Aliboron
| Aliboron | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. září 973 Kath |
| Úmrtí | 9. prosince 1048 (ve věku 75 let) Ghazní |
| Bydliště | Ray Ghazní Gorgán |
| Povolání | filozof, chemik, geograf, polyhistor, matematik, kartograf, astronom, překladatel, antropolog, fyzik, astrolog, historik, jazykovědec, indolog, spisovatel, farmaceut, humanista a botanik |
| Nábož. vyznání | islám |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aliboron (někdy též Abú ar Rajhán nebo al-Birúní) (15. září 973 – 13. prosince 1048), celým vlastním jménem Muhammad Abú ar Rajhán al-Birúní, byl perský astrolog, astronom, filosof, lékař, matematik, historik, kartograf a cestovatel pocházející z Chórezmu na území dnešního Uzbekistánu.
Pro jeho práce o Indii bývá pokládán za „otce indologie“; za svůj příspěvek k vědám o Zemi včetně geografie bývá nazýván i „otcem geodézie“.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval arabské islámské právo a ovládal i řečtinu, syrštinu a sanskrt. Čtyřicet let studoval v Indii, na svých cestách se dostal až k hranicím Evropy. Zabýval se aritmetikou, kombinatorikou, iracionálními čísly a geometrií. Ve svých filosofických pracích vycházel z podrobné znalosti Aristotelova díla. Vypočítal na svou dobu velmi přesně rozměry Země a byl přesvědčen o tom, že Země rotuje kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Znal také fakt, že rychlost světla je mnohonásobně větší, než rychlost zvuku.
V roce 1030 sepsal o indických heliocentrických teoriích spis Tárích al-Hind („Indické kroniky“). Vycházel přitom ze znalosti spisů indického astrologa Árjabhaty (5. století) a jeho následovníků. Věnoval se také botanice a farmakologii.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Al-Biruni: The Book of Instruction in the Elements of the Art of Astrology (anglicky, R. Ramsay Wright, 1934)
- BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2. [Viz str. 70–71.]
- PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 226.]
- RYPKA, Jan a kol. Dějiny perské a tádžické literatury. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 778 s. [Viz str. 127–128.]
- SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. [Viz str. 221–223.]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aliboron na Wikimedia Commons
