Pekařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pekárna s mlýny v Pompejích (1. stol. př. n. l.)
Pekařská dílna v Německu 1880
Pekařství v Amsterdamu

Pekařství je řemeslo a potravinářský obor, který se zabývá výrobou a případně i distribucí pečiva, tj. pečených výrobků z moučného těsta. Někdy může znamenat i malou živnostenskou pekárnu a prodejnu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pekařská technologie je velice stará a vznikla nejpravděpodobněji zároveň s obilnářstvím. Obilí jako základ výživy velké části lidstva se totiž musí nejprve zpracovat, obvykle mletím na mlýncích a ve mlýnech, zadělat s vodou a případně nechat vykynout na těsto, které se nakonec upeče. Tyto činnosti se zprvu dělaly v každé domácnosti, teprve později se z ní oddělilo specializované mlynářství a už ve starověkých městech vznikli samostatní řemeslníci, pekaři, kteří často měli i vlastní mlýny a sklady.

První písemné zprávy o sdružení mlynářů a pekařů do cechu pochází z Římské říše za vlády císaře Trajána. U germánských kmenů se pekaři a pekárny objevují kolem 7. století nejprve při klášterech. Například klášter v Kostnici držel v 9. století mimo polností také vlastní pec, ve které se mohlo upéci najednou 1000 chlebů. Se vznikem měst v 10. a 11. století se pekařství etablovalo do svobodného řemesla.[1] Basilej, která nejprve sloužila pod nadvládou Římanů jako vojenská základna, se po dobytí kmeny Franků a Alamanů stala v 7. století sídelním městem biskupů z Kaiseraugstu a v roce 1032 součástí Svaté říše římské. Nejstarší písemná zmínka o basilejském pekařském cechu pochází z 30. ledna 1256, který v současnosti nese název „E.E. Zunft zu Brotbecken”.[2] V této době pekaři prodávali své zboží na tržišti a tzv. chlebných stolicích, lavicích[3] (německy Brotbank) a chlebných loubích (německy Brotlaube).[4]

S německou kolonizací a zakládáním měst bylo spojeno pekařské řemeslo od 10. století na českém, moravském a slezském území. Chlebné lavice se vyskytují téměř v každé zakládací listině. Podle franckého práva drželo chlebnou stolici také město Vělička.[5] Papež Martin IV. potvrdil zderazskému klášteru 3. června 1283 mimo dalších práv a majetků též užitky ze dvou masných, chlebných i ševcovských krámů.[6]

Pekařské bratrstvo v Praze je zmíněno k roku 1410. Ve středověku patřili vedle řezníků mezi nejbohatší řemeslníky, jejich činnost byla ale už od 14. století také předmětem úřední kontroly. Koš na potápění nepoctivých pekařů do řeky byl z Karlova mostu odstraněn až roku 1688.[7]

Až do poloviny 20. století se rozlišovalo pekařství, cukrářství a ještě zvláštní řemeslo pecnařství, které se omezovalo jen na pečení chleba a bývalo často připojeno k mlýnům. V 19. století byly pekařské technologie (zejména kynutí) vědecky prozkoumány a koncem století se objevily první stroje, parní a později i elektrické a horkovzdušné pece. Dnes se většina pekařských výrobků vyrábí v průmyslových provozech, vedle toho se však udržely i menší živnostenské dílny, které se opět těší zvýšené oblibě. Nabízejí čerstvé pečivo „přímo z pece“, různě zdobené pečivo, ručně pletené housky atd.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAUL, Anton. Die Frauenarbeit, oder der Kreis ihrer Erwerbsfähigkeit: in mehr als 600 Erwerbs- und Berufsarten praktisch nachgewiesen. Tätigkeit der Frauen in der Verstandes- und in der geistigen Arbeit. [s.l.]: Hammerich 530 s. Dostupné online. (německy) 
  2. www.brotbeckenzunft.ch [online]. [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  3. BRANDL, Vincenc. Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, enthaltend: Die Erklärung 1. der in den böhmisch-mährischen Geschichtsquellen gebräuchlichen böhmischen diplomatischen Ausdrücke, 2. jener latainischen und 3. jener deutschen Worte, welche in diesen Quellen speciell vorkommen. [s.l.]: Winiker 502 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: EH1pAAAAcAAJ. 
  4. WANNER. Zunftkraft und Zunftstolz. [s.l.]: Springer-Verlag 271 s. Dostupné online. ISBN 9783034862950. (německy) Google-Books-ID: y9KcBgAAQBAJ. 
  5. Slovanské historické studie, 1960, s. 94.
  6. Sborník archivních prací 2005, s. 320.
  7. Ottův slovník naučný, sv. 19, str. 408.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Pekařství. Sv. 19, str. 408
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Pekařství. Sv. 8, str. 967
  • ROŠICKÝ, Václav. Pekařství. Praha: Kober, 1891. Dostupné online. 
  • AXMANN, Norbert. Co má věděti každý pekař a cukrář. Brno: Norbert Axman, 1924. Dostupné online. 
  • POLENSKÝ, Ferdinand. Z dějin, života a práce řemesla pekařského. Praha: Věstník pekařů, 1910. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]