Palác arcivévody Karla
| Palác arcivévody Karla / Palais Erzherzog Carl-Ypsilanti | |
|---|---|
 Palác arcivévody Carla-Ypsilanti, dnešní vídeňský „Dům hudby“ | |
| Účel stavby | |
městský palác | |
| Základní informace | |
| Sloh | historismus |
| Architekt | Franz Anton Pilgram |
| Výstavba | 1805 |
| Přestavba | Josef Krawina 1958-60, 1998-2000 |
| Stavebník | Karel Rakousko-Těšínský |
| Další majitelé | Habsbursko-lotrinská dynastie |
| Poloha | |
| Adresa | hlavní město Vídeň,  Rakousko |
| Souřadnice | 48°12′13,68″ s. š., 16°22′23,16″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 27740 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác arcivévody Karla, německy Palais Erzherzog Carl (či Palais Erzherzog Carl-Ypsilanti) se nachází v 1. vídeňském městském okrese Vnitřní Město, v ulici Seilerstätte 30.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Na místě dnešního paláce stávaly domy poprvé zmíněné již v 15. století, které byly několikrát přestavěny. V roce 1567 se na tomto místě nacházela císařská slévárna. Roku 1603 věnoval císař Rudolf II. budovu dvornímu válečnému radovi Heinrichu Nickhardtovi. V letech 1707 až 1788 byla sídlem zastavárny a do roku 1721 též dražební síně. Roku 1708 byla budova prodána chudobinci, přestavěna a opatřena novou fasádou. V roce 1788 zastavárna přesídlila do zrušeného kláštera svaté Doroty a budova přešla do vlastnictví Daniela svobodného pána von Zephranovich.
Roku 1805 nemovitost nabyl arcivévoda Karel (Carl) a ta roku 1838 přešla do vlastnictví Georga svobodného pána von Sina. V letech 1958–1960 byl palác upraven podle návrhu Josefa Krawiny pro charitativní spolek vídeňské arcidiecéze na kulturní centrum s divadlem[1] a studentskou kolej. V letech 1998-2000 proběhla nová přestavba na muzeum a vybavení pro účely hudebních zkoušek a koncertním sálem. Dnes v paláci sídlí Haus der Musik a Muzeum Vídeňských filharmoniků.
Popis budovy[editovat | editovat zdroj]
Ze tří stran – z ulic Seilerstätte, Annagasse a Walfischgasse – volně stojící stavba na místě někdejší Wasserkunstbastei, působí díky své uzavřené fasádě o pěti patrech monumentálním dojmem. Barokní průčelí směrem do ulice je připisována Franzi Antonu Pilgramovi. Na dvoupatrovým kvádrovitým podstavcem s pravoúhlými okny s rovnou střechou se zdvihají tři horní patra s ohraničením z železivce. Okna díky přerušování tvoří osové intervaly. V beletáži mají okna lomený oblouk nad subtilními konzolami a okny v nad nimi ležícím patře jsou rovněž opatřeny rovnou střechou. Dva mřížované balkony, na fasádě Seilerstätte, vzniklé kolem roku 1872, vytvářejí ještě další výrazný prvek. Stupně velkého schodiště jsou vytvořeny z tvrdého bílého kaisersteinu.
Pamětní deska na paláci připomíná Otto Nicolaie, jemuž je také věnována pamětní místnost. Lizénami orámovaný kulatý obloukový portál s kamenným klínem v Seilerstätte je osazen členitým segmentovým obloukem. Portál na Annagasse, pruhovými oblouky, nesenými dvojitými sloupy, je přepažen balkonem posazeným na konzolách.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Erzherzog Carl na německé Wikipedii.
- ↑ Ende Dezember 1973 zog (bis 1978) unter Helmut Siderits das Ensemble Kleine Komödie als Boulevardbühne in das Haus und eröffnete mit Trude Marlen als Attraktion.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dehio Wien, I. Bezirk – Innere Stadt, S 347, ISBN 3-85028-366-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác arcivévody Karla na Wikimedia Commons - http://www.burgen-austria.com/archive.php?id=45 burgen-austria|id=45
