Sarykamyšské jezero
| Sarykamyšské jezero | |
|---|---|
 Sarykamyšské jezero (pohled z uzbecké strany) | |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Státy |  Turkmenistán,  Uzbekistán |
| provincie / Republika | Dašoguz / Karakalpakstán |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 42° s. š., 57°20′ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | cca 3 900–4 000 km² (proměnlivá)[1] |
| Délka | 100–125 km[1] |
| Šířka | 30–40 km[1] |
| Objem | cca 60–70 km³[2] |
| Povodí | Amudarja (kolektory)[1] km² |
| Max. hloubka | max. 40–45 m[1][2] m |
| Ostatní | |
| Typ | bezodtoké hořkoslané jezero |
| Nadm. výška | cca 5 m n. m.[1][3] m n. m. |
| Přítok vody | kollektory Darjalyk a Döstlik z povodí Amudarji[1] |
| Odtok vody | bezodtoké |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sarykamyšské jezero (rusky Сарыкамышское озеро; turkmensky turkmensky Sarygamyş köli, karakalpacky Sariqamis kóli) je velké hořkoslané jezero v Turanské nížině na hranici Turkmenistánu a Uzbekistánu. Leží v centrální části Sarykamyšské prolákliny mezi pouští Karakum a okrajem planiny Usťjurt. Přibližně tři čtvrtiny plochy jezera se nacházejí v Turkmenistánu, severozápadní část zasahuje na území autonomní republiky Karakalpakstán v Uzbekistánu.[1] V současnosti je to největší jezero Turkmenistánu a jedno z největších bezodtokých jezer ve Střední Asii.[2]
Moderní Sarykamyšské jezero je antropogenní vodní nádrž, která se začala vytvářet v 60. letech 20. století jako přijímač kollektorno-drenážních vod z rozsáhlých zavlažovacích systémů v povodí Amudarji. Jezero má silně proměnlivou rozlohu a hloubku závislou na množství přiváděné vody; na přelomu 70. a 80. let zabíralo přibližně 1000–1500 km², v polovině 80. let přes 3000 km² a po roce 2000 kolem 3900–4000 km².[1][4] Od konce 2. desetiletí 21. století satelitní snímky ukazují opět mírný ústup jezera v důsledku dlouhodobého sucha a omezených přítoků.[5]
Navzdory rostoucí salinitě a znečištění pesticidy a dalšími agrotuchemikáliemi je Sarykamyšské jezero významným stanovištěm vodních ptáků a místem rybolovu. Většina turkmenské části jezera je zahrnuta do chráněných území a lokalita byla vyhlášena významnou ptačí oblastí (IBA).[2]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Název „Sarykamyš“ má původ v turkických jazycích. Část sary znamená „žlutý“ a qamış se tradičně vykládá buď jako „rákos“, nebo v širším smyslu jako „nížina, proláklina“.[6] Podle některých badatelů proto jméno původně odkazovalo na žlutavé slanisky a sedimenty na dně vyschlé prolákliny, zatímco současný turkmenský výklad zdůrazňuje význam „žlutý rákos“ a odkaz na rákosové porosty v okolí jezera.[6]
Poloha a fyzická geografie
[editovat | editovat zdroj]Jezero se rozkládá v centrální části Sarykamyšské kotliny, rozsáhlé ploché depresní pánve oválného tvaru. Na východě ji ohraničuje deltapláně Amudarji, na západě a severu strmé okraje (činky) planiny Usťjurt, na jihu navazuje na dunové pole pouště Karakum.[1] Nejnižší partie dna prolákliny leží více než 40 m pod hladinou světového oceánu.[7]
Rozloha jezera se v závislosti na hydrologických podmínkách výrazně mění. Studie založené na dálkovém průzkumu Země ukazují nárůst plochy z přibližně 1100 km² v roce 1973 na zhruba 3900–4000 km² po roce 2010.[1][8] Maximální délka dosahuje přibližně 100–125 km a šířka 30–40 km; vodní plocha je protáhlá v severojižním až severozápadně–jihovýchodním směru.[1] Největší hloubky (40–45 m) se nacházejí při východním břehu, průměrná hloubka činí zhruba 8 m.[2]
Klimaticky leží oblast v pásmu výrazně kontinentálního a suchého klimatu se studenými zimami a velmi horkými léty. Roční úhrn srážek je nízký a značnou část vodní bilance jezera tvoří výpar, který v letním období dosahuje extrémních hodnot.[1][9]
Historie jezera
[editovat | editovat zdroj]Přirozené jezero v minulosti
[editovat | editovat zdroj]Sarykamyšská proláklina byla opakovaně zaplňována vodou Amudarji již v geologické minulosti. Podle geomorfologických a sedimentologických studií existovalo rozsáhlé jezero v této oblasti již na konci neogénu a ve svrchním čtvrtohorách, kdy jeho hladina dosahovala až přibližně 58 m n. m. a jezero zasahovalo i do dnešní Assake-Audanské deprese.[10]
Ve středověku, přibližně ve 14.–16. století, hladina jezera kolísala mezi 50 a 62 m n. m. v závislosti na tom, zda hlavní tok Amudarji směřoval do Sarykamyšské prolákliny, nebo do Aralského jezera.[10][11] Voda přitékala především bývalými rameny Darjalyk a Daudan, která vytvářela rozsáhlou přisarykamyšskou deltu s hustou sítí starých koryt. Z bývalého jižního zálivu jezera odtékala voda směrem ke Kaspickému moři po trase dnešního suchého koryta Uzboj.[12]
Poslední velké naplnění přirozeného jezera vodami Amudarji je doloženo při velké povodni v roce 1878; brzy poté byl tok řeky definitivně převeden do Aralského jezera a Sarykamyšské jezero postupně zaniklo.[11]
Vznik moderního antropogenního jezera
[editovat | editovat zdroj]Současné Sarykamyšské jezero vzniklo až v průběhu 60. let 20. století jako nepřímý důsledek masivního rozvoje zavlažování ve Střední Asii. Rozšíření závlahových systémů v dolním toku Amudarji vedlo k rychlému nárůstu množství kollektorno-drenážních vod, které byly svedeny do starého koryta Darjalyku a odtud do Sarykamyšské prolákliny.[1][9]
V počáteční fázi, na začátku 70. let, mělo jezero rozlohu asi 1000 km² a objem kolem 12 km³, při maximální hloubce do 30 m.[10] Do roku 1977 se plocha zvětšila na zhruba 1500 km² a v roce 1985 dosahovala přibližně 3200 km².[1][4] Následný vývoj byl určován kombinací hydrologických poměrů v povodí (množství vody v Amudarje, efektivita závlah a odtok do jiných nádrží) a klimatických podmínek; dálkové průzkumy v 21. století ukazují celkový trend růstu plochy, který se po roce 2018 pozastavil a vystřídalo jej mírné zmenšování jezera.[8][5]
V letech 2018–2024 došlo podle ruského meteorologického serveru MeteoŽurnal k poklesu plochy Sarykamyšského jezera asi o 170 km², což je dáváno do souvislosti s dlouhodobým suchem v regionu a omezením přítoků kollektorno-drenážních vod.[5]
Hydrologie a kvalita vody
[editovat | editovat zdroj]Sarykamyšské jezero je typickým bezodtokým jezerem: nemá přirozený povrchový odtok a jeho vodní bilance je určována především přítokem z kolektorů a výparem. Hlavním přítokem je Darjalykský kolektor, který přivádí odpadní vody z rozsáhlých závlahových ploch na levém břehu Amudarji v Turkmenistánu a Uzbekistánu, doplněný dalšími kolektory vedenými částečně v trasách starých říčních ramen.[1][9]
Chemismus jezera je ovlivněn vysokým obsahem rozpuštěných solí a antropogenními příměsemi. Zatímco v 60. letech 20. století se salinita vody pohybovala kolem 3–4 g/l, v 80. letech již dosahovala 12–14 g/l a v novějších studiích je uváděna hodnota 15–20 g/l.[1][13] Voda obsahuje zvýšené koncentrace pesticidů, herbicidů, těžkých kovů a živin pocházejících ze zemědělské výroby, přesto jezero slouží jako místní rybářská základna a významný ekosystém pro vodní a mokřadní organismy.[1][14]
Proměnlivost rozlohy a objemu jezera v čase byla opakovaně analyzována pomocí satelitních dat. Dlouhodobé trendy ukazují, že antropogenní jezero výrazně změnilo vodní bilanci dolního toku Amudarji a stalo se jedním z hlavních recipientů drenážních vod v oblasti bývalého Aralského jezera.[4][15]
Příroda
[editovat | editovat zdroj]Rybí fauna
[editovat | editovat zdroj]Ichtyofauna Sarykamyšského jezera se formovala kombinací původních druhů z povodí Amudarji a druhů zavlečených či cíleně vysazených v rámci rybářských projektů. Do jezera pronikly ryby jak z hlavního toku Amudarji, tak z kanálů a menších nádrží kollektorno-drenážní sítě.[14]
V 80. letech 20. století bylo v jezeře zaznamenáno asi 27 druhů ryb; kolem roku 2018 již 32 druhů, z nichž přibližně třetina představuje nepůvodní, člověkem zavlečené taxony.[16] Celkem bylo v průběhu existence jezera doloženo 36 druhů ryb, včetně hospodářsky významných druhů, jako je kapr, sumec, tolstolobik, amur bílý či různé druhy okounovitých.[16][14] Na turkmenské straně probíhá pravidelné zarybňování; například v roce 2020 bylo do jezera vypuštěno několik tun rybích násad kapra, tolstolobika a amura za účelem podpory místního rybolovu.[17]
Ptáci a další fauna
[editovat | editovat zdroj]Okolí Sarykamyšského jezera je důležitou zastávkou tahových ptáků na trase mezi Kaspickým mořem, Aralskou oblastí a jižnějšími zimovišti. Na jezeře a v přilehlých mokřadech hnízdí nebo táhnou mimo jiné labuť velká, pelikán bílý i pelikán kadeřavý, různé druhy kormoránů, racků, rybáků a bahňáků.[2][18]
Turkmenská část jezera byla mezinárodní organizací BirdLife International vyhlášena za významnou ptačí oblast (Important Bird Area, IBA), protože pravidelně hostí více než 20 000 jedinců vodních a mokřadních ptáků a významné populace ohrožených druhů.[2] Kromě ptactva se v okolních pouštích a stepích vyskytují typické druhy středoasijské fauny, například karakal stepní, gazela běloocasá nebo různé druhy plazů; ty však nejsou přímo vázány na vodní prostředí jezera.[14]
Ochrana přírody a využití
[editovat | editovat zdroj]Většina turkmenského pobřeží Sarykamyšského jezera spadá do Kaplankyrského státního přírodního rezervátu a zvláštního Sarykamyšského zakazniku, jejichž cílem je ochrana specifických pouštních a mokřadních ekosystémů v oblasti.[14] Ochrana jezera je komplikována jeho antropogenním původem a závislostí na přítoku kollektorno-drenážních vod, které přinášejí značnou zátěž pro životní prostředí v podobě solí a chemických látek.
Jezero je zároveň důležité pro místní hospodářství. Slouží jako úložiště odpadních vod z rozsáhlých zavlažovaných ploch, čímž částečně odlehčuje dolnímu toku Amudarji a přilehlým územím, a zároveň poskytuje zdroj ryb a stanoviště vodních ptáků. Dlouhodobé environmentální studie však upozorňují, že rostoucí salinita a akumulace toxických látek mohou do budoucna omezit biologickou produktivitu jezera a zhoršit jeho ekologický stav.[1][13][15]
V kontextu širšího regionu je Sarykamyšské jezero jedním z příkladů, jak intenzivní využívání vodních zdrojů pro zemědělství ovlivňuje krajinu Střední Asie – spolu s ústupem Aralského jezera, vznikem nových umělých jezer a změnami v režimu velkých řek oblasti.[4][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 ORLOVSKY, L., O. Matsrafi; N. Orlovsky; M. Kouznetsov. The Turkmen Lake Altyn Asyr and Water Resources in Turkmenistan. Berlin/Heidelberg: Springer, 2014. Dostupné online. doi:10.1007/698_2012_191. Kapitola Sarykamysh Lake: Collector of Drainage Water – the Past, the Present, and the Future. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 Sarykamysh lake and surrounding Ustyurt Plateau – Key Biodiversity Areas factsheet [online]. BirdLife International / Key Biodiversity Areas [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sarygamysh Lake [online]. Mapcarta [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 LIU, Haijun; CHEN, Yaning; YE, Zhaoxia. Recent Lake Area Changes in Central Asia. Scientific Reports. 2019-11-07, roč. 9, čís. 1, s. 16277. Dostupné online [cit. 2025-12-06]. ISSN 2045-2322. doi:10.1038/s41598-019-52396-y. (anglicky)
- 1 2 3 За последние 6 лет площадь Саракамышского озера уменьшилась на 170 км². meteojournal.ru [online]. MeteoЖурнал, 2024-07-25 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 E. M. Pospelov: Geografičeskije nazvanija mira. Toponimičeskij slovar (Geografická jména světa. Toponymický slovník). Moskva 1998 – výklad původu názvu „Sarykamyš“.
- ↑ Sary-Kamyš. In: Slovník současných geografických názvů. U-Faktorija, Jekatěrinburg 2006.
- 1 2 COSTACHE, R. The spatial dynamics of Sarygamysh Lake using remote sensing and GIS techniques. Cinq Continents. 2023, roč. 13, čís. 27. Dostupné online [cit. 2025-12-05]. (anglicky)
- 1 2 3 4 World Bank: Central Asia Water and Energy Program: Working for Energy and Water Security, technická zpráva o vodním hospodářství v povodí Amudarji.
- 1 2 3 Bolšaja sovetskaja enciklopedija – heslo „Сарыкамышские озёра“, základní fyzickogeografické údaje a historický vývoj jezera.
- 1 2 Nacionalnaja enciklopedija Uzbekistana – hesla „Сариқамиш koʻli“ a „Сариқамиш soyligi“ k historii Sarykamyšské prolákliny a jezera.
- ↑ S. P. Tolstov, A. S. Kjes (eds.): Nizovja Amu-Darji, Sarykamys, Uzboj: istorija formirovanija i zaselenija. Moskva 1960.
- 1 2 YAPIYEV, V., A. J. Wade; M. Shahgedanova; Z. Saidaliyeva; A. Madibekov; I. Severskiy. The hydrochemistry and water quality of glacierized catchments in Central Asia: a review of the current status and anticipated change. Journal of Hydrology: Regional Studies. 2021, roč. 38. Dostupné online [cit. 2025-12-05]. doi:10.1016/j.ejrh.2021.100960. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 A. K. Rustamov: Životní prostředí Turkmenistánu a jeho ochrana (na příkladu obratlovců). Ašchabad 2017 – údaje o fauně a chráněných územích v okolí Sarykamyšského jezera.
- 1 2 TOUGE, Y., G. Kobayashi; T. Khujanazarov; K. Tanaka. Reproduction of historical water balance in the Aral Sea Basin: The physically-based framework to quantify water consumption components in endorheic lake. Journal of Hydrology. 2024, roč. 640. Dostupné online [cit. 2025-12-05]. doi:10.1016/j.jhydrol.2024.131711. (anglicky)
- 1 2 F. M. Šakirova: „Bioraznoobrazije ichthiofauny vodoemov Turkmenistana“. Problemy osvojenija pustyn, 2018 – informace o druhové skladbě ryb v Sarykamyšském jezeře.
- ↑ Восполняются природные ресурсы. turkmenistan.gov.tm [online]. Государственное информационное агентство Туркменистана – «Золотой век», 2020-12-14 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Там, kde жили гепарды [online]. Turkmen.ru [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sarykamyšské jezero na Wikimedia Commons