Blatská stezka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blatská stezka
Chodník naučné stezky
Chodník naučné stezky
Základní informace
Typ naučná stezka
Délka 5,5 km
Lokalizace
Poloha Borkovická blata
Start/cíl parkoviště u Vesců

Naučná stezka Borkovická blata (NS) se nachází v části Soběslavsko-veselských blat v oblasti mezi obcemi Mažice, Komárov, Vlastiboř, Vesce. Část zdejších blat o rozloze necelých 55 ha byla v roce 1980 vyhlášena chráněným územím – přírodní rezervací Borkovická blata; symbolem NS je vzácná rostlina-masožravá rosnatka okrouhlolistá. Stezka o délce 5,5 km byla pro veřejnost otevřena 8. srpna 1980. Zásluhu na jejím zbudování měl zejména pedagog RNDr. Jiří Bumerl a tehdejší jeho žáci na Střední zemědělské škole v Táboře. NS je určena pěším návštěvníkům (doba prohlídky bývá kolem 2 hodin), z větší části ji mohou využívat i cyklisté.

Popis trasy[editovat | editovat zdroj]

Výchozí místo k NS je z parkoviště na převážně lesem vedoucí silnici mezi obcemi Vesce (2 km západně od Soběslavi) a Mažice při pravé straně silnice. Od něj vede značená cesta (asi 500 m) k vlastnímu začátku stezky. Stezka má „zastávky“, na nichž je návštěvník na informačních tabulích seznamován s rázovitou blatskou kulturou, způsoby těžby[1] rašeliny a následnými rekultivacemi, s rostlinným pokryvem rašeliniště i s jednotlivými druhy flóry rostoucí na blatech. Dominující jsou borovice-blatka a lesní; keříky-rojovník bahenní, vlochyně, klikva bahenní; z vzácných pak např. masožravá rosnatka okrouhlolistá. Trasa stezky vede z větší části po povalovém chodníku mezi lesním porostem.

V roce 2007 byl instalován vylepšený informační systém, na rozcestích jsou výrazné šipky, u parkoviště, odpočívadla a větších rozcestích přehledné mapky NS, šipky vedou také k prostoru vytěženého ruční těžbou, i na území revitalizovaného rašeliniště po bývalé průmyslové těžbě. K deseti zastavením přibylo osm, s popisem typické rašeliništní flóry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků - způsobem zvaným "píchání borků". Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. "hazeči" speciálními rýči (ostré nabroušené "želízko" úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3  metrů; pak "voziči" vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí ( až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943-1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Bílek:Borkovická blata (1999)
  • Týdeník Jihočeský kurýr, 18.července 2007
  • Zprav.týdeník Palcát, č.31/15.8.2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]