Bitva u Lipska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Lipska
konflikt: Napoleonské války
Bitva o Lipsko Vladimir Moškov; 1815
Bitva o Lipsko Vladimir Moškov; 1815
trvání: 16. října19. října 1813
místo: Lipsko, Sasko
výsledek: Vítězství 6. koalice
strany
Vlajka Francie Francie šestá koalice
velitelé
Vlajka Francie Napoleon I.

Vlajka Francie Louis Berthier
Vlajka Francie Michel Ney
Vlajka Neapolského království Joachim Murat
Vlajka Varšavského vévodství Józef Poniatowski
Vlajka Saského království Friedrich August Saský

Vlajka Ruska Alexandr I. Pavlovič

Vlajka Rakouska Karel Filip Schwarzenberg
Vlajka Pruska Gebhard von Blücher
Vlajka Švédska korunní princ Karel Jan
Vlajka Ruska Levin August von Bennigsen
Vlajka Ruska Barclay De Tolly

síla
225 000 mužů 16.–17. října
  • Vlajka Francie 160 000
  • Vlajka Varšavského vévodství 15 000
  • Vlajka Italského královstvíVlajka Neapolského království 10 000
  • Vlajka Saského královstvíVlajka Württemberského království 40 000

155 000 mužů 18.–19. října

380 000 mužů 16.–17. října
  • Vlajka Ruska 145 000
  • Vlajka Rakouska 115 000
  • Vlajka Pruska 90 000
  • Vlajka Švédska 25 000

430 000 mužů 18.–19. října včetně saských
a württemberých přeběhlíků

ztráty
75 000 celkem
38,000 mrtvých a zraněných
30,000 zajatých
500 dezertérů.[1]
54 000 mrtvých, zraněných či
nezvěstných

Bitva u Lipska (známá též jako Bitva národů) byla rozhodující a největší bitva napoleonských válek. Odehrála se ve dnech 16. října19. října 1813 u německého Lipska. Po porážce Napoleonovy Grande Armeé během ruského tažení byly nejlepší Napoleonovy jednotky vyhlazeny a nejpočetnější armáda světa téměř přestala existovat. Napoleonovi spojenci Rakousko, Prusko, a Švédsko přešli na ruskou stranu a následně rozdrtili v té době už podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona. Ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba. Koaličním vojskům velel kníže Karel Filip Schwarzenberg, autorem spojeneckých plánů byl náčelník jeho štábu Josef Václav Radecký z Radče (v průběhu bitvy ovšem modifikovaných podle cara Alexandra a knížete Volkonského, protože původní plán by skončil neúspěchem a porážkou koaličních sil[2]).

Carův úsudek se ukázal jako správný, akce ruských jednotek a jednotek generála Blüchera se ukázaly být stěžejní při zastavení masivního francouzského útoku na jihu u Gulden Gossy, na tom samém místě kde car předpovídal hlavní útok Francouzů. Zatímco na počátku bitvy podle původního Schwarzenbergova plánu rakouské jednotky u řekly Pleissy neuspěly. Car Alexandr přesvědčil Schwarzebrga k vypracování nového plánu, díky němuž později společné akce Rusů, Rakušanů a Prusů vedly k obklíčení a zničení většiny napoleonských sil.[3]

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Napoleon a Poniatowski v Lipsku, malba January Suchodolski
Památník Bitvy národů

Bitva začala 16. října útokem 78 000 spojeneckých vojáků z jihu a 54 000 ze severu, Napoleon měl větší množství své armády na jihu. Spojenecký útok nebyl příliš úspěšný a byl přinucen ustoupit, ale ani Napoleonovy oddíly nebyly schopné prolomit přesilu na protivníkově linii. Výsledkem prvního dne bojů byl pat.

Následující den byl v celku klidný, protože obě strany organizovaly svoje posily. Francouzi posílili o 14 000 mužů zatímco spojenci o 145 000.

18. října spojenci zahájili masívní ofenzívu na všech frontách, jejímž výsledkem byla devítihodinová řež a těžké oboustranné ztráty. Když Napoleon viděl, že bitva je ztracená, zahájil v noci z 18. na 19. ústup přes řeku Elster. Vše šlo dobře, až do ranních hodin, kdy kvůli chybě sapérů došlo k předčasnému zničení mostu (jediná volná cesta k úniku). Několik tisíc mužů bylo odříznuto. Někteří se snažili přeplavat přes rozvodněnou řeku a zaplatili za to životem. Mezi nimi byl také maršál (jmenován právě předešlého dne) francouzského císařství, polský kníže Poniatowski, bratranec vítězného Karla Schwarzenberga. Zbytek zachránivší se armády ustupoval směrem k Francii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chandler, David G. (1966), The Campaigns of Napoleon, New York City: The MacMillan Company, ISBN 978-0-0252-3660-8
  2. CHANDLER, DAVID G. The campaigns of Napoleon. New York: Macmillan xliii, 1172 pages s. Dostupné online. ISBN 0-02-523660-1, ISBN 978-0-02-523660-8. OCLC 401930 
  3. ESPOSITO, VINCENT J. (VINCENT JOSEPH), 1900-1965. A military history and atlas of the Napoleonic Wars. [s.l.]: AMS Press Dostupné online. ISBN 0-404-16950-3, ISBN 978-0-404-16950-3. OCLC 60062646 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]