Ulugbek
| Ulugbek | |
 |
|
| Narození | 22. března 1394 Sultaníje |
|---|---|
| Úmrtí | 27. října 1449 (ve věku 55 let) Samarkand |
| Místo odpočinku | Gur-e Amir |
| Děti | Abdal-Latif Mirza |
| Rodiče | Shahrukh a Goharshad |
| Příbuzní | Ibrahim Sultan a Baysonqor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muhammad Taragaj známý jako Ulugbek (22. března 1394 – 27. října 1449) byl vnukem Timúra Lenka (Tamerlána), dědicem jeho říše a milovníkem vědy.[1]
Na trůn nastoupil už v roce 1409 a období jeho čtyřicetileté vlády vytvořilo ze Samarkandu jedno z nejvýznamnějších vědeckých center středověku.
V letech 1427–1429 nechal postavit u Samarkandu observatoř vybavenou obřím mramorovým kvadrantem o poloměru 40,2 m.[1] K její stavbě se zřejmě nechal inspirovat observatoří Maraga postavenou o půldruhého století dříve Čingischánovým vnukem, ílchánem Hülegü. Zbytky Ulugbekova sextantu, který umožňoval odečítat výšku hvězd nad obzorem s chybou nepřesahující několik úhlových vteřin, jsou dodnes zachovány.
V Ulugbekově observatoři se sešla řada vynikajících arabských astronomů a matematiků a vědecké práce se účastnil i sám Ulugbek. Byla zde provedena vysoce přesná pozorování, umožněná obřím přístrojem. Zachovaly se tabulky poloh 1018 hvězd, které byly nejpřesnější až do doby pozorování optickými přístroji. Tabulky byly přeloženy a používány i evropskými astronomy.
Ulugbek také výrazným způsobem pomohl rozvoji Samarkandu. Založil zde v roce 1430 univerzitu a nechal postavit mnoho dalších staveb.
Ulugbek byl zavražděn vlastním synem, který však vládl pouze rok, než byl sám zavražděn. Těsně po Ulugbekově smrti byla část vědeckých prací z náboženských důvodů zničena.
Byla po něm pojmenována planetka Ulugbek a také kráter na Měsíci Ulugh Beigh.[1][2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Rümker, str. 42, č. mapového listu 8, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Ulugh Beigh on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
