Karel Čurda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Čurda
Operace Anthropoid - Karel Čurda.jpg
Narození 10. října 1911
Nová Hlína
Úmrtí 29. dubna 1947 (ve věku 35 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Čurda (10. října 1911 Nová Hlína u Třeboně[1]29. dubna 1947 Praha) byl československý voják, za druhé světové války příslušník výsadku Out Distance a konfident gestapa. Měl hlavní podíl na odhalení parašutistů z výsadku Anthropoid[2]. Po válce byl souzen a popraven.

Mládí a začátek války[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladší z šesti dětí, vystudoval základní a měšťanskou školu, živil se ale jako dělník. V roce 1933 nastoupil povinnou vojenskou službu k 29. pěšímu pluku, absolvoval poddůstojnické kurzy a zůstal jako délesloužící. V roce 1938 byl z armády propuštěn a sloužil ve finanční stráži. V červnu 1939 utekl do Polska, v srpnu do Francie, kde byl přijat do cizinecké legie. Do bojů kvůli rychlé porážce Francie už nezasáhl. V červenci 1940 unikl lodí do Anglie.[3]

Anglie a výsadek[editovat | editovat zdroj]

V Anglii byl zařazen k automobilové rotě a přihlásil se pro speciální operace. Od září 1941 absolvoval výcvik a v lednu 1942 byl zařazen do skupiny Out Distance. Jako parašutista byl 27. března 1942 vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava spolu s dalšími členy skupiny Opálkou a Kolaříkem. Po přistání se skupina zhroutila zraněním Opálky, částečným prozrazením a sebevraždou obklíčeného Kolaříka, ztrátou veškerého materiálu. Úkryt Opálka a Čurda hledali v Praze. Čurda onemocněl a přesunul se 28. května 1942 za matkou do obce Nová Hlína. Zde se také dozvěděl o atentátu na Heydricha a následné heydrichiádě. Nevydržel psychický tlak způsobený jeho matkou a sestrou, a tím že si každý den četl seznamy mrtvých v novinách. Rozhodl se nejprve 13. června poslat na četnickou stanici v Benešově anonymní udání, které však zůstalo bez odezvy. A tak 16. června vyrazil do Prahy vyhledat spolubojovníky, které v krycím bytě rodiny Svatošových nenašel. Odešel na gestapo, kterému poskytl zásadní informace o rodinách, které spolupracovaly s parašutisty, což ve výsledku vedlo k odhalení atentátníků skrývajících se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Neúspěšně se pokusil o sebevraždu.[3][4]

Později mu byla po částech vyplacena odměna, avšak zdaleka ne v plné slibované výši půl milionu říšských marek (část mu zabavovalo samo gestapo), neboli čtvrtina celkové nacisty vypsané odměny dva miliony říšských marek (stejná suma čekala dalšího zrádce – parašutistu Viliama Gerika – zbytek se rozdělil mezi sedm občanů Říše a 53 menších udavačů z Protektorátu). Žil pak v Praze pod změněným jménem Karl Jerhot a oženil se s Němkou, s níž měl syna.[4] Pražské gestapo jej později využívalo jako agenta-provokatéra, kdy se prohlašoval za parašutistu a předstíral snahu se ukrývat. Karel Čurda má hlavní vinu na tragickém osudu paraskupiny Antimony a na zatčení Františka Pospíšila ze skupiny Bivouac. Z Čurdy se později stal alkoholik, pročež ho gestapo využívalo čím dál tím méně.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Po konci války se Čurda 15. května 1945 přihlásil na četnické stanici v Manětíně. Byl zatčen, později odsouzen k trestu smrti a 29. dubna 1947 oběšen v Pankrácké věznici. Čurda ve svém závěrečném prohlášení odmítl žádat o milost. Jeho žena a syn odešli do Rakouska.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NAVARA, Luděk. Kdyby parašutista nezradil, nacisté by nás vyvraždili, říkají v Nové Hlíně. iDNES.cz [online]. 2012-05-24 [cit. 2015-03-22]. Dostupné online.  
  2. Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku - Info.cz. Info.cz. . Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (česky) 
  3. a b Libor Vykoupil: Ecce Homo - Karel Čurda, příslušník čs. zahraničního odboje, 10. října 2011, ČRo Brno
  4. a b Karel Čurda v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
  5. Callum Macdonald. The Killing of Reinhard Heydrich: The SS 'Butcher of Prague'. [s.l.] : Da Capo Press, 1998. ISBN 0306808609. S. 190. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]