Alfons XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfons XIII.
král španělský
král francouzský a navarrský
Alfons XIII., rok 1916
Alfons XIII., rok 1916
Doba vlády 17. května 188614. duben 1931
Narození 17. května 1886
Madrid, Španělsko
Úmrtí 28. února 1941 (55 let)
Řím, Itálie
Pochován Královská hrobka kláštera El Escorial
Předchůdce Alfons XII.
Nástupce Francisco Franco (jako vůdce Španělska)
Královna Viktorie Evženie Battenberská
Potomci Alfons, kníže z Asturie
Infant Jakub Jindřich, vévoda ze Segovie
Infantka Beatrix
Infantka María Cristina
Infant Juan, hrabě barcelonský
Infant Gonzalo
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Alfons XII.
Matka Marie Kristýna Habsbursko-Lotrinská
Podpis Podpis
Alfons XIII.

Alfons XIII. (Alfonso XIII; 17. května 1886, Madrid28. února 1941, Řím) byl v letech 1886 až 1931 králem španělským.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alfons XIII. králem[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. května 1886 v Madridu jako pohrobek 25. listopadu 1885 zesnulého krále Alfonse XII. Španělského a jeho druhé ženy Marie Kristiny Rakouské a tím se de jure ihned po svém narození stal králem. Do jeho plnoletosti roku 1902 však úřední záležitosti vedla jeho matka jako regentka.

Když se král Alfons XIII. a královna Viktorie Evženie vraceli po svatebním obřadu do královského paláce, stali se terčem atentátu prostřednictvím bomby ukryté v kytici květin, kterou hodil anarchista Mateo Morral na jejich vůz, před číslem 88 na madridské calle Mayor. Královský pár jako zázrakem vyšel bez zranění, avšak na následky exploze zemřelo nebo bylo zraněno mnoho přihlížejících a členů královské suity.

Během první světové války, jako monarcha neutrálního státu, uspořádal účinnou iniciativu, Úřad pro zajatce, (špan. Oficina Pro Cautivos), která umožnila kontakt mezi válečnými zajatci obou stran s jejich rodinami. Úřad zachránil na 70 tisíc civilistů a 21 tisíc vojáků, intervenoval ve prospěch 136 tisíc válečných zajatců a uskutečnil 4 tisíce inspekčních vizit v utečeneckých táborech. Král kromě toho měl v úmyslu osvobodit a nechat převézt do Španělska ruskou carskou rodinu, ale po státním převratu v režii bolševiků to již nebylo možné.[1]

Vláda Alfonse XIII.[editovat | editovat zdroj]

Doba jeho vlády spadala do éry politické restaurace ve Španělsku. V tomto období se všechny významné síly snažily o zeslabení existujících politických a slábnoucích sociálních protikladů ve španělské společnosti, avšak bez úspěchu. Král to však nechápal jako impuls k prosazení nezbytných reforem prostřednictvím svých širokých možností daných mu ústavou. Španělsko bylo sice uchráněno hrůz první světové války, ale i zde byly velké sociální rozdíly zdrojem napětí ve společnosti. Stávky, sociální nepokoje a atentáty situaci ještě zhoršovaly. Korupcí a reformním vzedmutím poznamenaný španělský politický systém se definitivně zhroutil roku 1923 po porážce španělské armády proti marockým povstalcům u Annualu. Správou Španělska byl pověřen generál Miguel Primo de Rivera, za jehož vedení se země stala de facto vojenskou diktaturou, v níž stál král ve stínu vojenského diktátora. Avšak ani tato sedm let trvající diktatura nepřinesla vytouženou konsolidaci ochromeného španělského státu a nesplnila očekávání.

Život po vyhlášení republiky[editovat | editovat zdroj]

V komunálních volbách z 12. dubna 1931, prvních volbách po roce 1923, ve velkých městech přesvědčivě zvítězili republikáni. O dva dny později byla v Madridu vyhlášena (2.) republika a král Alfons ještě téhož dne, bez formální abdikace, odešel se svou rodinou do exilu, nejprve do Paříže a Marseille, později do Říma. Na pokraji španělské občanské války horlivě podporoval vzbouřenecké skupiny, a prohlašoval se za falangistu od první chvíle.[2] Teprve krátce před svou smrtí, 15. ledna 1941, se vzdal práva na trůn ve prospěch svého syna Juana.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Alfons XIII. zemřel v Římě, kde byl poté rovněž pohřben, a to ve španělském národním kostele Santa Maria in Monserrato degli Spagnoli. V lednu 1980 byly jeho ostatky převezeny do královské hrobky kláštera El Escorial.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Z manželství uzavřeného 31. května 1906 s princeznou Viktorií z Battenbergu, dcerou prince Jindřicha Mořice z Battenbergu, guvernéra a kapitána na ostrově Wight, a jeho manželky princezny Beatrice Britské, nejmladší dcery britské královny Viktorie, vzešli následující potomci:

∞ 1933−1937 Edelmira Sampedro-Ocejo y Robarto
∞ 1937−1938 Marta Rocafort y Altazurra
  • Jakub Jindřich (1908−1975), vévoda ze Segovie a uchazeč o francouzský trůn jako Jacques II.
∞ 1935−1947 Princezna Victoire Jeanne Joséphine Emmanuelle de Dampierre
∞ 1949 Carlota Tiedemann

Nelegitimní potomci[editovat | editovat zdroj]

Alfons měl rovněž šest nelegitimních potomků:

  • S francouzskou aristokratkou Mélanie de Gaufridy de Dortan (1876–1937), provdanou za J. Lévêque de Vilmorina, měl syna jménem Roger Marie Vincent Philippe Lévêque de Vilmorin (1905–1980)
  • Se španělskou herečkou María del Carmen Ruíz y Moragas (1898–1936) dceru Anu Maríu Teresu Ruíz y Moragas (1925–1965) a syna Leandra Alfonsa Luise Ruíz y Moragas (* 26. 4. 1929)
  • S Béatricí Noon dceru Juanu Alfonsa Milán y Quiñones de León (1916–2005)
  • S Pauline of Saint Glen syna Charlese Maxime Victora of Saint Glen (1914–1934)
  • S Marií Sousa syna Alonsa Borbon Sousa (1930–1934)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Proč Alfons XIII. nemohl zachránit cara Mikuláše II.?
  2. José María Zavala, "Francovi přívrženci. Bourboni před Občanskou válkou", Dobrodružství historie č. 97 (listopad 2006), str. 48–53. ISSN 1579-427X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alfons XII.
Znak z doby nástupu Španělský král
Alfons XIII.
18861931
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Francisco Franco
(jako vládce Španělska)
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Titulární španělský král
Titulární
19311941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan III.
Předchůdce:
Karel XII.
Znak z doby nástupu Titulární král Francie a Navarry
Alfons I.
legitimistický pretendent
19361941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich VI.