Josef Augustin Paukert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Augustin Paukert
Narození 9. března 1879
Choceň
Úmrtí 31. prosince 1960 (ve věku 81 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Augustin Paukert, též Stino Paukert (9. března 1879, Choceň31. prosince 1960, Praha) byl český sochař a medailér, který stylově prošel od secese přes modernu až po socialistický realismus.

Život[editovat | editovat zdroj]

Reliéf v průčelí budovy Penzijního ústavu Zaměstnaneckých pojišťoven v Praze
Socha havíře z budovy Penzijního ústavu v Praze
Detail sochy se signaturou, průčelí budovy Penzijního ústavu v Praze 2

Původní profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894–1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901–1904 pokračoval ve studiu v Praze, kam nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy), roku 1904 získal roční školní stipendium do Říma; tam studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě 10 let; své práce signoval Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.

Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.

V letech 1926–1948 Orloj byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946–1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.

Realizace v architektuře[editovat | editovat zdroj]

  • Sochařská výzdoba Hornického domu v Mostě (1925)
  • Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni
  • Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932)
  • Reliéf a 4 sochy zaměstnanců Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp.337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě pražském.
  • Pomník obětem 2. světové války v Chocni

Členství v organizacích a spolcích[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[1]. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.

Zastoupení ve státních sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Katalog výstavy Moderní galerie, Praha 1936
  • Václav Novotný: Národní galerie. Sbírka moderního umění. Praha 1947, s.45
  • Národní galerie, sbírka českého sochařství XIX. a XX. století na zámku Zbraslav, katalog NG Praha 1954
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, editorka Anděla Horová, díl 2, Academia Praha 1995, s. 605
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–Z. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 230. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]