Theodor Nussbaum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Theodor Nussbaum
Dr. Theodor Nussbaum
Dr. Theodor Nussbaum
Narození 29. prosince 1880
Boskovice Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. října 1965 (ve věku 84 let)
Uherské Hradiště ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Mařatice
Alma mater Právnická fakulta Vídeňské univerzity
Znám jako prezident Nejvyššího soudu
člen Ústavního soudu Československé republiky
Manžel(ka) Irena Nussbaumová
Rodiče Antonín Nussbaum
Marianna Nussbaumová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Nussbaum (29. prosince 1880 Boskovice[1]31. října 1965 Uherské Hradiště) byl český soudce, v letech 1940 až 1944 druhý a poté do roku 1946 první prezident Nejvyššího soudu, byl také členem Ústavního soudu Československé republiky.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Boskovicích v domě čp. 76/3, jeho otec byl Antonín Nussbaum, kancelista okresního soudu v Boskovicích a později kancelářský ředitel vrchního zemského soudu v Brně,[2] a matka Marianna Nussbaumová, rozená Svobodová. Měl sestru Marii,[3] provdanou Fialovou. Celá jejich rodina se hlásila k české národnosti (sčítání obyvatel v roce 1900), zápisy v matrice narození i sňatkové jsou psány česky. Státním příslušníkem byl zpočátku Rakouska-Uherska, později státním příslušníkem Československa. Jeho manželkou byla Irena Nussbaumová, rozená Kancnýřová, se kterou se oženil 6. února 1910 v Brně.[4] V Brně žil na adresách Eichhorngasse (Veveří) čp. 57 a náměstí Aloise Konečného (Konečného náměstí) čp. 1.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na Prvním českém gymnaziu v Brně v roce 1899, poté studoval práva na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. Jako c. k. okresní soudce je Theodor Nussbaum doložen k roku 1910 ve Slavkově u Brna. Po vzniku Československa působil do roku 1923 na ministerstvu spravedlnosti, poté se stal soudním radou Nejvyššího soudu v Brně, kde byl v roce 1937 zvolen senátním prezidentem. Věnoval se trestní agendě.[2] Byl též vyslán k Ústavnímu soudu, kde 10. května 1938 složil slib a za člena byl zvolen 13. února 1939. Členem Ústavního soudu zůstal i po okupaci nacistickým Německem.

Za protektorátu měla justice zůstat v českých rukách. Pro tuto funkci byl Theodor Nussbaum předurčen, protože byl vlastenec a práva vystudoval ve Vídni. V roce 1940 se stal druhým a v roce 1944 prvním prezidentem Nejvyššího soudu (do té doby byla funkce prvního prezidenta neobsazena, soud proto vedl Nussbaum nejdříve jako služebně nejstarší předseda senátu a poté z titulu druhého prezidenta – místopředsedy[2]). Ve své funkci přetrval až do konce druhé světové války také díky tomu, že centrála gestapa byla vybombardovaná.[zdroj?] Soudcem Nejvyššího soudu byl i poté, co jej roku 1946 ve funkci předsedy nahradil Ivan Dérer. Zůstal jím stejně jako ústavním soudcem až do roku 1948, kdy se z politických a morálních důvodů nechal předčasně penzionovat.

Veřejného života se účastnil v moravsko-slezském odboru Československé myslivecké jednoty (předsedou v letech 1945–1948), v Jednotě českých právníků a v Právnické jednotě moravské (od roku 1947 starosta). Po převratu v únoru 1948 byl z Brna vykázán a trvalé bydliště našel po počátečních těžkostech v Uherském Hradišti. Pochován je v Uherském Hradišti – Mařaticích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu. Farnost Boskovice [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. 
  2. a b c BALÍK, Stanislav. Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989 [online]. Nejvyšší soud České republiky [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu Marie Nussbaum. Farnost Boskovice [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. 
  4. Matriční záznam o sňatku Theodora Nussbauma s Irenou Kancnýřovou. Farnost při kostele sv. Tomáše v Brně [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • První české gymnasium v Brně. Sborník ke stému výročí jeho založení (1867–1967)
  • Společenský almanach Velkého Brna

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]