Hartoušovské mofety

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
pohled na mofety v únoru 2015

Hartoušovské mofety jsou významným krajinným prvkem v Karlovarském kraji v okrese Cheb. Jako významný krajinný prvek je zaregistroval v roce 2010 odbor životního prostředí chebské radnice.[1] Všude na loukách vidíme z bažin probublávat plyn. Plyn však probublává i korytem říčky Plesná.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Hartoušovské mofety se nacházejí u silnice z Hartoušova do Hněvína, jižně od osady Vackovec v říční nivě Plesné u Hajského mlýna. Mofety se vyskytují po obou stranách silnice, kde jsou vybudované dřevěné povalové chodníčky, které obcházejí několik vývěrů. Na dvou místech jsou umístěny informační panely „Neklidné Chebsko“ s texty geologa Petra Rojíka. Texty na informačních panelech uvádí detailní informace o mofetách, přírodních úkazech, které jsou pro Chebsko typické. Přístup k mofetám je zcela volný, doporučuje se však chodit po vybudovaných chodnících, protože terén je zde hodně podmáčený. Přibližně 1,2 km severně se nachází obdobné mofetové pole nazývané „Bublák“.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Říčka Plesná u Hartoušovských mofet

Předmětem ochrany je mofetové pole v okolí říčky Plesná. V podloží holocénních náplavů údolní nivy jsou sedimenty svrchního písčito-jílovitého cyprisového souvrství Chebské pánve. Místy náplavy chybí a na povrch vystupují jílovce cyprisového souvrství. V roce 1958 zde byl realizován průzkumný vrt, který prokázal velký přítok rozpuštěného i volného oxidu uhličitého. Množství plynné fáze mnohonásobně převyšuje množství podzemní vody, kterou plyn vytlačuje z hlubších obzorů. Z důvodu vysokého množství oxidu uhličitého je jeho obsah nesnadno měřitelný. Při silně bouřlivém oddělování plynné fáze dochází k jeho intenzivnímu bouřlivému uvolňování. Z nepřesných měření byl stanoven obsah volného oxidu uhličitého na 2000 až 2500 mg/l. Analýzy prováděl Výzkumný ústav balneologický z Mariánských Lázních ve spolupráci s Výzkumným institutem pro balneologii z Bad Elsteru (Sasko).[2]

Z geologického podloží podél tzv. Hrzínského zlomu proudí do mofet z hloubek desítek kilometrů plyn, který je tvořen téměř čistým oxidem uhličitým (99,5 %). Zbytek tvoří dusík, kyslík a metan. V neobvykle vysoké koncentraci (1,8 až 4 ‰) se v plynu vyskytují izotopy helia 3He a 4He, které se jinak na zemi vyskytují velice vzácně. To svědčí o tom, že plyny vystupují z velkých hloubek.[3]

Výrony plynů v mofetách vydávají charakteristický silný zvuk, jakoby voda v mofetách vařila, ale teplota vody je nízká, nedosahuje ani 10 °C. V případě vysokého průtoku dochází k prudkému vytlačení sloupce vody k povrchu, čímž vzniká miniaturní gejzír. Při hledání vývěrů se dá spolehnout na sluch, mofety opravdu hlasitě bublají. Geologové se domnívají, že plyny unikají přímo z plastické astenosféry ve svrchním zemském plášti podél hranic geotektonických zlomů a procházejí oslabenými zónami v zemské kůře.[4]

Významnost[editovat | editovat zdroj]

Hartoušovské mofety přitahovaly pozornost mnoha významných přírodovědců i geologů. Slavný lékař a „otec hornictví“ Georg Agricola napsal v knize O původu a příčinách podzemních věcí (1545), když popisoval Hartoušovské mofety, že kyselka zvaná Vztekloun tryská s takovým hlukem, jakoby se probudil hrom. K Hartoušovským mofetám se váže i jedna pověst. Stával zde statek a sedlák s čeledíny chodíval v neděli do kostela a pak do hospody. Selka rozdělávala oheň pod kotlem a vařila lněnou přízi. Muž jí vyčítal, že nechodí do kostela, a když jednou brblala, tak zabouchl dveře a odešel se slovy „ať do tebe bací hrom“. Sotva usedl v kostele do lavice, zahřmělo se a rozpoutala se bouře. Z mraku vyšlehl blesk a uhodil do stavení. Země se otevřela a pohltila statek i se selkou. Tam kde stál statek, teď vyvěrá pramen. Voda v něm stále vaří a kloktá, protože není nikdo, kdo by oheň pod kotlem uhasil.[5]

Mofety jsou ve střední Evropě ojedinělým a pozoruhodným jevem. Společně s dalšími mofetovými poli v blízkém okolí, např. Bublákem u Vackovce nebo národní přírodní rezervací Soos, představují Hartoušovské mofety jedno z největších území s výskytem mofet, jako projev postvulkanické činnosti na Chebsku.[6]

Na základě nových poznatků o nadregionálním významu geologických jevů, které jsou v rámci střední Evropy unikátní, zveřejnilo 24. března 2014 Ministerstvo životního prostředí na portálu veřejné správy návrh na vyhlášení Hartoušovských mofet a mofet Bublák jako novou národní přírodní památku s názvem Bublák a niva Plesné. Předpokládaná celková výměra navrhované národní přírodní památky je přibližně 150,30 ha.[7]

Národní přírodní památka o výměře 144,79 ha byla vyhlášena 15. dubna 2017.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hartoušovské mofety. Radniční listy města Cheb. Srpen 2011, s. 11. 
  2. KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. S. 102 – 105. 
  3. SAßMANNSHAUSEN, Frank. Vegetationsökologische Charakterisierung terrestrischer Mofettenstandorte am Beispiel des west-tschechischen Plesná-Tals (česky:Vegetačně ekologická charakteristika terestické mofetové lokality na příkladu údolí Plesné v západních Čechách. Braunschweig, 2010. dizertační práce. Universität Duisburg-Essen. . Dostupné online. (německy)
  4. Bublák [online]. národní geopark Egeria [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  5. ROJÍK Petr, texty na informačních panelech
  6. BROŽ, Karel. Přírodní zajímavosti Chebska – mofety. Františkolázeňské listy [online]. Srpen 2011 [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  7. Povinně zveřejněná informace č. 16058/ENV/14, NPR Bublák a niva Plesné - návrh na vyhlášení. [cit. 2015-05-20]. Dostupné online.
  8. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Bublák a niva Plesné a stanovení jejích bližších ochranných podmínek na ZákonyProLidi.cz, znění zákona na Portálu veřejné správy, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]