Benešova vila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Benešova vila
Benešova vila
Základní informace
Pojmenováno po Edvard Beneš
Poloha
Adresa Sezimovo Ústí, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Kód památky 50504/3-6194 (PkMnMISSezObr) (součást památky Vila - areál vil Dr. Edvarda Beneše, Strimplovy a Fierlingerovy se zahradou)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešova vila je letní obytný dům v Sezimově Ústí.

Popis objektu[editovat | editovat zdroj]

Kredenc s původním jídelním servisem

Edvard Beneš se svou ženou Hanou si nechal postavit letní dům v letech 1930-1931 v Sezimově Ústí u soutoku Lužnice a Kozského potoka podle projektu architekta Petra Kropáčka. Dům měl připomínat jihofrancouzské domy svou nízkou střechou, světlými místnostmi s velkými okny a hladkými zdmi. Během následujících několika let byl ještě stavebně upravován, až dostal svou definitivní podobu - byla přidána obloučkovitá lodžie zastiňující terasu, přistavěno křídlo se sallou terrenou, upraven provozní dvůr na reprezentativnější patio s altánem. Po zvolení Edvarda Beneše prezidentem byla postavena na okraji pozemku správní vila pro domovníka a s kanceláří prezidentova tajemníka.

Pro manžele Benešovy vila znamenala skutečný domov, kde odpočívali a scházeli se s přáteli. Mezi nimi byli i nejbližší sousedé - diplomat Ludvík Strimpl s rodinou a známý politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou. Kromě nich nemůžeme zapomenout na obyvatele Sezimova Ústí, s nimiž manželé Benešovi také udržovali přátelské styky. Kromě toho na návštěvu přijíždělo mnoho dalších osobností, mezi nimiž vynikali např. Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou a Jan Masaryk.

Po smrti svého muže v roce 1948 vilu obývala od jara do podzimu paní Hana Benešová. Ve své závěti vilu s většinou nábytku odkázala táborskému Muzeu husitského revolučního hnutí, aby v ní vytvořilo důstojný památník jejímu muži. Po její smrti však dům v roce 1975 převzal Okresní národní výbor v Táboře a převedl ho do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR.

Ten pak vilu používal k rekreacím předních představitelů a za tím účelem také provedl zásadní změny v interiérech. Byly vybourány některé příčky a vila kompletně zařízena novým, tehdy moderním nábytkem. V letech 2006-2009 pak Úřad vlády ČR nechal provést kompletní rekonstrukci domu, kterému se tak vrátila původní podoba (byl navrácen původní nábytek, vytvořeny kopie některých interiérových prvků apod.). Od jara 2009 je vila se zahradou zpřístupněna pro veřejnost a tak je naplněna poslední vůle Hany Benešové.

Benešova pracovna

Zahrada[editovat | editovat zdroj]

Autorem zahradní kompozice je Otokar Fierlinger, jehož bratrem byl Zdeněk Fierlinger. Vychází z anglické krajinářské tradice a kombinuje zeleň s drobnými stavebními prvky jako jsou altány, pergola apod. Zahrada se postupným přikupováním pozemků v 30. letech 20. st. zvětšovala až dosáhla rozlohy cca 10 ha a získala přirozené hranice - na jedné straně Lužnici a Kozský potok, na straně druhé pak Starotáborský les.

Na jihozápadním svahu směrem k Lužnici se rozkládá velké alpinum, chlouba Hany Benešové. Edvard Beneš se zase více věnoval stromům, na péči o ně se podílel spolu se zahradníkem.

V zahradě se nachází i původní tenisový kurt, vedle něj pak byl v 70. letech přistavěn vyhřívaný bazén, nechybí ani molo na Kozském potoce.

Hrobka[editovat | editovat zdroj]

Hrobka E. Beneše

Edvard Beneš si přál být pohřben na pozemku svého domu. Uprostřed malého návrší zvaného Kazatelna, kde podle tradice kázal Mistr Jan Hus, tak byla postavena hrobka. Jejím architektem byl Pavel Janák. Za života paní Hany byla přístupná veřejnosti, od roku 1975 byla zahrada uzavřena. Opět se otevřela pro veřejnost na jaře roku 1990. Každoročně se 28. května koná u hrobky pietní akt při příležitosti výročí narození Edvarda Beneše.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolář Michal,Čechurová Jana, Vila Hany a Edvarda Benešových, vyd. Úřad vlády České republiky, Praha 2010
  • Kolář Michal, Drha Vladimír, Edvard Beneš v Sezimově Ústí, vyd. Prostor, Praha 2004
  • Janák Pavel, Sudek Josef, Sezimovo Ústí - letní sídlo Edvarda Beneše, vyd. Husitské muzeum, Tábor 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]