Přeskočit na obsah

Nebanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nebanice
Znak obce NebaniceVlajka obce Nebanice
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecCheb
Obec s rozšířenou působnostíCheb
(správní obvod)
OkresCheb
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°6′55″ s. š., 12°28′19″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel325 (2025)[1]
Rozloha9,39 km²[2]
Nadmořská výška423 m n. m.
PSČ350 02
Počet domů93 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.4
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduNebanice 7
350 02 Cheb 2
nebanice@quick.cz
StarostkaBc.Jitka Pagáčová
Oficiální webwww.nebanice.cz
Nebanice na mapě
Nebanice
Nebanice
Další údaje
Kód obce554693
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Nebanice (německy Nebanitz) nacházející se v okrese Cheb, kraji Karlovarském, leží devět kilometrů severovýchodním směrem od města Cheb (něm. Eger). Obec je v současné době známa pro chov sportovních a kladrubských koní.[4] Žije zde 325[1] obyvatel.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Obec Nebanice leží na levém břehu řeky Ohře ve východní části Chebské pánve. V blízkosti obce se do řeky vlévají potoky Plesná (něm. Fleißenbach) a Sázek (něm. Soosbach).

Na části území obce je národní přírodní památka Bublák a niva Plesné.[5] Na jiné části území obce je evropsky významná lokalita Ramena Ohře, která je zahrnuta do soustavy Natura 2000; jedná se o nejzachovalejší část nivy Ohře nížinného charakteru.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci, jejíž historické jádro se původně nacházelo na meandru řeky Ohře, pochází z roku 1391. Nebanice, původně náležící k říšskému lénu chebské falce, byly již před tímto datem lénem rodu Notthaftů. Později, a to až do 16. století, patřily Nebanice chebské patricijské rodině Junckerů. Vinzenz Pröckl uvádí, že již roku 1391 stál v obci kostelík a že se zde již v této době nacházelo také panské sídlo, jež bylo společně s osadou roku 1469 zničeno a vypáleno Fridrichem ze Švamberka.[7] Předpokládaná poloha tvrze na ostrůvku mezi řekou a mlýnským náhonem však není prokázána. Rodina Junckerů, jež v Nebanicích vystavěla malé sídlo, prodala svůj zdejší majetek roku 1521 Christophu Werndlovi z Chebu. Ves až do 18. století mnohokrát změnila majitele.

Kostel sv. Osvadla v Nebanicích

Roku 1566 přestoupili obyvatelé Nebanic k protestantství a až v průběhu třicetileté války se roku 1628 opět vrátili k víře katolické. Zdejší kostel, do té doby filiální kostel farnosti v Kopanině (něm. Frauenreuth), byl roku 1661 podřízen přímo farnímu kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu. Duchovní správu zde v této době a až do roku 1770 vykonávali chebští jezuité. Roku 1711 byla v Nebanicích založena samostatná farnost, k níž náležely vsi Loužek (něm. Au), Potočiště (něm. Dürnbach), Vokov (něm. Wogau), Třídvoří (něm. Dreihöf), Vrbová (něm. Förba), Hněvín (něm. Knöba), Hájský Mlýn (něm. Gahmühl) a Obilná (něm. Kornau). Od roku 1722 patřil k farnosti také filiální kostel v Milhostově (něm. Mühlessen). Se zřízením místní farnosti zde byl roku 1716 vystavěn nový barokní kostel sv. Osvalda a roku 1721 také dřevěná farní budova. Svatbou s Marií Justinou von Mühlbach získal v 18. století Nebanice Christoph Ernst von Bigatto, jenž v západní části svého zdejšího poplužního dvora nechal vystavět jednopatrový barokní zámek. V průběhu 19. století se tvář obce výrazně měnila. Roku 1840 byla stržena již nevyhovující fara a o rok později dostavěna nová prostorná zděná farní budova. Roku 1864 obec také dostala novou školu, jež nahradila původní školní budovu zřízenou jezuity roku 1725. Prodloužením Buštěhradské dráhy z Karlových Var (něm. Karlsbad) do Chebu získala obec železniční spojení. Dne 19. září 1870 byla v místě společně se zahájením provozu trati otevřena železniční stanice Mostov-Nebanice (něm. Mostau-Nebanitz). Když byla trať mezi Chebem a Karlovými Vary roku 1891 rozšiřována o druhou kolej, zakoupila železniční společnost od obce školní budovu stojící v těsné blízkosti nádraží a upravila ji na byty pro drážní zaměstnance. Nová školní budova byla vystavěna blíže středu obce nad železniční tratí.

Až do roku 1848 stálo v Nebanicích 25 domů, z nichž bylo 24 poddáno městu Cheb a pouze jedno stavení rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Roku 1850, kdy byly zřizovány obecní úřady, staly se také Nebanice samostatnou obcí, k níž náležely ještě vsi Vrbová, Hněvín a Hartoušov (něm. Hartessenreuth). Tento stav trval až do konce druhé světové války. Ze sčítání obyvatel roku 1930 vyplývá, že obec (včetně přináležících vsí) tehdy čítala 435 obyvatel, z nichž se pouze 57 hlásilo k české národnosti. Tuto menšinu tvořili především státní zaměstnanci a jejich rodiny. Na základě Mnichovské dohody se obec roku 1938 ocitla uvnitř Německé říše a její zpětné připojení k Československu roku 1945 tak znamenalo vyhnání téměř veškerých obyvatel obce.

Ve 2. polovině 20. století nabyly Nebanice s novým obyvatelstvem nového rázu. Velká část původní zástavby byla zbořena či v rámci socialistického hospodaření přetvořena k nepoznání. Roku 1977 byl stržen také zchátralý barokní zámek. Roku 1976 byly k obci přičleněny vsi Dobroše (něm. Dobrassen), Hlínová (něm. Klingen), Lipoltov (něm. Lapitzfeld), Mostov (něm. Mostau), Obilná (něm. Kornau), Odrava (něm. Kulsam), Tuřany (něm. Thurn), a Trpeš (něm. Tipessenreuth). Roku 1990 došlo k opětovné reorganizaci struktury místní samosprávy a vzniku samostatných obcí Odrava a Tuřany s přičleněnými sousedními osadami.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 224 obyvatel, z nichž byli dva Čechoslováci a 222 obyvatel německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 223 obyvatel, jeden k evangelické.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů Nebanic (bez místních částí a osad)[9]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 177195227183214224271121124139213280269313
Počet domů 2630302931323638432742454662
Vývoj počtu obyvatel a domů Nebanic (včetně místních částí a osad)[9]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 390401412355377374435208207210263318311347
Počet domů 5358575657536063434052545774

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel sv. Osvalda – barokní kostel vystavěný roku 1716 na místě předchozí údajně gotické stavby; v kostele se nachází cenný barokní akantový oltář od Karla Stilpa.
  • Kyselka Anita (Kotigauer Sauerbrunn) – pramen, jenž byl počátkem 20. století stáčen, vyvěrá nedaleko od vsi východním směrem.
  • Hartoušovské mofety – mofety na březích potoka Plesná hned pod osadou Hartoušov představují poslední zbytky zdejší původní bažinaté krajiny;
  • Rozestavěná Sudetská dálnice – severně nad osadou Hartoušov protíná rozsáhlé plochy polí pískový násep nedokončené Sudetské dálnice, která měla nedaleko Vackovce (něm. Watzgenreuth) překlenout údolí potoka Plesná.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Johann Georg Fischer (1742–1793), tesařský mistr a stavitel mnoha hrázděných domů egerlandského typu v regionu

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Dobroše, Lipoltov, Mostov, Návrší a Obilná.[10]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Nebanice :: Úvod. www.nebanice.com [online]. [cit. 2026-06-30]. Dostupné online.
  5. ↑ Vyhláška č. 105/2017 Sb.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  6. ↑ Evropsky významné lokality. drusop.aopk.gov.cz [online]. [cit. 2026-05-20]. Dostupné online.
  7. ↑ PRÖCKL, Vinzenz. Eger und das Egerland. 2. svazek. 2. vyd.. vyd. Falkenau a/d. Eger: [s.n.], 1877. 660 s. S. 553–555.
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Nebanice. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 242.
  9. 1 2 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-27. S. 9.
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 86, 296, 347, 356, 388.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOHÁČ, Jaroslav, SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko: Zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945. 2. vyd. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, p. o., 2008.
  • PRÖCKL, Vinzenz. Eger und das Egerland. 2. vyd. Falkenau a/d. Eger: 1877.
  • Řivnáčův průvodce po Království českém. Praha: F. Řivnáč, 1882.
  • SCHREINER, Lorenz, et al. Heimatkreis Eger: Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen. Herfried Stingl. Amberg: Egerer Landtag e. V., 1981.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nebanice&oldid=26000716“