Metoděj Vlach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Metoděj Vlach
Narození 6. července 1887
Říkovice
Úmrtí 8. února 1957 (ve věku 69 let)
Sezimovo Ústí
Povolání letecký konstruktér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Metoděj Vlach (6. července 1887 Říkovice8. února 1957 Sezimovo Ústí) byl český konstruktér a cestovatel, první český letec, který letěl letadlem vlastní konstrukce vyrobeným z místních materiálů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Metoděj Vlach se narodil v rodině vzdělaného rolníka a pozdějšího říkovického starosty Františka Vlacha v čísle popisném 13 v Říkovicích u Přerova. Jeho matka, rozená Anna Obdržálková, pocházela z blízkého Břestu. Po absolvování obecné (Říkovice 18931902) a měšťanské školy (Hulín 18991902) navštěvoval v letech 19021904 průmyslovku v Přerově.

První místo získal v Kopřivnici jako montér při výrobě šoupátek pro lokomotivy. V roce 1905 pracoval v lokomotivce Mariboru, od roku 1907 ve Štýrském Hradci u firmy Puch a od roku 1908 u firmy Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, kde se vypracoval z montéra až na dílovedoucího v nástrojárně. Jeho kariéra pokračovala v Písku, kde neúspěšně podnikal. Poté se objevil v továrně na obráběcí stroje Podhajský v Hostivaři. Roku 1924 nastoupil u firmy Wawerka v Lipníku nad Bečvou, kde zavedl výrobu soustruhu s rychlostní skříní a vlastním elektromotorem. Z tohoto místa odešel do strojíren v Orlové, kde zdokonaloval cementářské stroje. Roku 1933 nastoupil u firmy Baťa jako konstruktér ve Zlíně a od roku 1941 působil jako ředitel strojíren v Sezimově Ústí.[1]

Letadla Metoděje Vlacha[editovat | editovat zdroj]

V Mladé Boleslavi intenzivně pracoval na konstrukci letadel. Podle dochovaných záznamů jich sestavil hned několik. První z nich vzniklo v roce 1908, jednalo se o dvojplošník na lyžích. Letadlo nebylo dokončeno, protože Metoděj Vlach nesehnal vhodný motor. Všechny pokusy financoval ze svého montérského platu.

Druhé letadlo, rovněž dvojplošník s rozpětím sedm metrů o hmotnosti 350 kg, sestavil v roce 1909. Motor zakoupil u firmy Trojan a Négl v Kolíně, později jej však vyměnil za motor osobního automobilu Laurin & Klement. Vrtuli vyrobil osobně. Letadlo bylo schopné krátkých skoků mezi 30 a 50 metry. Pro delší lety chyběla dostatečná stabilita.

Třetí, nejúspěšnější, letadlo vzniklo v letech 19101912. Byl to celodřevěný jednoplošník o rozpětí deseti metrů, vážící 720 kg. Vrtule měla dva metry, výkon motoru dosahoval 28 kW. První veřejný let se konal 8. listopadu 1912. Po sedmdesátimetrovém rozjezdu se letadlo vzneslo a Vlach uskutečnil první let ve výši dvaceti metrů, který ten den ještě pětkrát zopakoval. Pokaždé letadlo uletělo 300 až 500 metrů. Rychlost dosáhla 100 km/h. Po šestém letu Vlach havaroval a lehce se zranil. Problém nebyl v letadle, které létalo velmi stabilně, jako spíše v nulových pilotních zkušenostech konstruktéra. Vlachovy pokusy ukončila první světová válka.

Replika z leteckého dne v Mladé Boleslavi v roce 2008

Kromě letectví se Metoděj Vlach věnoval i zlepšování závodních automobilů jako mechanik několika úspěšných závodníků.[zdroj?]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Na rodném domě Metoděje Vlacha je od roku 1974 pamětní deska.
  • V Mladé Boleslavi působí Nadace Metoděje Vlacha, jejíž členové se zabývají konstrukcí replik historických letadel. Sestrojili i funkční repliku Vlachova letadla s motorem ze Škody Favorit, která létá mnohem lépe, než podobná replika Kašparova Blériotu. Od června roku 2012 je po něm také pojmenován jeden pár dálkových vlaků Českých drah mezi Prahou – Turnovem (– Tanvaldem).
  • V roce 2014 byla na okraji letiště v Mladé Boleslavi dokončena stavba Leteckého muzea Metoděje Vlacha, která získala (jako jedna z pěti oceněných staveb) titul Stavba roku 2014.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOLTR, Josef. Zapomenutý aviatik, řikovický rodák Metoděj Vlach. In: Sborník státního okresního archivu Přerov 2007. Přerov: SOA Přerov, 2007. [www.archives.cz/web/resources/soka_prerov/soka_prerov_sbornik_2007.pdf Dostupné online]. S. 124-130.
  2. Stavby roku 2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]