Eleonora Amálie ze Schwarzenberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu

Regentka
Schwarzenberského dominia
Ve funkci:
1732 – 1741
Předchůdce Adam František
Nástupce Josef I. Adam

Narození 20. června 1682
Mělník
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 5. května 1741
Vídeň
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Adam František ze Schwarzenbergu
Rodiče Ferdinand August z Lobkovicz
Klaudie Františka z Nassau-Haldamar
Děti Josef I. Adam
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtična
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Eleonore von Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu (20. června 1682 Mělník5. května 1741 Vídeň) byla česká šlechtična z rodu Lobkowiczů, manželka Adama Františka ze Schwarzenberka, kněžna ze Schwarzenbergu a vévodkyně krumlovská. Po smrti svého chotě byla od roku 1732 až do své smrti regentkou Schwarzenberského dominia za svého nedospělého syna knížete Josefa I. Adama.

Život[editovat | editovat zdroj]

Eleonora Amálie se narodila 20. června 1682 jako nejstarší dcera knížete Ferdinanda Augusta z Lobkowicz, vévody Zaháňského, a již v té době bylo jasné, že se provdá za některého z členů vážených aristokratických rodin. Svatba nakonec proběhla 13. prosince 1701 (pouhé tři měsíce po smrti její matky), kdy se provdala za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Jak se však ukázalo, nebyla to vůbec dobrá volba. Adam František se totiž již dříve, během studijní cesty do Říma, tajně oženil s hraběnkou Marií Karolínou Althannovou. Poté, co skutečnost vyšla najevo, nechal ženichův otec sňatek u papežského stolce rozvázat a následně vybral synovi vhodnější partii. Tou se stala právě Eleonora Amálie, v té době jedna z dvorních dam císařovny.

První potomek se manželům narodil až v roce 1706, tedy pět let po svatbě. Byla to dcera Marie Anna, ovšem Adam František potřeboval mužského potomka, protože tehdy byl posledním mužským členem rodu. V roce 1709 byla Eleonora Amálie znovu těhotná, tentokrát však potratila. O pouhý rok později došlo k překvapivému rozchodu manželů. Oficiálním důvodem rozchodu měla být Eleonořina nevěra s francouzským důstojníkem. Dodnes není jasné, zda se tato skutečnost zakládala na pravdě. Eleonora Amálie se musela uchýlit ke svému otci a mezi Lobkovici a Schwarzenberky započala korespondenční válka. Adam František mezitím získal u císařského dvora významné postavení, a proto si již nemohl dovolit držet manželku ve vyhnanství. Proto Eleonoru Amálii v roce 1711 přijal zpět a jako sídlo jí určil polorozpadlý zámek v Chřešťovicích. Teprve s nástupem zimy se mohla přesunout na zámek v Hluboké nad Vltavou, ale byla zde pod bedlivým dohledem sloužících, kteří vše museli hlásit Adamu Františkovi. Vídeň jí ovšem byla i nadále zapovězena.

V této době již byla všem jasná skutečnost, že za rozchodem manželů stál emocionální chlad. Adam František totiž svoji manželku nikdy nemiloval a k rozchodu by časem podle všeho stejně došlo. Ačkoliv jsou známy zprávy o častých návštěvách metres v Adamově ložnici, objevují se rovněž zprávy o postupném zlepšování vztahů mezi manžely. Prvním náznakem byli Adamovy častější návštěvy na zámku na Hluboké, kde se postupně znovu probouzel společenský život. Především v době honů a štvanic, které si manželé velmi oblíbili, se na zámek sjížděla společenská elita.

Skutečnost, že se situace mezi nimi i nadále vylepšovala, ukázala následující léta. V roce 1719 zemřela bezdětná Marie Ernestina z Eggenberku a veškerý její majetek zdědil Adam František, čímž se stal nejbohatším šlechticem ve střední Evropě. V roce 1721 se strhl také velký zájem o ruku Marie Anny, tehdy již patnáctileté dcery Adama Františka a Eleonory Amálie, nakonec provdané za markraběte Jiřího Ludvíka Bádenského. Již v roce 1722 se dočkal i Adam František, neboť se mu narodil dědičný princ Josef Adam. Ačkoliv se později všeobecně tradovalo, že k početí došlo po náhodném setkání u hrobu (tehdy) blahoslaveného Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, skutečnost musíme hledat někde jinde. I v době vzájemného odloučení totiž mezi manželi docházelo k intimním setkáním, jak nám dokládá dochovaná korespondence. Z ní ostatně také vyplývá, že Eleonora Amálie v těhotenství doufala již v letech 1712 a 1715, tehdy ovšem ještě marně. Ve vliv Jana Nepomuckého zřejmě věřili i Schwarzenberkové, neboť na jeho počest nechali v farním kostele v Českém Krumlově vysvětit kapli. Kromě toho jej vybrali za rodového patrona. I jejich zásluhou došlo v roce 1729 k jeho svatořečení.

Obnovené soužití však trvalo jen deset let. V červnu 1732 měl do Českého Krumlova dorazit v doprovodu Adama Františka císařský pár. V Krumlově na ně již čekala Eleonora Amálie a Josef Adam. Sem však dorazil pouze zvláštní posel se zprávou, že císař Karel VI. při lovu u Brandýsa nad Labem jejího manžela nešťastnou náhodou smrtelně zranil. Krátkozraký císař se totiž domníval, že střílí po jelenovi, ve skutečnosti však vystřelil na svého štolbu (funkce, kterou Adam František na císařském dvoře zastával). Další události nám přibližují zápisy v císařově deníku. Když císař zjistil, co svojí neopatrností provedl, chtěl knížete navštívit. Ten však byl mezitím dopraven do brandýského zámku a císaři bylo doporučeno, aby se vrátil do Prahy. Císař tedy do Brandýsa poslal alespoň svého dvorního lékaře, ale ani ten nedokázal knížeti pomoci. Karel VI. v reakci na to začal používat lorňon se sedmi dioptriemi.

Jelikož Josef Adam byl v této době ještě nezletilý, převzala správu panství jeho matka Eleonora Amálie. Z důvodu vyčerpané rodové pokladny, zatížené stavebními pracemi jejího manžela, se rozhodla usadit na českokrumlovském zámku, zatímco její syn pobýval nadále ve Vídni, kde se mu dostávalo vzdělání. Kromě vyprázdněné pokladny, se ozývaly i zdravotní problémy. Ačkoliv máme doloženou její účast na honu v roce 1735, kdy se jí podařilo skolit medvěda, zůstávala kněžna stále častěji na zámku. Mimo zámek jezdívala již jen do lázní v Karlových Varech nebo na návštěvy za synem do Vídně.

Během jedné z těchto návštěv kněžna Eleonora Amálie Magdalena ze Schwarzenberka, kněžna z Lobkovic v květnu 1741 v necelých šedesáti letech zemřela, patrně na rakovinu slinivky a dělohy. Tělo bylo následně převezeno do Českého Krumlova a uloženo pod kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta. Večer se ze zámku vydal pohřební průvod, přičemž prostou nezdobenou rakev nesla chudina. Po obřadech byl vchod do pohřebního sklípku zapečetěn náhrobním kamenem. Žulový náhrobní kámen zhotovil v roce 1742 kameník Matyáš Plansker. Na něm je nápis:Hier liegt die arme Sünderin Eleonora. Bittet für sie. Obiit die 5. may A. 1741, v překladu Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Proste za ní. Zemřela dne 5. května roku 1741. Německou část nápisu si určila sama kněžna. Dále si přála, aby její srdce spočinulo vedle srdce jejího chotě. I to bylo vyplněno a je uloženo v kapli sv. Jana Nepomuckého, pod kterou je její tělo pochováno, ve speciálním výklenku vlevo.

Upírská legenda[editovat | editovat zdroj]

Kněžna a vévodkyně Eleonora Amálie se svým synem Josefem I. Adamem v roce 1727

S upírskou legendou okolo Eleonory Amálie přišel až současný vídeňský profesor mediálních studií Rainer Köppl. Ten představil teorií, že jako předloha pro hraběte Draculu posloužila irskému spisovateli Bramu Stokerovi kněžna, žijící na počátku 18. století ve střední Evropě. Na základě archeologických výzkumů v Krumlově pak dospěl k závěru, že touto osobou byla právě Eleonora Amálie. Ta podle něho na Krumlově chovala vlky a pila jejich mléko.

Jeho teorie však podle jiných výzkumů nestojí na pevných podkladech. Například v době, kdy měla Eleonora Amálie chovat na krumlovském zámku vlky a "jejich vytí se mělo ozývat celým městem", Eleonora Amálie v žádném případě na krumlovském zámku nepobývala. Jejím sídlem byla v oné době Hluboká a na Krumlov se přemístila až později. U dalších profesorových tvrzení, o které opíral své závěry, se jasně prokázalo, že se jedná o autorovy smyšlenky či chybnou interpretaci dobových zvyklostí.

Je nicméně prokázáno, že Eleonara Amálie byla na svou dobu velmi emancipovanou ženou, což po smrti jejího manžela vzbuzovalo ve vyšších kruzích značnou nevoli. Ráda lovila a dokonce kouřila tabák. Zároveň se potýkala s dlouhodobou a těžkou nemocí, načež hledala pomoc u nejrůznějších léčitelů. Církev ji proto považovala za podezřelou a byla dokonce sledována.

Fakt, že si Eleonora Amálie výslovně přála, aby byla po smrti pohřbena ve velmi prostém hrobě s nápisem "Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni." spolu s vyobrazením lebky se skříženými hnáty (symbol rčení Pamatuj na smrt), je obecně pokládán za projev její hluboké zbožnosti. Vyznavači upírské teorie však právě toto považují za jasný důkaz jejího upírství.

Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 vznikl televizní dokument The Vampire Princess (český Upíří princezna), který novodobou myšlenku Rainera Köppla, že Eleonora Amálie byla skutečně upírkou, popularizuje. Dokument zaznamenal celoevropský úspěch.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Adam František
Znak z doby nástupu Regentka Schwarzenberského dominia
17321741
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Josef I. Adam