Bitva na Berezině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva na Berezině
konflikt: Napoleonské války
Napoleon překračuje Berezinu
Napoleon překračuje Berezinu

Trvání26.–29. listopadu 1812
Místořeka Berezina, Ruské impérium
Souřadnice
VýsledekDrtivé ruské vítězství, zbytky Grandé Armé rozprášeny, Napoleon utíká do Francie.
Strany
Francie Francie
Varšavské knížectví Varšavské knížectví
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Velitelé
Napoleon Bonaparte
Charles Nicolas Oudinot
Claude-Victor Perrin
Pavel Vasiljevič Čičagov
Petr Wittgenstein
Maršál Kutuzov (neúčastnil se přímo)
Síla
31 000-40 000 bojeschopných a 30 000-40 000 nebojeschopných vojáků; 250 děl 60 000 mužů se účastnilo bitvy.
Ztráty
13 000–25 000 vojáků
10 000–20 000 opozdilců
25 děl

45 000 celkem.

6 000–20 000 vojáků

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Berezině byla bitvou napoleonských válek mezi ruskou armádou vedenou generály Čičagovem a Wittgensteinem a francouzskou armádou vedenou císařem Napoleonem. Je to nejznámější bitva z mnoha střetnutí na strategicky významné řece Berezině.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě u Krasného se francouzská armáda ocitla před hrozbou obklíčení. Hlavní síly Kutuzova ji pronásledovaly paralelním pochodem jižně od Moskevského traktu. Síly generála Wittgensteina obkličovaly Francouze ze severu, armáda admirála Čičagova znemožňovala ústup na západ a 22. listopadu se soustředila na Berezině mezi Zembinem a Ušou. Napoleon se chtěl probít k Vilniusu, přičemž Berezinu chtěl překonat u vesnice Studěnka nad Borisovem. Francouzi měli 75–80 tisíc vojáků a Rusové přibližně 100 tisíc. 23. listopadu Francouzi pod vedením maršála Oudinota obsadili Borisov. Čičagov se spoléhal, že Napoleon chce překročit Berezinu jižně od Borisova a 25. listopadu sem nasměroval své síly.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

26. listopadu začal překračovat Berezinu u Studěnky. Wittgenstein postupoval váhavě a nevyužil možnost zadržet protivníka do příchodu hlavních sil admirála Čičagova. 28. listopadu se Wittgensteinovo vojsko střetlo se silami vedenými Perrinem a zároveň vojsko Čičagova s Oudinotem. Kvůli chybám Čičagova i Wittgensteina a těžkostem při vytváření obklíčení se nepovedlo francouzskou armádu zcela zničit, přesto utrpěla při přechodu řeky těžké ztráty.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Přestože nebyla francouzská armáda zcela zničena, znamenala tato bitva pro ni katastrofu. V důsledku velkého množství lidí a zbraní na malém prostoru, demoralizace a krvavých bojů ztratili Francouzi přibližně 50 000 mužů (byli mezi nimi mrtví, zranění a zajatí) a převážnou část zbraní a vozů. Z celé francouzské armády zůstalo pouze 7000–8000 bojeschopných mužů, kteří se již víceméně neorganizovaně na vlastní pěst probíjeli na západ k hranicím.

Na druhou stranu zde byla promarněna skvělá šance Napoleona obklíčit, zničit jeho armádu a jeho samotného zajmout. V takovém případě by mohlo dojít k úplnému zhroucení Francouzského císařství a ukončení napoleonských válek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Kovařík: Orlové Napoleonovy armády
  • Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]