Belveder (palác)
| Belveder | |
|---|---|
 Horní Belveder ve Vídni | |
| Účel stavby | |
městská rezidence | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Architekt | Johann Lucas von Hildebrandt |
| Výstavba | 1714 - 1723 |
| Stavebník | Evžen Savojský |
| Další majitelé | rakouská císařská rodina |
| Poloha | |
| Adresa | Hlavní město Vídeň,  Rakousko |
| Souřadnice | 48°11′30″ s. š., 16°22′51″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 68612 |
| Web | Oficiální web a Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Belveder je barokní komplex staveb dvou paláců (horního a dolního), koníren a oranžerie, spojených parkem, ve Vídni, na adresách Himmelpfortgasse, Prinz-Eugen-Straße 27 a Rennweg 6, od roku 1850 v městském okrese Landstraße, jihovýchodně od centra města, západní zdí sousedí se Schwarzenberským palácem, nedaleko od Hlavního nádraží. Výstavba paláců, zejména jejich interiér, byla budována jako letní sídlo prince Evžena Savojského a později sloužila jako památník jeho vojenské a politické slávy.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zámek byl postaven ve dvou etapách, v letech 1714–1716 a do roku 1723 podle návrhu dvorního architekta Johanna Lukase von Hildebrandta pro prince Evžena Savojského, jednoho z nejvýznamnějších rakouských vojevůdců ve válce proti Turkům. Komplex sestává z Horního a Dolního Belvederu, oranžérie a palácových stájí. Jeho součástí je rozsáhlá zahrada. Dnes v budovách sídlí Rakouská galerie Belvedere.
Pozemky pro stavbu za hradbami tehdejší Vídně zakoupil princ Evžen již v roce 1697 a koncem 90. let 17. století[2] zde podle projektu zahradního architekta Dominika Girarda založil architektonicky řešenou zahradu s vodotrysky a labyrintem ze stříhaného buxusu.[3] Dolní Belveder byl postaven v letech 1714–1716.
Pro vybudování Horního Belvederu přenechal kníže Schwarzenberg roku 1720 část zahrady svého paláce, takže výstavba začala roku 1721 a skončila v roce 1723. Vnitřní výzdobu vedl Claude Le Fort du Plessy a podíleli se na ní malíři Carlo Carlone, Giacomo del Po Francesco SolimenaPo smrti zakladatele zakoupila Dolní Belveder roku 1752 císařovna Marie Terezie, využívala jej jako sídlo své osobní stráže a od roku 1763 jako kasárna. Zámek v letech 1899–1914 užíval jako své druhé sídlo arcivévoda František Ferdinand d'Este.
Horní palác byl od 19. století využíván jako Rakouská umělecká galerie a také jako centrum zábavy, v jeho okolí se pořádala například cirkusová představení. 15. května 1955 v něm byla podepsána Rakouská státní smlouva.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Hlavní brána Horního Belvederu
Horní Belveder
Apoteóza hrdiny, freska Giacomo del Po
Dolní Belveder
Zlatý sál dolního Belvederu
Oranžerie
Kašna a oranžerie
Boční vchod dolního Belvederu
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. S. 618. [dále jen Vlnas].
- ↑ Vlnas, str. 616.
- ↑ Nemetschke–Kugler 1990, s. 46
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1.
- Nina Nemetschke - George J. Kugler, ve spolupráci s Ulrike Müller-Kaspar: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Carl Uberreuter : Wien 1990, s. 44-47.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Belveder na Wikimedia Commons - oficiální stránky Belvederu (anglicky, německy, francouzsky a italsky)
