František Hejl (1900)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Hejl
Narození3. července 1900
Horní Čermná, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením ranou do týla
BydlištěPod Viktorkou č. 4; Praha-Strašnice
Vzděláníobchodní škola
Povoláníbankovní úředník; vrchní účetní
Zaměstnavatelfirma Rustica (Rustika)[1]
Oceněníčeskoslovenský válečný kříž
Nábož. vyznáníčeskobratrské evangelické
ChoťMilada Hejlová (1906–1942)
Děti
  • dcera: Eva Hejlová (* 6. července 1931 Praha–Strašnice); provdaná Merclová;
  • dcera: Hana Hejlová (* 15. dubna 1934 Praha); provdaná Krušinová
Rodiče
  • otec: Josef Hejl;
  • matka: Františka Hejlová (rozená Balcerová)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hejl (3. července 1900 Horní Čermná[2] – 26. ledna 1943 v 16.47 hodin zastřelen v koncentračním táboře Mauthausen)[3][4][1] byl za Protektorátu Čechy a Morava cvičitel a činovník karlínského Sokola v Praze. Byl aktivně zapojený do ilegálního protiněmeckého sokolského odboje a náležel k nejbližším podporovatelům parašutistů skupiny Anthropoid. Spolu se svojí manželkou Miladou Hejlovou patřil k radikálním zastáncům útoku na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha.[5]

Život[editovat | editovat zdroj]

František Hejl se narodil 3. července 1900 v Horní Čermné v okrese Ústí nad Orlicí[3] do českobratrské rodiny hostinského Josefa Hejla a jeho manželky Františky, roz. Balcarové.[6] Absolvoval obchodní školu a poté sloužil v prvorepublikové československé armádě, kde dosáhl hodnosti kapitána dělostřelectva.[5] Ve svém civilním povolání byl bankovním úředníkem;[3][5] pracoval jako vrchní účetní u firmy Rustica (Rustika).[6][7][1] Byl členem církve českobratrské evangelické a velmi aktivním členem Sokol (spolek)|Sokola v Praze–Karlíně.[6] Cvičitelem Sokola v pražském Karlíně se stal v říjnu 1922 a zájem o činnost v Sokole s ním sdílela i jeho budoucí manželka Milada Jasanská,[3][5] s níž se v sokolské jednotě seznámil.[7][1]

Milada Jasanská se narodila 1. března 1906 v Praze.[8] Spolu se svým manželem patřila do skupiny nejbližších podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.[8] Dne 6. července 1931 se manželům Hejlovým narodila v Praze–Strašnicích prvorozená dcera Eva.[7] O tři roky později (15. dubna 1934) v Praze přišla na svět jejich druhorozená dcerka Hana.[5][9] Rodina Hejlova bydlela za protektorátu v pražských Strašnicích v nenápadné rodinné vilce se zahradou na adrese Pod Viktorkou číslo 4.[5][3][p. 1]

Odboj[editovat | editovat zdroj]

V karlínské sokolské jednotě se již od počátku nastolení protektorátu formovala podzemní organizace, která byla napojena na další ilegální složky domácího odboje.[3] František Hejl (ve funkci 1. místonáčelníka Barákovy sokolské župy)[5] patřil k rozhodujícím osobám, pod jejichž vedením se zformovalo jedno z aktivních středisek sokolské podpory parašutistů ze skupiny Anthropoid.[3] Vila manželů Hejlových sloužila jako úkryt řady odbojářů v ilegalitě a také k úkrytu některých parašutistů.[10][5] Objekt fungoval zároveň i jako jedno z center činnosti sokolské odbojové organizace Jindra.[5]

Dalším místem setkávání sokolských odbojářů byl byt v činžovním domě na adrese Sokolovská 41/7,[p. 2] kde bydlel člen odbojové organizace Jindra MUDr. Břetislav Lyčka se svojí manželkou Františkou Lyčkovou.[11] Na samém počátku roku 1942 se v bytě v Sokolovské ulici konala ilegální schůzka, jejímž tématem byla pomoc sokolské organizace Jindra parašutistům. Porady se zúčastnili (mimo jiné) František Pecháček, Emanuel Filípek, František Hejl a Antonín Oktábec.[11] Jmenovaní členové odboje se na tomto místě scházeli častěji (naposledy zřejmě ještě několik dní před provedením útoku na R. Heydricha).[11]

František Hejl v protiněmeckých ilegálních aktivitách spolupracoval s odbojáři, které dobře znal ze Sokola: s MUDr. Břetislavem Lyčkou, Václavem Novákem, Františkem Pecháčkem, Jaroslavem Piskáčkem a Janem Zelenkou-Hajským.[6][1] Spolu s nimi významnou měrou podpořil parašutisty a byl též radikálním zastáncem úderu proti R. Heydrichovi.[1][6] S parašutisty Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem spolupracoval Hejl již velmi brzy po jejich příchodu do Prahy začátkem roku 1942.[6][1] František Hejl i Milada Hejlová se aktivně účastnili příprav na Heydrichovu likvidaci.[5][6]

Zatčení, výslechy, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Manželé Hejlovi byli v Praze zatčeni 14. července 1942.[10][12][3][1] Ve stejný den (14. července 1942) byl zatčen i další podporovatel parašutistů a sokolský odbojář Antonín Oktábec[12] a odbojář, podporovatel parašutistů a náčelník libeňského sokola Bohuslav Strnad.[12] Pro Františka si přišlo gestapo do zaměstnání; Milada byla zatčena doma. Po prvním výslechu byli oba převezeni do vyšetřovací vazby na Pankrác.[8][5]

Milada Hejlová byla do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín odsunuta z Prahy 26. srpna 1942.[8] Hromadným transportem byla deportována 22. října 1942 do Koncentračního tábora Mauthausen, kde byla registrována 23. října 1942. Dne 24. října 1942 zde byla zastřelena v 9.46 hodin.[8][10][12][5]

František Hejl byl rovněž odeslán 27. srpna 1942 do Malé pevnosti Terezín,[6][13] ale zde byl kvůli dalším výslechům vězněn až do 15. ledna 1943.[5] Stanný soud v Praze jej v nepřítomnosti 29. září 1942 odsoudil k trestu smrti.[6] Dne 15. ledna 1943 byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen,[14] kde byl po deseti dnech věznění popraven výstřelem do týla 26. ledna 1943 v 16.47 hodin.[5][10][3][1] Společně ve stejný den byl popraven identickým způsobem a na tomtéž místě i Antonín Oktábec.[12]

Dcery[editovat | editovat zdroj]

Dcery manželů Hejlových – Eva a Hana – zůstaly po zatčení rodičů (14. července 1942) na zahradě před domem se zapečetěným bytem.[7] Školou povinná děvčata byla v půlce prvního měsíce prázdnin a tak jim babička z matčiny strany zajistila náhradní ubytování na několik dní u sousedů – rodiny Kadeřábkových, kteří měli dcery v podobném věku.[7][9] Do Horní Čermné, kde měly dívky babičku a dědečka, odcestovat nemohly, neboť do bylo v Sudetech, kam se mohlo jen na povolení.[9] Následně trávily dívky letní čas až do konce prázdnin pobytem u rodinných přátel a bývalé chůvy Emy v Jaroměřicích nad Rokytnou na Moravě.[7][9] (Prahu směly opustit jen pod podmínkou, že gestapo bude informováno o místech jejich letního pobytu.)[9] Pro nejnutnější věci denní potřeby se dívky do zapečetěného bytu před svým odjezdem z Prahy dostaly jen díky dobré vůli jednoho příslušníka gestapa, který stranil odboji.[9] Když koncem prázdnin 28. srpna 1942 dojely vlakem zpět na Denisovo nádraží v Praze, byly tam zadrženy gestapem.[7][9]

Eva a Hana byly vězněny ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[10] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošly obě internačním táborem ve Svatobořicích[10] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkaly konce druhé světové války.[5][p. 3]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Prezident Edvard Beneš udělil Františku Hejlovi a jeho manželce Miladě Hejlové in memoriam československý válečný kříž.[5]

Připomínka[editovat | editovat zdroj]

  • Jeho jméno (Hejl František 3.7.1900) i jméno jeho manželky (Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[16][17][18]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Jeho manželka Milada Hejlová
    Jeho manželka Milada Hejlová
  • Jeho starší dcera Eva (* 1931)
    Jeho starší dcera Eva (* 1931)
  • Jeho mladší dcera Hana (* 1934)
    Jeho mladší dcera Hana (* 1934)
  • František a Milada Hejlovi se svými dcerami Evou a Hanou
    František a Milada Hejlovi se svými dcerami Evou a Hanou
  • Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[16][17]
    Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[16][17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Německy se ulice nazývala Viktorgrund; adresa v roce 2023: Pod Viktorkou 966/4, 100 00 Praha 10 - Strašnice.
  2. ↑ Od roku 1841 do roku 1948 Královská třída, německy Königstrasse; adresa v roce 2023: Sokolovská 41/7, 186 00 Praha 8 - Karlín.
  3. ↑ V internačním táboře Jenerálka bylo drženo 48 dětí zatčených, vězněných a později popravených odbojářů či jejich rodinných příslušníků, kteří byli obviněni z podpory parašutistů.[15] Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě.[15][7] V dubnu 1945 se k Hodonínu přiblížila Rudá armáda a Němci přemístili děti odbojářů do bývalého pracovního tábora v Plané nad Lužnicí.[7] Tam se děti dočkaly v sobotu 5. května 1945 osvobození.[7] Internované děti byly vráceny příbuzným 12. května 1945 v Praze.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Piskáčkových [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2023-03-23]. ÚSTR, Paměť a dějiny 2016, číslo 03, strany. Dostupné online. (ke stažení ve formátu *.pdf) 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ a b c d e f g h i JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: František Hejl, s. 87. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ František Hejl (1900 - 1943); Narozen: 3.7.1900 in Horní Čermná; zemřel: 26.1.1943 in Mauthausen [online]. web: Raum Der Namen; Die Toten Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p VLADA67. HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXIV. - manželé Hejlovi [online]. web: Geocaching com, 2020-03-02 [cit. 2023-03-21]. František Hejl (*3. 7. 1900, Horní Čermná – †26.1.1943, Mauthausen); Milada Hejlová, rozená Jasanská (*1.3.1906 – †24.10.1942, Mauthausen). Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i Oběti heydrichiády; František Hejl; Podkást pro každého [online]. web: You Tube, 2023-01-23 [cit. 2023-03-22]. Stopáž: 2 minuty a 44 sekund. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k KUŽEL, Karel. Eva Merclová (* 1931); Eva Hejlová (provdaná Merclová; * 1931) [online]. web: Paměť národa [cit. 2023-03-23]. Příběhy 20. století. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Milada Hejlová, s. 74. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  9. ↑ a b c d e f g STEHLÍKOVÁ, Veronika. Hana Krušinová (* 1934); Hana Hejlová (provdaná Krušinová; * 1934) [online]. web: Pměť národa (Příběhy našich sousedů [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: František Hejl), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 10, Pod Viktorkou 996/4 (německy: Viktorgrund), s. 711. 
  11. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: František Hejl), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8; Sokolovská 41/7 (od roku 1841 do roku 1948 Královská třída, německy Königstrasse), s. 664. 
  12. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Hejl, Milada Hejlová, s. 439. 
  13. ↑ FRANTIŠEK HEJL (* 3. 7. 1900 Horní Čermná – 26. 1. 1943 KTM) [online]. web: Památník Terezín cz; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945 [cit. 2023-03-21]. Deportován z věznice Praha-Pankrác; do Terezína odeslán 28. 8. 1942; do koncentračního tábora Mauthausen (KTM) odeslán 15. 1. 1943; tam popraven 26.1.1943. Dostupné online. 
  14. ↑ FRANTIŠEK HEJL (* 3. 7. 1900 Horní Čermná – 26. 1. 1943 KTM) [online]. web: Památník Terezín cz; Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945; [cit. 2023-03-21]. Adresa: Praha; kapitán dělostřelectva; vězněn na gestapu v Praze, pak v Malé pevnosti Terezín; deportován do koncentračního tábora Mauthausen (KTM) dne 15. 1. 1943; popraven 26. 1. 1943 v KTM. Dostupné online. 
  15. ↑ a b GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906 .... Dostupné online. 
  17. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-14]. Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906. Dostupné online. 
  18. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2022-12-28]. Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Hejl_(1900)&oldid=23699490“