Zdeněk Šimek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Šimek
Zdenek Simek sympoz.jpg
Narození 19. dubna 1927
Veselí nad Lužnicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. října 1970 (ve věku 43 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochař a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Šimek (19. dubna 1927 Veselí nad Lužnicí27. října 1970 Praha) byl český sochař a malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Šimek se během studia na měšťanské škole učil hře na housle, zpíval ve sboru a zajímal se o výtvarné umění a poezii. Silnou a trvalou inspirací pro něj byla příroda a hudba. Po celý život budoval sbírku nerostů, hornin a fosilií, používal optický mikroskop i vlastní hvězdářský dalekohled, zabýval se astronomií, botanikou, morfologií bezobratlých, budoval fonotéku vážné hudby a jazzu. V letech 1941–1946 studoval na učitelském ústavu v Soběslavi, kde jeho třídním učitelem byl spisovatel Jiří Marek a spolužáky pozdější historik umění Jiří Padrta a Jiří Hronek (bohemista, FFUK).

Roku 1946 byl přijat ke studiu na VŠUP, nejprve do ateliéru Karla Dvořáka. Po jeho smrti (1950) dokončil studia v ateliéru Josefa Wagnera, kde se seznámil i se svou budoucí ženou, Dagmar Vinklerovou a navázal přátelství s výtvarníky, kteří roku 1954 zakládali tvůrčí skupinu Trasa (Zdena Fibichová, Vladimír Preclík, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, aj.).

V letech 1952–1967 podnikl řadu zahraničních cest (Petrohrad, Moskva, Paříž, Řím, Neapol, Benátky, Florencie). Ze sňatku s Dagmar Vinklerovou (1953) se narodili synové Ondřej (1954) a Lukáš (1957).

V 50. letech pracoval na veřejných zakázkách – sochách pro kašny v Mariánských Lázních a Třeboni a kromě toho se věnoval i vlastní volné tvorbě. V roce 1964 vystavoval se skupinou Trasa a měl první samostatnou výstavu ve Špálově galerii.

Od roku 1965 žila rodina střídavě v Praze a letním domě v Šestajovicích, který Šimek sám postavil a později používal i jako sochařský ateliér. Zdeněk Šimek se zúčastnil prvního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší (1966) a sympozií v Krastalu a Neukirchen (1967).

Roku 1968 vážně onemocněl plicní chorobou a několik měsíců strávil v sanatoriu. Přesto dál pracoval na veřejných zakázkách v Praze, Třeboni a Prachaticích a roku 1969 se zúčastnil sochařského symposia v Oggelshausenu.

V roce 1970 podlehl nemoci a zemřel 27. října, ve věku 43 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Šimek byl dobře obeznámen s domácí sochařskou tradicí a za svých cest vstřebal podněty ruské avantgardy, kubismu i pařížské moderny. Ovlivnilo ho kykladské umění i práce Arpa a Brâncuşiho. Od své rané školní plastiky, v níž se suverénně vyrovnal s podněty kubismu (Kubistické torzo, 1948), jeho práce z 50. let ve dřevě a kovu směřují ke stylizaci a zjednodušení tvaru. V 60. letech dospěl ke konstruktivistickým abstraktním kompozicím ve dřevě a monumentálním čistým tvarům v kameni.

Ve figurálních plastikách, které tvořil jako veřejné zakázky pro Mariánské Lázně, uplatnil svou znalost přírody i cit pro materiál (Volavky, 1954, rumunský mramor), nekonvenční kompozici (Pramen, 1956, hořický pískovec) a dobře zvládl i monumentální mírně nadživotní sousoší (Roční doby, 1957, bulharský mramor).

Jeho volná tvorba z téže doby zahrnuje komorní plastiky v kameni, které jsou charakteristické uzavřenou formou (Dřepící, 1956). Některé přímo svou dedikací odkazují na díla Josefa Wagnera (Nalezený kámen II, 1957), jiné se blíží abstraktnímu tvaru, v proporcích je však stále obsažena lidská figura (Nalezený kámen I, 1957, Torzo, 1960). Komorní plastiky v olovu jsou kompozičními studiemi a nebyly určeny pro vystavení (Akt, 1958). Dřevěné komorní plastiky ženských postav charakterizuje protáhlý tvar, postavy jsou zachyceny v pohybu (Baletka, 1958, Akrobatka, 1958). V sochách ptáků je zřetelný posun směrem k abstrakci (Pták II, 1958). Z roku 1958 pochází jediná Šimkova socha ze sklolaminátu – vznášející se ženská postava s pásem filmu pro filmový klub v Paláci Adria, nyní nezvěstná.
V polovině 60. let se Šimek věnoval konstruktivistickým kompozicím ve dřevě, prostorovým vztahům jednotlivých prvků a geometrickým průnikům těles (Křídla, 1963, Sloup I,II, 1964, Průnik těles I-IV, Jařmo, Svazek, 1965).

Eolit III (1967), mramor
Pupen II (1964), mramor
Zdeněk Šimek, Hladina (1966), pískovec
Zdeněk Šimek, Jako hrozny jsme lisováni (1969), Oggelshausen

V 60. letech vznikla v kameni série komorních plastik inspirovaných biomorfními tvary, v jejichž objemu sochař zachytil zvláštní vnitřní napětí (Pupen I-III, 1964, Pupen IV, V, 1967, Dvojklín, 1967). Šimkovy abstraktní sochy v mramoru a vápenci odkazují příponou svých názvů k samotnému kameni a jsou metaforou pohybu a zvuku (Mobilit, Fonolit, 1967), jindy název odkazuje ke skrytému jádru hmoty (Karyolit, 1968), nebo pravěkým kamenným nástrojům (Eolit I-III, 1967).
Účast na sochařských sympoziích nabídla Šimkovi tvůrčí svobodu a možnost převést své kresebné studie i komorní díla do monumentálních tvarů. Na vrchu Gothard v Hořicích stojí pískovcová Hladina (1966). Vápencová socha Mobilit (1967) ze sympozia v rakouském Krastalu nalezla umístění před budovou PVT v Praze 4. V Neukirchenu, kde úkolem sochařů bylo zpracovat obří žulové balvany, vznikla Plastika (1967). Socha Jako hrozny jsme lisováni (1969) z jurského vápence v Oggelshausenu je přímou reakcí na okupaci v srpnu 1968 a zároveň nejzávažnějším dílem autora.

Napětí - Adam a Eva, 1970, P
Napětí - Adam a Eva, 1970, L

V letech 1967–1970 vznikly studie i výsledná monumentální dvojice vzájemně komplementárních stylizovaných soch Adama a Evy (Napětí, Arboretum Průhonice). Roku 1968 dostal Šimek zakázku na vytvoření slunečních hodin pro Prachatice. Následovala řada kresebných studií i přesných geometrických výkresů, zkoumání exponátů slunečních hodin ve sbírkách NTM a konzultace s astronomem P. Příhodou. Osazení celého komplexu 14 mramorových součástí hodin se uskutečnilo až po sochařově úmrtí (1972).

Vyznání Zdeňka Šimka k vlastní tvorbě:

…Mám rád čistotu tvaru, jednoduchost krystalu složenou z čistých ploch. Pryč s hrůzou, pryč s fantazií a vypravěčstvím, jsou to škraloupy na zvracení. Omamná je rovnováha protikladů, symetrie tvaru a klidu, disciplína nekonečna.[1]

Kresby, malba, grafika[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Šimek vytvořil v letech 1949–1970 stovky tužkových, pérových a tušových přípravných kreseb k sochám. Z jeho volné tvorby se zachovaly krajinomalby (olej, akvarel, tempera, tuš), studie postav, portréty a několik autoportrétů (1948).

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Mobilit, osazeno 1971
  • 1954 Volavky (rumunský mramor), Křížový pramen, Mariánské lázně
  • 1956 Pramen (pískovec), Mariánské Lázně
  • 1957 Roční doby (bulharský mramor), Mariánské Lázně
  • 1958 Chlapec a dívka (pískovec), ZŠ Sezimovo Ústí
  • 1958 Film (sklolaminát), Palác Adria, Praha (nezvěstné)
  • 1960 Zvěstování Panně Marii (bílý mramor), hrob Fuxů, Třeboň
  • 1960 Koupel (pískovec), Třeboň
  • 1966 Reliéf (glazovaná keramika), ZŠ Novodvorská, Praha (zničeno)
  • 1966 Hladina (pískovec), vrch Gothard, Hořice
  • 1967 Křtitelnice (mramor), kostel sv. Václava, Praha – Bohnice
  • 1967 Mobilit (vračanský vápenec), osazeno 1971, Praha 4, Pankrác
  • 1967 Plastika (žula), Neuenkirchen, Lüneburger Heide
  • 1969 Jako hrozny jsme lisováni (jurský vápenec), Oggelshausen
  • 1969/70 Stěna vestibulu Federálního shromáždění (travertin), Praha
  • 1969/70 Kašna (rumunský mramor), Na hliníku, Třeboň
  • 1969/71 průčelí budovy ZNS (travertin), Dynín u Veselí n. Luž.
  • 1970 Napětí – Adam a Eva (vápenec), VÚKOZ, Průhonice
  • 1970 Sluneční hodiny (zbuzanský mramor), Prachatice

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 Zdeněk Šimek: Plastiky, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 Zdeněk Šimek –sochy, Weissův dům, Veselí nad Lužnicí
  • 1982 Zdeněk Šimek, Galerie plastik, Hořice
  • 1985 Zdeněk Šimek: Z ateliéru, Galerie 55, Kladno
  • 1999 In memoriam Zdeňka Šimka, Výstavní sín pod věží, Třeboň
  • 2006/07 Zdeněk Šimek, 1927–1970: Sochařské dílo / Sculptures, Veletržní palác, Národní galerie v Praze
  • 2013 Zdeněk Šimek – Josefina Jonášová Šimková, Galerie Dolní brána, Prachatice
  • 2017 Zdeněk Šimek 1927–2017, Weisův dům, Blatské muzeum ve Veselí nad Lužnicí

Společné[editovat | editovat zdroj]

  • 1958/1959 Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Dům umění města Brna
  • 1963 Rychnov 1963, Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • 1964 Trasa, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1964 Socha 1964 Liberec, Liberec
  • 1965 Sochařská bilance 1955–1965, Olomouc
  • 1965 Tendence, Vlastivědné museum, Písek
  • 1966 Výtvarné antitéze, Galerie bratří Čapků, Praha
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1968 Socha piešťanských parkov '68, Kúpelový ostrov, Piešťany
  • 1968/69 České sochařství 19. a 20. století, Letohrádek královny Anny, Praha
  • 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
  • 1969 Trasa 1969, Výstavná sieň ZSVU, Bratislava, Mánes, Praha
  • 1970 Sodobna češkoslovaška umetnost, Piran, Zagreb, Ljubljana
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg – Orangerie, Berlín
  • 1990 České umění 1908–1968. Osobnosti a hodnoty, Jízdárna Pražského hradu
  • 1991 In memoriam, Mánes, Praha
  • 1991 Trasa, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeská galerie, Pardubice, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, Dům umění v Opavě, Středočeská galerie, Praha
  • 1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb
  • 2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2002 Trasa, Zámecká galerie Chagall, Karviná
  • 2012/13 Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951–2011, Olomouc

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Šimek 1927–1970, 2006, Petrová E a kol., str.91, Arbor Vitae

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Šimek: Plastiky, 1964, Padrta J, kat. 12 s., ČFVU, Praha
  • Zdeněk Šimek, 1982, kat. 4 s., Galerie plastik, Hořice
  • Zdeněk Šimek: Z ateliéru, 1985, Petrová E, kat. 4 s., MKS Kladno
  • Zdeněk Šimek 1927–1970 (Sochařské dílo), 2006, Petrová E a kol., monografie 128 s., Arbor vitae, Řevnice, ISBN 80-86300-81-1

Encyklopedie[editovat | editovat zdroj]

  • 1995, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (N-Ž), ed. Horová A, Academia, Praha, ISBN 80-200-0522-6
  • 2006, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2006 (XVI. Šan – Šta), Malá A a kol., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, ISBN 80-86171-25-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]