovat | editovat zdroj]
Současné vnitrozemské státy:
| Evropa 15 (16) | Asie 12 (14) | Afrika 16 | Jižní Amerika 2 |
1: Státy sousedící pouze s vnitrozemskými státy. 2: Státy ležící na břehu Kaspického moře.