Bitva u Pultuska (1806)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Pultuska
Konflikt: Napoleonské války
Pozice kolem poledne
Pozice kolem poledne
Trvání: 26. prosince 1806
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Pultusk, dnešní Polsko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Takticky nerozhodně, strategicky francouzské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium FRAFrancie
Velitelé
Generál Benningsen Maršál Lannes
Síla
40-45 000 mužů; 128 děl zpočátku 20 000 mužů, později přišlo dalších 7000 mužů
Ztráty
3000-5000 mrtvých a raněných 8000-10 000; raněných a zajatých
{{{poznámky}}}

Bitva u Pultuska byla bitvou napoleonských válek, k níž došlo 26. prosince 1806 mezi Francií a Ruskem. Bitva skončila nerozhodně.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1806 vznikla takzvaná čtvrtá protinapoleonská koalice, k níž patřilo Prusko, Rusko a Anglie.

Pruská armáda byla brzy rozdrcena v bitvách u Jeny a Auerstädtu a francouzské jednotky obsadily Berlín. Tato vítězství dovedla Napoleona do Polska. Zde očekával boj s blížící se ruskou armádou.

Ruský velitel generál Benningsen, jakmile se dověděl o bitvě u Jeny, zahájil ústup a Francouzi v listopadu 1806 obsadili Varšavu. Následovaly menší střety mezi oběma stranami, které vedly k tomu že Benningsen se stáhl k Pultusku. Sem se k němu blížily jednotky maršála Lannese, který o Benningsenovi neměl tušení. K setkání obou armád došlo 26. prosince u Pultuska.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Pozice ve tři hodiny

Bitva začala kolem jedenácté hodiny, kdy Lannes zahájil s 17. lehkým pěším plukem útok na předsunuté ruské pozice, pod vením generála Baggovouta. Baggovoutovi jednotky byli těžce tísněny a tak jim přišlo na pomoc jezdectvo generála Kožina, jehož útok se zpočátku vyvíjel úspěšně, ale bylo i s Baggovoutovými jednotkami donuceno k ústupu. Pak zaútočil francouzský 9. a 10. husarský pluk. Tento útok byl zasteven dělostřelectvem, jež donutilo k ústupu i Suchetovu divizi, jež tvořila levé francouzské křídlo.

Následný protiútok vedl Lannes osobně, přes Moszynský les a povedlo se mu donutit Rusy k ústupu na druhou stranu lesa, ale po několika hodinách tvrdých bojů byl donucen dobytá postavení vyklidit. Situace se začala pro Francouze vyvíjet nepříznivě.

Po druhé hodině však přiblížil k Pultusku generál Daultanne v čele 7000 mužů. Daultanne napadl špatně chráněný Moszyn a obsadil ho. Ve stejnou chvíli zaútočil na levém křídle i Lannes.

Bitva skončila kolem osmé hodiny, přičemž obě strany zůstaly na svých pozicích. Benningsen však po bitvě od Pultuska ustoupil.

Výsledek bitvy[editovat | editovat zdroj]

Vítězství si nárokovaly obě strany, ale strategicky zvítězil Lannes, neboť dokázal odolat početně dvakrát silnějšímu soupeři. K další velké bitvě došlo až u Jílového.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pavel Benedikt Elbl: Maršál Lannes, francouzský Achilles Jiří Kovařík: Napoleonova tažení II.