Dekolonizace Afriky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dekolonizace Afriky je název pro historické údobí a společenské hnutí v Africe po II. světové válce. Jednalo se o postupné vyhlášení nezávislosti v britských, portugalských, francouzských a belgických koloniích a proces vzniku či vyhlášení samostatných, nezávislých států.[1] Jednalo se o součást celosvětového fenoménu osamostatňování kolonií evropských velmocí.[2]

Politické pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce koloniální mocnosti počítaly dále s hospodářskou úlohou svých kolonií zejména v otázce přírodního bohatství. Úlohu kolonií spatřovaly také ve funkci určité protiváhy k Sovětskému svazu a jeho spojencům. Po válce dále také sílil odpor vůči kolonialismu, navíc se ukázalo, že kolonie už nemohou plnit svou úlohu pro své koloniální mateřské země.[3] Nadále již také byla neudržitelná role afrických kolonií jako jakýchsi "vedlejších, primitivních národů na jiném kontinentě".[2] Hlavní období dekolonizace probíhalo od roku 1955 do roku 1975, nejsilněji v roce 1960 (Rok Afriky). Později rovněž rostl počet členských států OSN z řad afrických zemí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Деколонизација Африке na srbské Wikipedii.

  1. Напомена:Пре Другог светског рата у Африци су биле независне Етиопија (коју је окупирала Италија 1936) и Либерија (од 1847. године)
  2. a b Филип Куртен, Историја Африке, Клио, Београд 2005. година, страница 770
  3. The Cambridge History of Africa, Volume 8, поглавље The Second World War: prelude to decolonization in Africa