Rodina Novákova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rodina Novákova byla česká rodina, která byla za 2. světové války popravena za ukrývání Jana Kubiše, jednoho z atentátníků na Reinharda Heydricha. Nacisté zabili také nejmladší dceru Novákových, Jindřišku, která po útoku odklidila Kubišovo zakrvácené kolo.[1]

Atentát na Heydricha[editovat | editovat zdroj]

27. květen 1942 – Říšsky protektor Reinhard Heydrich jel v tento slunný květnový den v otevřeném voze – v kabrioletu značky Mercedes – ze svého sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Když se automobil objevil v zatáčce (zatočil z Kirchmayerovy třídy do ulice V Holešovičkách), odhodil Gabčík svůj kabát a vytasil svůj samopal a následně se pokusil střílet na vůz[2]. Jeho samopal Sten však selhal (později se objevila teorie, že Gabčík nevystřelil schválně, aby neohrozil civilisty na druhé straně vozovky nebo v opodál stojící tramvaji).

Místo, kde byl spáchán atentát na SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Jeho zničené auto stále stojí na místě, kde ho zasáhl výbuch granátu.
Jeden z vozů Reinharda Heydricha, podobný tomu, ve kterém jel v den atentátu.

Heydrichovi bylo hned jasné, že se jedná o pokus o atentát. Namísto toho, aby řidiči Kleinovi přikázal z místa rychle ujet, čímž by si zachránil život, udělal Heydrich dvě osudové chyby. Jednak přikázal vůz zastavit a současně se v autě postavil. Vůz zastavil před Kubišem, který se pokusil vhodit do automobilu granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost, a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou. Dokonce se objevily spekulace, že tento granát byl otráven botulotoxinem,[3] tomu však od počátku nic nenasvědčovalo.[4] Tyto spekulace vycházely z tvrzení Paula Fildese z vojenského výzkumného střediska v Porton Down, který tvrdil, že zde granáty s botulotixinem parašutistům vyrobili. Kromě tvrzení P. Fildese pro to ale nejsou známy jiné důkazy a ostatní okolnosti použití granátu tomu odporují.[5][6]

Po výbuchu se Kubiš i Gabčík pokoušeli Heydricha i Kleina dorazit střelbou z pistolí.[7] Heydrich i Klein vyskočili z vozu a oba vytáhli své osobní zbraně.[8] Šéf komise pro vyšetření atentátu Heinz Pannwitz říká, že Heydrich začal pronásledovat Kubiše, ale když chtěl vystřelit, ukázalo se, že v jeho zbrani ráže 7,65 mm nebyl zásobník, proto se vrátil zpět k autu, kde si sedl na sedadlo.[8] Heydrich měl vlivem exploze zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostaly do sleziny. Jeho utrpení mezitím sledoval hlouček cestujících z tramvaje.

Kubišův útěk[editovat | editovat zdroj]

Kubiš si střelbou do vzduchu proklestil cestu vyděšeným davem přihlížejících zvědavců (převážně cestujících z tramvaje). Někteří z nich se ho pokusili chytit. Nasedl na kolo, a ač sám zraněn, ujel na záchytné místo ve Staré Libni.

Kubiš, poraněn na obličeji a ruce, na kole směřoval po Kirchmayerově třídě kolem Bulovky až do Staré Libně. Své zakrvácené kolo odložil u Baťova obchodu ve Slavotově ulici a vydal se do bytu rodiny Novákových. Pro odložené kolo poslal Václav Novák svou čtrnáctiletou dceru Jindřišku, která bicykl odvedla na dvůr domu, kde Novákovi bydleli.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Ještě ten den byl státním tajemníkem Karlem Hermannem Frankem vyhlášen nad Protektorátem Čechy a Morava výjimečný stav a bylo jím nařízeno, že ten, kdo měl s atentátem něco společného či ukrýval atentátníky nebo jim poskytuje pomoc, bude zastřelen i s rodinou.

Na základě výpovědi Karla Čurdy započalo hromadné zatýkání všech, kteří s atentátem či atentátníky měli něco společného. Gestapo si přišlo i pro rodinu Novákovu a ačkoliv čtrnáctiletá Jindřiška, která ukrývala kolo, nic neprozradila, byla celá rodina (otec Václav, matka Marie a děti Anna, Slávka, Jindřiška a Václav) popravena 24. října 1942 v koncentračním táboře v Mauthausenu spolu s dalšími 261 lidmi. Trestu smrti unikla jen nejstarší dcera Novákových, která byla provdána za německého občana.

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Na domě č. 351/3, kde Novákovi žili, byla po válce odhalena pamětní deska věnovaná této rodině. Dům však musel ustoupit výstavbě metra a deska tak musela být přesunuta na vedlejší dům č. 375/5. Ulice s tímto domem se nachází v blízkosti Palmovky a dnes nese název Novákových.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (česky) 
  2. Tři nefunkční zbraně a neschopní nacisté. Útok na Heydricha se podařil díky výjimečným okolnostem - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (česky) 
  3. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 272. 
  4. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola První monolog historika, s. 62. 
  5. Defalque, R. J.; Wright, A. J. (January 2009). "The Puzzling Death of Reinhard Heydrich". Bulletin of Anesthesia History (Pittsburgh PA: Anesthesia History Assoaciation and Wood-Library Museum of Anesthesiology) 27 (1): 1–7. Citováno 26. červen 2011.
  6. Rozhovor s Eduardem Stehlíkem
  7. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=782871
  8. a b IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 264. 

Zdroje[editovat | editovat zdroj]