Extremadura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Comunidad Autónoma de Extremadura
Vlajka Extremadury bez znaku
Vlajka Extremadury bez znaku
Vlajka Extremadury se znakem
Vlajka Extremadury se znakem
HymnaHymna Extremadury

poloha společenství v rámci Španělska

Hlavní město
Největší město
Rozloha
- % rozlohy Španělska
41 634 km²
8,2 %
Obyvatelstvo
- % obyvatel Španělska
- Hustota zalidnění
1 107 220
2,3 %
26,6 obyv./km²
Úřední jazyk(y) španělština
ISO 3166-2 ES-EX
Počet provincií
2
Autonomní statut od: 26. února 1983
Parlamentní zastoupení
Kongres 10 křesel
Senát 10 křesel
Regionální parlament
65 křesel
Předseda vlády Juan Carlos
Rodríguez Ibarra
(PSOE)

Junta de Extremadura

Extremadura (španělsky Extremadura) je jedno ze 17 autonomních společenství a historické území na západě Španělska při hranicích s Portugalskem. Metropolí společenství, jejíž části náležely ke středověkým královstvím Leónu a Kastilii je nevelká Mérida, přestože největším městem regionu je Badajoz.

Území Extremadury se administrativně člení na 2 provincie: Badajoz a Cáceres.

Provincie Extremadury

Pocházela odtud řada slavných dobyvatelů („conquistadoři“) a proto se ji také říká „tierra de conquistadores“ (země dobyvatelů). Patřili mezi ně Hernán Cortés, Francisco Pizarro, Pedro de Alvarado, Pedro de Valdivia a další. Mnoho měst v Americe je také pojmenováno podle měst v jejich vlasti. Mérida je hlavním městem Extremadury a také jsou to významná města v Mexiku a Venezuele; Medellín je v současnosti malé město v Extremaduře, ale také je to druhé největší město v Kolumbii; Albuquerque největší město Nového Mexika, má název vzniklý zkomolením Alburquerque, názvu dalšího Extremadurského města. Také dva španělští astronauti Michael Lopez-Alegria a Pedro Duque mají rodinné vazby na Extremaduru.

Extremaduru nelze zaměňovat s Estremadurou, historickou provincií Portugalska.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Extremadura na západě hraničí s Portugalskem, na severu s autonomním společenstvím Kastilie a León (Castilla y León), na východě s autonomním společenstvím Kastilie-La Mancha (Castilla-La Mancha), na jihu pak s autonomním společenstvím Andalusie (Andalucía). Územím Extremadury protékají významné řeky Tajo a Guadiana, zčásti tvořící hranici Španělska s Portugalskem.

Sever regionu je velmi hornatý. Západní výběžek pohoří Cordillera Central vytvářející zde několik horských pásem a údolí, navazuje na kastilské pohoří Sierra de Gredos. Nejvyšší horou je Calvitero (2425 m) na hranicích s provincií Salamanca. Tato oblast je bohatá na vodu a velice úrodná (známé jsou třešně z Valle del Jerte či papriky z kraje La Vera). Jižně od řeky Tajo se rozkládá suchá země s rozlehlými pláněmi, známá pěstováním vína. Na jihovýchodě provincie Cáceres jižně od řeky Tajo se zvedá pohoří Sierra de Gudelupe navazující na kastilské pohoří Montes de Toledo. Na hranici s Andalusií se zase rozkládá pohoří Sierra Morena.

Města[editovat | editovat zdroj]

10 největších měst[1]
Pořadí Město Obyvatelstvo
1. Badajoz 143 748
2. Cáceres 90 218
3. Mérida 53 915
4. Plasencia 39 785
5. Don Benito 34 051
6. Almendralejo 31 424
7. Villanueva de la Serena 24 932
8. Navalmoral de la Mata 17 099
9. Zafra 16 417
10. Montijo 15 648

Třemi srovnatelně významnými městy jsou Badajoz (největší město regionu), Cáceres se středověkými a renesančními památkami UNESCO a Mérida – metropole Extremadury s řadou zachovalých římských památek divadlo, amfiteátr, 2 akvadukty a unikátním mostem). Na severu leží regionální středisko Plasencia, na jihu Zafra, na východě Don Benito. Historický význam má také město Trujillo, rodiště Francisca Pizarra, nebo dnes nevelký Medellín.


Předsedové vlád Extremadury[editovat | editovat zdroj]

Po zřízení autonomního statutu:

Historický přehled[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

římské divadlo ve městě Casas de Reina v provincii Badajoz

Ve starověku území obývaly kmeny Iberů, od 5. století př. n. l. sem směřovala expanze Keltů (Keltiberové) a později Kartága. Ve 2. století př. n. l. pak území ovládla Římská říše. V jejím rámci pak bylo území Extremadury začleněno do provincie Hispania Ulterior. Roku 14 př. n. l. pak byla v rámci územní reorganizace Římské říše tato provincie rozdělena mezi provincie Lusitánie (z Extremadury k ní patřilo území moderní provincie Cáceres a severní část moderní provincie Badajoz) a Hispánii Baeticu (z Extremadury k ní náležela většina území moderní provincie Badajoz) viz mapa 1. Extremadura pak patřila k důležitým obchodním regionům a vznikla tu města „Caesarina“, (dnešní Cáceres) a Emerita Augusta (dnešní Mérida). Až do současnosti se zde zachovalo ve velice dobrém stavu mnoho především římských historických impozantních staveb, jako jsou akvadukty, divadla, pevnosti atd. Portugalská hranice zde prochází Alcántarským mostem, který je důkazem římské technické vyspělosti.

Středověk a novověk[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Římské říše se území Extremadury stalo součástí Vizigótské říše. V letech 711-718 podlehla Vizigótská říše arabskému vpádu a území Extremadury se načas stalo součástí Arabské říše. Roku 756 se pak Extremadura stala součástí Córdobského emirátu (později chálifát). Ten se po vyhnání posledního chálífy roku 1031 rozpadl na řadu menších států (taifas), přičemž si dva z nich: Badajoz a Toledo, rozdělily mezi sebe celé území Extremadury. Na konci 11. a v první třetině 12. století se pak části dnešní Extremadury staly součástí království Kastilie a Leónu.

Později vznikla z částí území obou království historická španělská provincie Extremadura. Její území pak bylo 30. listopadu 1833 rozděleno mezi moderní provincie Cáceres a Badajoz. Podle federalistické ústavy První španělské republiky se měla stát Extremadura jedním ze 17 autonomních spolkových států této federativní republiky, což však kvůli kolapsu republiky nakonec nebylo realizováno.

Po pádu diktátorského režimu generála Francisca Franca a obnovení demokracie ve Španělsku, získala Extremadura 13. června 1978 rozsáhlou autonomii, což bylo 26. února 1983 potvrzeno schválením autonomního statutu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdroj: INE, Instituto Nacional de Estadística. (1. I. 2006). Real Decreto 1627/2006 z 29. XII.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]