Zámek Miramare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Miramare / Castello di Miramare / Schloss Miramar

Zámek Miramare
Účel stavby

zámek

Základní informace
Sloh neogotika
Architekt Carl Junker
Výstavba 1856-1860
Stavebník Arcivévoda Ferdinand Maxmilián I.
Další majitel Rakouská císařská rodina
Současný majitel Italský stát
Poloha
Adresa Grignano / Terst, ItálieItálie Itálie
Souřadnice
Zámek Miramare / Castello di Miramare / Schloss Miramar
Zámek Miramare / Castello di Miramare / Schloss Miramar
Další informace
Web http://www.castello-miramare.it/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Miramare – zámecký park

Zámek Miramare (italsky Castello di Miramare) se nachází na italském pobřeží ve vzdálenosti 7 kilometrů severozápadně od centra Terstu. Je spojen s osobou rakouského arcivévody a pozdějšího mexického císaře Maxmiliána, mladšího bratra rakouského císaře Františka Josefa I.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián dal zámek Miramare postavit jako sídlo pro svoji rodinu. Stavba probíhala v letech 18561860 podle projektu vídeňského architekta Carla Junkera. Původní Junkerův návrh arcivévoda zamítl a obrátil se na architekta Giovanniho Berlama z Terstu. Ani jeho návrh však nevyhovoval představám zadavatele, který byl nakonec spokojen až s novým návrhem Carla Junkera. Zámek se achitektonicky podobá moravskému zámku Nový Světlov, který byl v letech 1846–1856 přestavěn podle návrhu vídeňského architekta Eduarda Kuschera. Po Maxmiliánově smrti a zešílení jeho manželky Charlotty zámek jako příležitostnou rezidenci využívali další členové širší rodiny. Nejméně 14krát zde pobývala císařovna Alžběta, častým hostem byl při svých námořních cestách velkovévoda Ludvík Salvátor Toskánský, zaznamenány jsou také pobyty následníka trůnu, velkovévédy Rudolfa a Františka Ferdinanda d'Este s rodinou[1].

V roce 1883 byl správcem zámku jmenován polárník a námořní důstojník ve výslužbě Eduard Orel, který zde také roku 1892 zemřel.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti slouží zámek jako muzeum, přízemí s původními interiéry je věnováno životu a době Maxmiliána a jeho manželky Charlotty, expozice v prvním patře je zaměřena na osobu vévody a generála Amedeo Aosty, který na zámku pobýval před druhou světovou válkou.

Zámecký park a okolí[editovat | editovat zdroj]

V okolí zámku Maxmilián založil dendrologicky hodnotný zámecký park. V parku se dále nachází menší zámek (Castelleto), zakladatele připomíná bronzová socha. Pobřežní ekosystém v okolí zámku je chráněn v rámci přírodní rezervace.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.castello-miramare.it/deu/home/home.php
  2. PAYER, Julius. V ledovém zajetí. Příprava vydání Jaroslav Hošek. Praha : Orbis, 1969. 292 s. Kapitola Eduard Orel, s. 282.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]