Lázně Kynžvart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lázně Kynžvart
kostel sv. Markéty
kostel sv. Markéty
Znak města Lázně KynžvartVlajka města Lázně Kynžvart
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0411 554600
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Mariánské Lázně
Okres (LAU 1) Cheb (CZ0411)
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 439 (2020)[1]
Rozloha 32,58 km²
Nadmořská výška 673 m n. m.
PSČ 354 91
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa městského úřadu nám. Republiky 1
354 91 Lázně Kynžvart
epodatelna@laznekynzvart.cz
Starosta Jindřich Zíval
Oficiální web: www.laznekynzvart.cz
Lázně Kynžvart na mapě
Lázně Kynžvart
Lázně Kynžvart
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lázně Kynžvart (německy Bad Königswart)[pozn. 1] jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Od roku 1822 se v obci nacházejí klimatické lázně. Dominantou města je na západním svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí. K obci patří místní část Lazy, vzdálená od Kynžvartu zhruba 5 km severním směrem. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

10. století - 14. století[editovat | editovat zdroj]

První oficiální zmínka o Castelu (Molobodný Castelum bylo malé opevnění vybudováno pohanským keltským kmenem, přibližně na území dnešních Lázní Kynžvart), se datuje roku 972, kdy Castelum bylo darováno německým císařem Otou I., společně s přilehlým územím, biskupovi Wolfgangovi z Regensburgu. Další zmínka je ze dne 4. 8. 1287, kdy byl dokončen hrad Kynžvart (původní název Kunigeswart). Stavba byla započata Konradem z Hohenbergu, za vlády českého krále Václava I., ale až Konrádův syn ji dokončil. V té době už panoval Přemysl Otakar II., zvaný král železný a zlatý. Pro malé město to byla velká výhoda, která způsobila ohromný hospodářský vzestup, z důvodů usazování různých druhů řemesel, hrad měl větší posádku a začal růst počet obyvatel. Hrad měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. V tomto období byly také vybudovány hrady: Loket, Cheb, Bečov a Přimda. Časem hrad ztrácel na významu a byl opuštěn. Kolem roku 1345 byl obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili blízké okolí. To bylo důvodem, proč Karel IV. nechal, na žádost chebských konšelů, roku 1348 Kynžvartský hrad zničit. Osm let poté, v roce 1356, uděluje Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. Roku 1398 obdržel Heinrich Pflug, od Václava IV., povolení hradiště Kunigeswart znovu vybudovat a to i proti námitkám Chebanů. Hrad se od té doby opět zaskvěl v plné nádheře a slávě.

15. století - 16. století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se tímto stala patronkou místního kostela. O čtyři roky později (1464) propůjčuje Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva. Roku 1486 je na pozici hejtmana Kynžvartu jmenován Ulrich von Zedwitz. Listina o jmenování je stále dochována a uložena v městském archivu města Cheb. V roce 1500 páni z Gutenštejna spolu se svojí soldateskou ničí kostel sv. Markéty a rabují město. Během let 15001502 byl kostel znovu opraven. 31. března 1534 bylo území prodáno Ferdinandem I.. Území zahrnovalo královský majetek Kynžvart spolu s dalšími dvěma vesnicemi. Johan z Pluhů a jeho bratranec Kašpar z Pluhů zaplatili Ferdinandovi I. 18 460 zlatých. Spolu s tím jim bylo uděleno vodní právo na využití rybníku se dvěma hrázemi pod Kynžvartem. 16. století bylo pro Kynžvart vrcholem těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci zanechávali svých polí a snažili se, rýžováním zlata v okolních potocích, zbohatnout. Časem to dosáhlo takového vrcholu, kdy musela zasáhnout vrchnost a zakázala tento druh těžby a rýžování. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra, se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem. Roku 1547 byl Kašparovi z Pluhů, jakožto jednomu z hlavních vůdců stavovského povstání, sebrán veškerý majetek a byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysary, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána. V říjnu roku 1558 opět prodává Ferdinand I panství Kynžvart za 18900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švanberku. Jindřich poté pomocí prosby zařídil, aby císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart následující práva: jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.

Přelom 16. století a 17. století[editovat | editovat zdroj]

zámek Kynžvart

Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. V kostele sv. Markéty je zachován náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesána hodina, den i rok úmrtí hradního pána. Roku 1597 obdržel jeho syn Kryštof Jindřich Zedwitz panství pro sebe i své syny. Na přelomu 17. století hrad Kynžvart už nevyhovoval novým životním nárokům, a proto byl rodem Zedwitzů vybudován pod Kynžvartem malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. K zámku patřila kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar. Po bitvě na Bílé Hoře, konkrétně roku 1622, byl veškerý majetek zkonfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternich Vinneburg. Rok poté zažádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu s veškerými polnostmi a lesy. Žádost byla přijata roku 1630. Příchodem Švédů ke konci Třicetileté války, v době, kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich Vinneburg, byl zámek značně poničen a mnoho věcí bylo odcizeno. Veškerý majetek panství byl v 2. polovině 17. století postupně odkoupen do rukou F.E.Metternicha Vinneburga. Panství vzkvétalo a rozmáhalo se. Roku 1664, konkrétně 29. října, se měla konat svatba vysoce postaveného a váženého měšťana. Během příprav vypukl ale požár, který zničil polovinu náměstí. Ten samý rok, když procházely různé armády, vypukly plané neštovice, na které následně zemřelo 70 lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti. Lidé i přesto stále těžce pracovali, a když roku 1698 umřel Metternich na kostižer, nikdo ho nelituje.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Lázeňský komplex, kolem roku 1900

Rok 1863 byl velký milník v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první pension vedle pramenu Viktorka. Tím také dává základ a příklad na výstavbu lázeňského území. Město Kynžvart, na počest R. Metternichovi, přejmenoval známý pramen v lázeňské části na Richard. Skoro 200 let po velkém požáru města, vypukly roku 1865 dva další (jeden v srpnu a druhý v listopadu toho roku). Celkově shořelo 115 budov, mezi nimiž byla radnice, škola, fara a kostel. Celková škoda byla tehdy 311 553 zlatých. V roce 1870, na svátek sv. Markéty, byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem, synem mlynáře ze zámku. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty, tělovýchovný spolek a o něco později i první hasičský sbor. V roce 1871 byla dokončena železnice mezi Chebem a Prahou, nazvaná “železnice Františka Josefa”. Místní nádraží se jmenovalo Sangaberg - Bad Königswart. Vznikem této železnice vzkvétal obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, o něco později pila a stáčírna na minerální vody. V roce 1876 je zakládáno několik dobročinných spolků a je také založen mužský pěvecký sbor, pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni. 1. července 1877 jsou otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevírají brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild. V roce 1878 je v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začíná rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a rovněž starosta Johan König. V roce 1891 je sčítání lidí a domů, a Kynžvart vykazuje tato čísla: 222 domů obydlených, 5 domů neobývaných, 16 domů po vyhoření. Město obývá: 466 rodin a bydlí zde 2001 lidí. Zámek vykazuje: 10 domů, 29 rodin se 127 osobami. V tu dobu naprosto převládá německý jazyk. Rok 1892 přináší pro Kynžvart zlepšení, a to v podobě dostavby nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem “Richard” a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování je vysvěcen nový hřbitov.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1902 je Kynžvart, i přes velké protesty obyvatelstva, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 žije v Kynžvartu významný německý básník Adolf Karl Seidl. Padl koncem První světové války. V První světové válce 1914-1918 , bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Padlo 90 mužů. Nejvíce na začátku války na Srbské frontě, neboť se zúčastnili manévrů v Sarajevu, kde byl 26. června 1914 zastřelen rakouský následník trůnu Ferdinand D`Este s manželkou Žofií. 26. května 1917 zřizuje kníže Metternich pro hladovějící děti v Kynžvartu školku. Pro výchovu dětí jsou pozvány řádové sestřičky z Notterdamu. I přesto, že byla vyhlášena Československá republika 28. října 1918, nesouhlasí němečtí občané s připojením Sudet k ČSR republice a vyhlásili dokonce na protest republiku Deutsch-Böhmen. 13. září 1935 je po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která ale byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl slouží polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakazuje všem zdejším školám, účast na této slavnosti. 3. května 1936 je v Kynžvartu sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastňuje také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lázních Kynžvart.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Slavní návštěvníci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Mikroregion Mariánskolázeňsko (Stará Voda, Dolní Žandov, Tři Sekery, Valy, Velká Hleďsebe, Drmoul)

Zahraniční partner:

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sportovní aktivity ve městě Lázně Kynžvart zastřešuje již více jak 40 let TJ Sokol Lázně Kynžvart, z.s., jehož dominantou je multifunkční sportovní hala Milana Prokeše postavená v roce 2018. TJ nabízí sportovní oddíly pro děti, mládež a dospělé, konkrétně házená, kopaná, nohejbal, badminton a uskupení Spartan Race. Oddíl házené je od roku 2016 garantem soutěže Lázeňská školní liga miniházené.

Nejvýznamnější sportovní událostí je mládežnický turnaj v házené dívek Kynžvartský pohár - Memoriál Milana Prokeše, který byl v roce 2016 oceněn Českým svazem házené cenou CZECH HANDBALL MADE! Turnaj je hrán nepřetržitě od roku 1975 ve třech věkových kategoriích. Aktuálně přes 800 sportovců využívá během druhého červnového víkendu čtyři místní sportoviště.

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Multifunkční sportovní hala - 1 hřiště házená, 4 kurty badminton, 1 kurt tenis, 1 hřiště nohejbal, 1 hřiště florbal
  • Dvě házenkářská hřiště - jedno s umělým povrchem (k dispozici tenisové a volejbalové vybavení), druhé hřiště asfaltové
  • Jedno travnaté fotbalové hřiště
  • Zrekonstruované prostory školní tělocvičny
  • Lázeňská posilovna
  • Workoutové hřiště
  • Lázeňský bazén

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Lázně Kynžvart se město jmenuje až od roku 1918, předtím Kynžvart, později Lázně Kynžvart.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Názvy Kynžvartu v dějinách [online]. Město Lázně Kynžvart [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015. 682 s. Dostupné online. S. 275. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]