Ploskovice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zámek Ploskovice
Zámek Ploskovice
Zámek Ploskovice
Účel stavby

Šlechtické sídlo

Základní informace
SlohBarokní
ArchitektZřejmě Kilián Ignác Dienzenhofer
Přestavba19. století
Materiálykámen, zdivo
StavebníkAnna Marie Františka Toskánská
Další majiteléHabsbursko-lotrinská dynastie, Sasko-Lauenburg
Poloha
AdresaPloskovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky26694/5-2215 (PkMISSezObr)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Státní zámek Ploskovice je barokní zámecká stavba nalézající se ve stejnojmenné obci v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji asi 6 kilometrů východně od Litoměřic. Správu a zpřístupnění zámku veřejnosti zajišťuje Národní památkový ústav. Dnešní čtvercovou dispozici tomuto zámku dal pravděpodobně známý architekt a stavitel Octavio Broggio (1670–1742) v letech 17201730 patrně z popudu tehdejší majitelky zdejšího panství vévodkyně Anny Marie Františky Toskánské z rodu sasko-lauenburského, manželky toskánského vévody Gastona III.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Romantická stavba se nalézá na jižním okraji stejnojmenné obce, dále od obce se pod zámkem rozprostírá zámecký park. Objekt zámku je od severu doplněn klasicistní přístavbou pocházející z počátku 19. století, která sloužila zejména pro hospodářské a správní účely.

Od roku 1805 zámek sloužil jako letní a výletní sídlo panujícího habsburského rodu, neboť v tomto roce přešel do majetku toskánské větve Habsburků. Objekt prošel další velkou rekonstrukcí, přestavbou a dostavbou zhruba v polovině 19. století, kdy zámek dostal svoji dnešní definitivní podobu v souvislosti s abdikací rakouského císaře Ferdinanda V. a nástupem mladého císaře Františka Josefa I. na císařský trůn v bouřlivém roce 1848. Objekt se tehdy stal letním sídlem bývalého císaře Ferdinanda V. Dobrotivého (společně se zámkem v Zákupech).

V roce 1854 byl do kaple instalován malý oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého od Viléma Kandlera.[2] Po smrti Ferdinanda V. pak objekt zámku zcela přešel do majetku císaře Františka Josefa I. Po vzniku nového Československa uvalilo ministerstvo zemědělství svým výnosem z 29. dubna 1919 na bývalé císařské velkostatky v Čechách vnucenou správa a dosavadní název ředitelství změnilo na „Ředitelství bývalých císařských statků v Praze”, jehož nástupnickým orgánem se roku 1921 stalo „Ředitelství státních lesů a statků v Praze”.[3]

Československé státní lesy a statky sestávaly v roce 1921 jednak ze statků bývalého „Ředitelství císařských statků v Praze”, lesů a statků členů bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské (statků posledního panovníka Karla a jeho manželky Zity, pak dalších osob z rodiny, zvláště bývalého následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho potomků, statků arcivévody Bedřicha, ze statků rodinného fondu a statků Řádu německých rytířů u Opavy) a dále z majetku, získaného z prováděné pozemkové reformy (162 000 ha; 20 000 ha získaných směnou).

Zámek následně sloužil jako letní sídlo československého Ministerstva zahraničních věcí, který využíval hlavně tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš s manželkou. V roce 1938 byly Ploskovice součastně s celým tehdejším německým pohraničím územně odstoupeny Třetí říši, takže po celou dobu druhé světové války spadaly pod Nacistické Německo. Od 10. října 1940 zde byla zřízena elitní nacistická škola (německy Nationalpolitische Erziehungsanstalten) přezdívaná Napola.

Malířská výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Zámek má, stejně tak jako zámek v Zákupech, bohatou malířskou výzdobu, již provedl malíř Josef Navrátil (1798-1865). V roce 1954 malby restauroval František Fišer (1889-1957).

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost zámku[4]
Rok Počet návštěvníků
2015 30 228
2016 32 146
2017 32 176

Během prohlídky s průvodcem si lze prohlédnout vestibul, 11 místností a grotty v nejnižším patře.

  • vestibul
  • Rytinkový salónek
  • Dámská ložnice
  • Dámská pracovna
  • Jídelna
  • Salón císařovny
  • Hlavní sál
  • Salón císaře
  • Ložnice císaře
  • Ranní pokoj císaře
  • Pracovna císaře
  • Předpokoj
  • Grotta

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V zahradě roste jedna z nejstarších pavlovnií plstnatých (Paulownia tomentosa) v Čechách.

Romantická stavba posloužila již několikrát českým i zahraničním filmařům k natáčení několika filmů.

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

Několik záběrů ploskovického zámku bylo pořízeno i do pohádek Deváté srdce, Živá voda, Panna a netvor.

České filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční filmy a seriály[editovat | editovat zdroj]

  • Sarajevský atentát, 1975, režie Veljko Buljić, Jugoslávie a Československo
  • Amadeus, 1984, režie Miloš Forman
  • Jarní vody, 1991, Itálie
  • Příběhy mladého Indiana Jonese (seriál), 1992, USA
  • Hofmanův hlad, 1993, režie Leon de Winter, Nizozemsko
  • Německá píseň, 1994, režie Tom Toelle, Německo
  • Dívka tvých představ, 1998, Španělsko
  • Viktor Klemperer, 1998, Německo
  • Honoré de Balzac, 1998, režie José de Ayan
  • Inverze Canone, 1999, režie Ricky Tognazzi, Itálie
  • Červený Bedrník, řežie Graham Thakston, Velká Británie
  • Paradise Found, 20001, režie Mario Andeacchio, Francie, Německo, Austrálie
  • Maigret a princezna, 2002
  • First Daughter, 2003, režie Forest Whiteker, USA
  • Princ a já (The Prince and Me), 2003, režie Martha Coolidge, USA
  • Božena Němcová, 2004, režie: Dagmar Knöpfel, Německo
  • Dáma z Izieu (La Dame d´Izieu), 2006, režie Alain Wermus, Francie, ČR
  • Mušketýři (The Musketeers), seriál BBC

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zámek Ploskovice [online]. Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Ústí n.L., 2007 [cit. 2009-08-29]. Kapitola Historie zámku. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10. 
  2. Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1854, undefined(4). s. 191.
  3. JUNĚCOVÁ, Jiřina. Ředitelství císařských statků v Praze, Praha: Národní archiv, číslo fondu: 1061/15, 2010.
  4. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]