Tereziánská akademie ve Vídni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Palác Theresianum (Nová Favorita)
Palais Theresianum (Neue Favorita)

Průčelí paláce
Účel stavby

Císařská rezidence, veřejné gymnázium

Základní informace
Sloh baroko
Výstavba 1606
Stavebník Marie Terezie
Další majitel Císařská rodina, gymnázium
Současný majitel Rakouský stát
Poloha
Adresa Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
Souřadnice
Palác Theresianum (Nová Favorita)Palais Theresianum (Neue Favorita)
Palác Theresianum (Nová Favorita)
Palais Theresianum (Neue Favorita)
Další informace
Kód památky 21803
Web http://www.theresianum.ac.at/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Tereziánskou vojenskou akademii zvanou Theresianum ve Vídeňském Novém Městě v Dolních Rakousích, nebo někdejší barokní zámek Terezianum v Bratislavě.

Theresianum, neboli Tereziánská akademie ve Vídni, někdy zvaná Nová Favorita, (německy Öffentliche Stiftung der Theresianischen Akademie in Wien / Neue Favorita) je soukromá internátní škola v ulici Favoritenstraße 15 ve 4. vídeňském obvodě Wieden. Školu založila roku 1746 rakouská panovnice Marie Terezie, po níž je pojmenována.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Alt text
Marie Terezie založila Collegium Theresianum v roce 1746

Rané dějiny (do roku 1746)[editovat | editovat zdroj]

Tereziánská akademie v zámku Nová Favorita ve Vídni

V roce 1288 se objevuje první zmínka o dvorním statku Angerfeldhof na místě dnešního Tereziana.

V roce 1614 panující Habsburkové zakoupili hospodářství na samé hranici Vídně, a renovovali je. Favorita, jak nový statek pojmenovali, se stal císařským letním sídlem a vyhlášeným dějištěm představení ve druhé polovině 17. století.

Poté, co byla roku 1683 rezidence vypálena jako následek bitvy u Vídně, byla posléze v dalších desetiletích vystavěna vznosnější barokní Nová Favorita.[1] Tři císaři Svaté říše římské - Leopold I., Josef I. a Karel VI. v rezidenci sídlili. Když v roce 1740 císař Karel VI.Nové Favoritě zemřel, jeho nejstarší dcera Marie Terezie odmítla více do budovy vstoupit.[2]

Založení a činnost Tereziana (1746–1957)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1746 se Marie Terezie rozhodla prodat palác jezuitům za 30 tisíc rakouských zlatých s podmínkou, že zde vybudují vzdělávací instituci, která by vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu. Jak bylo stanoveno ve dvou zakládacích listinách, nově ustavená “císařská akademie” pod záštitou Marie Terezie byla založena na principu přísného výběru, nejvyšších pedagogických a vědeckých standardů a výuce “moderních” cizích jazyků.[3]

Po smrti Marie Terezie roku 1773, její syn, císař Josef II., zrušil řád Tovaryšstva Ježíšova a Terezianum bylo dočasně uzavřeno. O více než 20 let později, v roce 1797, císař František II. Terezianum znovu otevřel, tentokrát pod vedením piaristů.[4] Týž panovník také dokončil budovu s dnešní neoklasickou fasádou a vystavěl pomocné budovy včetně bazénu pro plavecký výcvik. Po revoluci v roce 1848 se František Josef I., rozhodl otevřít školu take pro “měšťanské syny” a podřídit ji veřejné správě.[5]

Alt text
Vstup do Diplomatické akademie sousedící s Terezianem

V roce 1883 byla konsulární akademie, nejstarší vzdělávací zařízení v oblasti mezinárodních vztahů na světě (založená Marií Terezií jako Orientální akademie roku 1754 a později přejmenovaná), přemístěna do Nové Favority.[6] Sídlila v samostatném křídle budovy až do roku 1905, kdy se znovu přestěhovala do domu na Boltzmanngasse, kde dnes sídlí Velvyslanectví USA v Rakousku.[7]

Po skončení první světové války byla většina školního majetku v Rakousku, Maďarsku a dalších částech habsburské monarchie rozprodána. V roce 1938, po “anšlusu” Rakouska Nacistickým Německem, bylo Terezianum přeměněno na Národní politický institut vzdělání. Během druhé světové války byla škola poškozena natolik, že mohla být znovu otevřena teprve po celkové rekonstrukci v roce 1957.[8]

Novodobé dějiny (1964–2000)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 byla v Nové Favoritě obnovena Diplomatická akademie jako nástupce konsulární akademie. Mezi její absolventy patří například někdejší generální tajemník OSN a rakouský prezident Kurt Waldheim, a další evropští ministři a vysocí státní úředníci.

Na Terezianu byla na přelomu 80. a 90. let 20. století zavedena koedukace – první učitelky nastoupily roku 1988, první studentky byly přijaty o rok později, 1989;[9] Roku 1993 byla jmenována první ředitelka školy.[10]

Terezianum dnes[editovat | editovat zdroj]

Alt text
Terezianum dnes

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

V souladu se zakládacími listinami Marie Terezie se dnešní Terezianum zaměřuje na výuku a výchovu “sebevědomých Rakušanů a Evropanů se širokým rozhledem”. Osvojením si principů tolerance a lidskosti se škola snaží připravit své absolventy na zastávání “odpovědných úloh ve společnosti.” Principy Tereziana zahrnují vynikající akademické dovednosti, společenskou odpovědnost a mezinárodní úspěch.[11]

Mezinárodní zaměření[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou byla povinná výuka vedle němčiny také v maďarštině, a výuka v angličtině, francouzštině, italštině, polštině, češtině, Slovinštině, srbochorvatštině a Rumunštině byly volitelné.[12] Dnes učební osnovy školy vyžadují, aby se studenti učili třem cizím jazykům (angličtině, francouzštině a ruštině) a take latině. Volitelná je pak výuka ve španělštině, italštině, portugalštině, maďarštině, polštině, japonštiněčínštině,[13] kdy rodilí mluvčí pomáhají při výuce. Studentům jsou k dispozici výměnné jazykové programy.[14] Zahraniční studenti v letech 15 až 18 se na Terezianu mohou ucházet o tří, pěti nebo desetiměsíční studijní programy.[15] Tímto způsobem v roce 2009 studovali žáci ze 27 různých států.[16] Terezianum je členem sítě 18 mezinárodních partnerských škol, mezi nimž jsou:[17]

Mimořádné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Terezianum se navíc účastní půlročně pořádaných setkání studentů „Modelový Evropský parlament“[18] který je má připravit pro budoucí vedoucí role v Evropské unii.[19]

Významní absolventi[editovat | editovat zdroj]

Alt text
Španělský král Alfons XII. (1857-1885)

Terezianum často označovaná za jednu z nejvybranějších škol v Rakousku,[20][21][22] po více než 260 let ovlivňovala dějiny Rakouska i Evropy. Její absolventi zahrnují nositele Nobelovy ceny, politické osobnosti, ale také spisovatele a myslitele v mnoha disciplínách:[23]

Alt text
Christoph Waltz, vítěz ceny Academy Award 2010

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theresianum na anglické Wikipedii.

  1. Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 15-27, Vienna, Böhlau Verlag, ISBN 3-205-98510-9.
  2. Theresianische Akademie: "Geschichte". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=60. Retrieved 2010-03-20.
  3. Theresianische Akademie: "Geschichte". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=60. Retrieved 2010-03-20.
  4. Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 101-118, Vienna, Böhlau Verlag, ISBN 3-205-98510-9.
  5. Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 119-150, Vienna, Böhlau Verlag, ISBN 3-205-98510-9.
  6. Diplomatic Academy of Vienna: "Where the past has a future". Diplomatische Akademie Wien. http://www.da-vienna.ac.at. Retrieved 2010-03-20.
  7. Theresianische Akademie: "Geschichte". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=60. Retrieved 2010-03-20.
  8. APA Karriere (2007-05-08). "Wiener Theresianum feiert doppeltes Jubiläum". Austrian Press Agency (APA). http://www.theresianum.ac.at/typo3/uploads/media/apa20070508.pdf. Retrieved 2010-03-20.
  9. ORF (2007-05-15). "Jubiläumsfeiern im Theresianum". Rakouský rozhlas a televize (ORF). http://wien.orf.at/stories/192417. Retrieved 2010-03-20.
  10. Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, p. 199, Vienna, Böhlau Verlag, ISBN 3-205-98510-9.
  11. Theresianische Akademie: "Leitbild". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=56. Retrieved 2010-03-20.
  12. Theresianische Akademie: "Geschichte". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=60. Retrieved 2010-03-20.
  13. Theresianische Akademie: "Stundentafel". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=52. Retrieved 2010-03-20.
  14. Theresianische Akademie: "Sprachen Internationalität Europa". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=120. Retrieved 2010-03-20.
  15. Theresianische Akademie: "International Study Programme". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=81. Retrieved 2010-03-20.
  16. Theresianische Akademie: "SchülerInnen und Eltern". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=117. Retrieved 2010-03-20.
  17. Theresianische Akademie: "Partnerschulen". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=58. Retrieved 2010-03-20.
  18. Der Standard: "Verantwortung für andere übernehmen". Der Standard (2010-01). http://www.theresianum.ac.at/typo3/uploads/media/der_standard_201001.pdf. Retrieved 2010-03-20.
  19. Theresianische Akademie: "Projekte". Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=128. Retrieved 2010-03-20.
  20. Metzger, Ida (2006-09-17). "5 beliebte Gymnasien", Österreich, p. 7.
  21. Parragh, Alexandra (2008-01-31). "Gute Bildung hat ihren Preis", Salzburger Nachrichten, p. 11.
  22. Metzger, Ida (2009-09-12). "Ranking: Die besten Schulen des Landes", Madonna, p. 26.
  23. Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 151-162, Vienna, Böhlau Verlag, ISBN 3-205-98510-9.
  24. Dimitris Droutsas [online]. Munzinger, [cit. 2013-02-10]. [1]. (German) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]