Lázně Kynžvart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lázně Kynžvart
kostel sv. Markéty
kostel sv. Markéty
Znak města Lázně KynžvartVlajka města Lázně Kynžvart
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0411 554600
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíMariánské Lázně
Okres (LAU 1)Cheb (CZ0411)
Kraj (NUTS 3)Karlovarský (CZ041)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 427 (2021)[1]
Rozloha32,60 km²
Nadmořská výška673 m n. m.
PSČ354 91
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřadunám. Republiky 1
354 91 Lázně Kynžvart
epodatelna@laznekynzvart.cz
StarostaJindřich Zíval
Oficiální web: www.laznekynzvart.cz
Lázně Kynžvart na mapě
Lázně Kynžvart
Lázně Kynžvart
Další údaje
Kód obce554600
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lázně Kynžvart (německy Bad Königswart)[pozn. 1] jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Od roku 1822 se v obci nacházejí klimatické lázně. Dominantou města je na západním svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí. K obci patří místní část Lazy, vzdálená od Kynžvartu zhruba 5 km severním směrem. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o kynžvartském hradu pochází ze dne 4. srpna 1287. Stavba byla započata Konradem z Hohenbergu, za vlády českého krále Václava I., ale až Konrádův syn ji dokončil. Hrad měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. Časem hrad ztrácel na významu a byl opuštěn. Kolem roku 1345 byl obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili v okolí. To bylo důvodem, proč Karel IV. nechal, na žádost chebských konšelů, roku 1348 Kynžvartský hrad zničit.

Osm let poté, v roce 1356, udělil Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. Roku 1398 obdržel Heinrich Pflug od Václava IV. povolení hrad, i přes námitky Chebanů, obnovit.

Patnácté a šestnácté století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se tímto stala patronkou místního kynžvartského kostela. O čtyři roky později (1464) propůjčil Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva.

Roku 1486 byl kynžvartským hejtmanem jmenován Ulrich Zedwitz. Listina o jmenování se dochovala a je uložena v městském archivu města Cheb. V roce 1500 páni z Gutenštejna spolu se svojí soldateskou zničili kostel svaté Markéty a vyrabovali město. Během let 1500 až 1502 byl kostel znovu opraven. Dne 31. března 1534 bylo území prodáno králem Ferdinandem I.. Území zahrnovalo královský majetek Kynžvart spolu s dalšími dvěma vesnicemi. Johan Pluh z Rabštejna a jeho bratranec Kašpar Pluh z Rabštejna za něj zaplatili 18 460 zlatých. Spolu s tím jim bylo uděleno vodní právo na využití rybníka se dvěma hrázemi pod Kynžvartem.

Šestnácté století bylo pro Kynžvart vrcholem těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci zanechávali svých polí a snažili se rýžováním zlata v okolních potocích zbohatnout. Časem to dosáhlo takového vrcholu, kdy musela zasáhnout vrchnost a rýžování zakázala. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra, se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem. Roku 1547 byl Kašparu Pluhovi z Rabštejna za účast na stavovském povstání zkonfiskován veškerý majetek a Kašpar byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysníky, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána. V říjnu roku 1554 opět Ferdinand I. panství Kynžvart prodal za 18 900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švamberka. Jindřich poté pomocí prosby zařídil, aby císař císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart práva jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.

Přelom šestnáctého a sedmnáctého století[editovat | editovat zdroj]

Zámek Kynžvart

Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. V kostele svaté Markéty je zachován náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesána hodina, den i rok úmrtí hradního pána. Roku 1597 obdržel jeho syn Kryštof Jindřich Zedwitz panství pro sebe i své syny. Na přelomu 17. století hrad Kynžvart už nevyhovoval novým životním nárokům, a proto byl rodem Zedwitzů vybudován pod Kynžvartem malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. K zámku patřila kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar. Po bitvě na Bílé Hoře, konkrétně roku 1622, byl veškerý majetek zkonfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternichů. Rok poté zažádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu s veškerými polnostmi a lesy. Žádost byla přijata roku 1630. Příchodem Švédů ke konci Třicetileté války, v době, kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich Vinneburg, byl zámek značně poničen a mnoho věcí bylo odcizeno. Veškerý majetek panství byl ve druhé polovině 17. století postupně odkoupen do rukou F. E. Metternicha Vinneburga. Panství vzkvétalo a rozmáhalo se.

Dne 29. října 1664 se měla konat svatba vysoce postaveného a váženého měšťana. Během příprav vypukl ale požár, který zničil polovinu náměstí. Ten samý rok, když procházely různé armády, vypukly plané neštovice, na které následně zemřelo sedmdesát lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti.

Devatenácté století[editovat | editovat zdroj]

Lázeňský komplex, kolem roku 1900

Rok 1863 byl velký milník v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první penzion vedle pramenu Viktorka. Tím položil základ kynžvartského lázeňství. Město Kynžvart, na počest Richardu Metternichovi, přejmenovalo známý pramen v lázeňské části na Richard.

Skoro 200 let po velkém požáru města, vypukly roku 1865 dva další (jeden v srpnu a druhý v listopadu toho roku). Celkově shořelo 115 budov, mezi nimiž byla radnice, škola, fara a kostel. Celková škoda byla tehdy 311 553 zlatých.

V roce 1870, na svátek svaté Markéty, byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem, synem mlynáře ze zámku. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty, tělovýchovný spolek a o něco později i první hasičský sbor. V roce 1871 byla dokončena železnice mezi Chebem a Prahou, nazvaná železnice Františka Josefa. Místní nádraží se jmenovalo Sangaberg – Bad Königswart. Vznikem železnice vzkvétal obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, o něco později pila a stáčírna na minerální vody.

V roce 1876 bylo založeno několik dobročinných spolků a mužský pěvecký sbor, pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni.

Dne 1. července 1877 byly otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevřely brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild.

V roce 1878 byla v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začala rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a rovněž starosta Johan König. Podle sčítání lidu v roce 1891 bylo ve městě 222 domů obydlených, pět domů neobývaných a šestnáct domů po vyhoření. Město obývalo 466 rodin ( 2 001 lidí). K zámku patřilo deset domů s 29 rodinami a 127 osobami. V tu dobu ve městě převládal německý jazyk.

Roku 1892 byla dokončena budova nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem Richard a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování byl vysvěcen nový hřbitov.

Dvacáté století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1902 byl Kynžvart, i přes velké protesty obyvatelstva, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 v Kynžvartu žil německý básník Adolf Karl Seidl. Padl koncem první světové války. Ve válce bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Celkem jich padlo devadesát, nejvíce na začátku války na srbské frontě, neboť se zúčastnili manévrů v Sarajevu.

Dne 26. května 1917 zřídil kníže Metternich školku pro hladovějící děti. Výchovu dětí zajišťovaly řádové sestry z Notre-Dame. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 nesouhlasili němečtí občané s připojením Sudet k nově vzniklému státu a vyhlásili dokonce na protest republiku Německé Čechy.

Dne 13. září 1935 byla po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která ale byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl sloužil polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakázalo účast na slavnosti všem kynžvartským školám. Dne 3. května 1936 se v Kynžvartu konal sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastnil také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sportovní aktivity ve městě Lázně Kynžvart zastřešuje již téměř padesát let TJ Sokol Lázně Kynžvart, jehož hlavním sportovištěm je multifunkční sportovní hala Milana Prokeše postavená v roce 2018. Spolek nabízí sportovní oddíly pro děti, mládež a dospělé, konkrétně házená, kopaná, nohejbal, badminton a florbal. Oddíl házené je od roku 2016 garantem soutěže Lázeňská školní liga miniházené a pořadatelem Sportovních příměstských táborů.

Sportovní událostí ve městě je mládežnický turnaj v házené dívek Kynžvartský pohár – Memoriál Milana Prokeše, který byl v roce 2016 oceněn Českým svazem házené cenou Czech Handball Made. Turnaj se hraje nepřetržitě od roku 1975 ve třech věkových kategoriích.

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Multifunkční sportovní hala
  • Dvě házenkářská hřiště
  • Dvě travnaté fotbalové hřiště
  • Zrekonstruované prostory školní tělocvičny
  • Lázeňská posilovna
  • Workoutové hřiště
  • Lázeňský bazén

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lázních Kynžvart.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Schmidl (1802–1963), česko-rakouský pedagog, geograf, speleolog a spisovatel.
  • Jaroslav Vrchotka (1926–2013), odborník mezinárodního významu v oblasti dějin knihy, knižní kultury, dějin knihovnictví, dějin knihtisku, inkunábulí a starých tisků.

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Návštěvníci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Lázně Kynžvart se město jmenuje až od roku 1918, předtím Kynžvart, později Lázně Kynžvart.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Názvy Kynžvartu v dějinách [online]. Město Lázně Kynžvart [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015. 682 s. Dostupné online. S. 275. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]