Alfons XII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alfons XII.
král španělský
Doba vlády 18751885
Křest 7. prosince 1857
Narození 28. listopadu 1857
Madrid
Úmrtí 25. listopadu 1885
Královský palác El Pardo
Pohřben El Escorial , Španělské království
Předchůdce Francisco Serrano y Domínguez (prezident)
Amadeus I. (král)
Nástupce Alfons XIII.
Královna Marie de las Mercedes de Orleans
Marie Kristina Rakouská
Potomci Mercedes Španělská
Marie Tereza Španělská
Alfons XIII.
Dynastie Bourbon-Anjou
Otec František Cádizský
Matka Isabela II. Španělská
Podpis Alfonso XII of Spain signature.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alfons XII.
Alfons XII. roku 1877

Alfons XII. (28. listopadu 1857 Madrid25. listopadu 1885 Královský palác El Pardo), znám též pod přízviskem Rey Pacificador (král mírotvorce), španělský král z rodu Bourbonů, králem byl v letech 18701885, ale skutečně vládl 18751885. Alfons XII. byl posledním španělským králem, který zemřel ve funkci.

Mládí v exilu[editovat | editovat zdroj]

Alfons XII. byl synem španělské královny Isabely II. a jejího manžela a zároveň bratrance, cádizského vévody Františka. V roce 1868, když bylo Alfonsovi jedenáct let, musela jeho matka Isabela II. s celou svou rodinou opustit Španělsko, kde se moci ujal generál Francisco Serrano y Dominguez. Vyhnaná královská rodina našla nové útočiště ve Francii na dvoře císaře Napoleona III. Ve snaze zklidnit poměry v rodné zemi, se Isabela II. 25. června 1870 rozhodla oficiálně zřeknout španělského trůnu ve prospěch svého syna Alfonse.

Ani ne třináctiletý král vzal svůj nový úkol velmi vážně a na svůj věk prokázal neobyčejnou zralost. Stále byl ale králem bez koruny a bez země, které by vládl, jelikož ve Španělsku zůstala tato událost zcela bez povšimnutí. Zde stále držel moc pevně v rukou generál Francisco Serrano y Dominguez, jako regent, a generál Juan Prim byl ministerským předsedou. Oba muži se společně snažili najít pro Španělsko nového krále a jejich kandidátem se nakonec stal aostský vévoda Amadeus Savojský, druhý syn italského krále Viktora Emanuela II.

Studentská léta[editovat | editovat zdroj]

Mladý, inteligentní a pilný student Alfons zatím v Paříži studoval Collége Stanislas, kde se mu dostalo velmi dobrého vzdělání. Po prusko-francouzské válce ale došlo ve Francii k pádu Druhého císařství a španělská královská rodina opustila Paříž a usadila se v Ženevě. Alfons odešel za svou tetou Amálií Bavorskou do Bavorska a v roce 1872 do Vídně, kde studoval další tři roky na Theresianu. Vlídně ho přijala i císařská rodina, kde navázal blízký vztah s arcivévodou Rainerem a jeho ženou Marií Karolinou. Často navštěvoval i rodinu svého spolužáka arcivévody Fridricha. Tato část císařské rodiny Alfonse uznávala jako právoplatného krále Španělska, ale oficiálně tehdy Habsburkové dávali přednost karlistickému pretendentovi. V červnu 1874 odešel Alfons do Anglie, kde dosáhl posledního stupně vzdělání na kadetské škole v Sandhurstu.

Alfons králem Španělska[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku se situace stávala stále více chaotickou, král Amadeus I. Savojský musel roku 1873, po dvou letech své vlády, abdikovat. Byla vyhlášena republika a prezidenti se rychle střídali. V té chvíli do událostí zasáhl Antonio Cánovas del Castillo, usilující o návrat Bourbonů na trůn. Na jeho popud napsal Alfons v Anglii manifest, jehož textem si rychle získal srdce většiny španělského obyvatelstva. V prosinci 1874 navštívil Alfons matku v Paříži a zde obdržel telegram, že generál Martínez Campos svrhl neúspěšnou prozatímní Serranovu vládu a Alfons byl oficiálně uznán a prohlášen španělským králem. Dne 14. ledna 1875 vjel Alfons XII. slavnostně do Madridu. 24. 5. 1876 vyhlásil novou ústavu, která zaručovala náboženskou a tiskovou svobodu, a podle anglického vzoru byl zřízen dvoukomorový parlamentní systém, kde se o moc se dělily dvě politické strany: konzervativci, vedení autorem nové ústavy Cánovasem del Castillem, a liberálové v čele s Práxedesem Mateem Sagastou. Skutečná opozice, tedy karlisté, republikáni, anarchisté a socialisté byli zatlačeni do ilegality. Během své vlády Alfons XII. stabilizoval politickou situaci v zemi a jeho osoba se stala zárukou míru a prosperity.

První sňatek[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. ledna 1878 se Alfons XII. oženil se svou sestřenicí a vnučkou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa Orleánského, Marií de las Mercedes z Orléans-Montpensieru, která byla jeho láskou už od dětských let. Tento sňatek se uskutečnil proti vůli Isabely II., jelikož nevěstin otec a zároveň Isabelin švagr, Anton Montpensier-Orleánský, se roku 1868 významně podílel na povstání, které Isabelu svrhlo z trůnu. Alfons nebral na matčiny námitky žádný ohled. Novomanželé byli velmi šťastní a také obyvatelstvo přijalo tento sňatek s nadšením, jelikož nevěsta byla po své matce Španělka, narozená v Madridu a žijící dosud v Seville. Marie de las Mercedes uchvátila své okolí i neobyčejnou krásou a hrdostí. Manželské štěstí ale trvalo jen pět měsíců a osmnáctiletá královna Mercedes zemřela 26. června 1878 na tyfus. Alfons XII. se psychicky zhroutil. Ze smrti své první manželky se už nikdy zcela nevzpamatoval a tato událost zanechala stopy na jeho povaze. Z veselého mladíka se stal melancholicky zadumaný muž, cynický a náladový. Začal ve větším množství popíjet alkohol, navštěvovat noční podniky a střídat milenky, což nijak neprospívalo jeho zdravotnímu stavu, který se viditelně zhoršoval. Poté, co byl na něj 25. září 1878 spáchán neúspěšný atentát, začali jej lidé v jeho okolí přesvědčovat, že se musí co nejdříve znovu oženit a zplodit následníka trůnu.

Druhý sňatek[editovat | editovat zdroj]

Přestože Alfons po novém sňatku netoužil, rozhodl se v zájmu Španělska podvolit. Dne 29. listopadu 1879 se Alfons XII. podruhé oženil a jeho manželkou se stala Marie Kristina Rakouská, neteř císaře Františka Josefa I. Marie Kristina byla žena vnímavá a inteligentní a od samého počátku jí bylo jasné, že tento sňatek je uzavřen jen z povinnosti vůči státu. Často také přiznávala, že ji trochu bolí u srdce při pomyšlení, že bude pro Alfonse vždy až tou druhou, po milované Mercedes. Brzy po svatbě se navíc dozvěděla o aktuální milence svého manžela, primadoně madridské opery Elen Sanzové. Až na tuto nevěru se Alfons choval ke své ženě zdvořile a pozorně, ale také chladně, což Marie Kristina nesla těžce. Mezi manželi nikdy nezavládla důvěra a Alfons XII. si udržoval svůj chladný odstup až do konce svého života. Situace v manželství se ještě zhoršila poté, co Marie Kristina porodila v průběhu dvou let dvě dcery – v roce 1880 to byla Marie de las Mercedes a 1882 Marie Tereza Isabela. Alfons nedokázal skrýt zklamání, že ani jedno z dětí není vytoužený syn a následník trůnu. I Marie Kristina byla z vývoje událostí smutná a těžce na ni dolehlo i to, že Alfonsova milenka Elena Sanzová zplodila králi v roce 1881 právě syna.

Králova smrt[editovat | editovat zdroj]

Alfons XII. trpěl ke konci života tuberkulózou, což ale držel v tajnosti. Ještě v lednu 1885 vlastnoručně pomáhal při záchranných pracích po zemětřesení v Andalusii, v červenci se neohroženě vydal do oblastí zasažených epidemií cholery. Jeho odvaha se stala legendární, ale nikdo netušil, že král už stejně nemá co ztratit. V době, kdy cítil blížící se konec, povolal k sobě svou další milenku, Adélu Borghiovou, od roku 1885 vyhnanou ze země, aby s ní strávil poslední měsíce života. Koncem října 1885 odjel z Madridu do letního sídla El Pardo. Dne 23. listopadu 1885 se králův stav zhoršil. Zemřel 25. listopadu 1885 v 27 letech. Šest měsíců po manželově smrti porodila Marie Kristina syna Alfonse. Následujících sedmnáct let vládla za syna jako regentka, a to až do chvíle, kdy se ujal roku 1902 trůnu, jako Alfons XIII.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
František de Paula Španělský
 
 
 
 
 
 
Filip Parmský
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
František Cádizský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Luisa Šarlota Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
Alfons XII.
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Ferdinand VII.
 
 
 
 
 
 
Filip Parmský
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
Isabela II. Španělská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 163–186. (čeština) 
  • Helga Thoma, Nemilované královny, Euromedia Group – Ikar, Praha 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Amadeus I.
Znak z doby nástupu Španělský král
Alfons XII.
18751885
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alfons XIII.