Soos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Soos
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Soos
Soos
Základní informace
Vyhlášení 7. listopadu 1964
Vyhlásil Ministerstvo školství a kultury
Nadm. výška 432–442 m n. m.
Rozloha 268,3 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Cheb
Umístění Dvorek, Milhostov, Nová Ves, Nový Drahov, Povodí, Vonšov
Souřadnice
Soos
Soos
Další informace
Kód 404
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

Soos je národní přírodní rezervace asi 4,5 kilometru severovýchodně od Františkových Lázníokrese Cheb. Předmětem ochrany je soubor lesních ekosystémů, slatinišť, oligotrofních jezírek a tůní s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, ke kterým patří hnědásek chrastavcový. K chráněným jevům patří také útvary neživé přírody: mofety (významné výskytiště), minerální prameny a vrstvy křemeliny.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název rezervace je odvozen z němčiny, ale existují různé výklady původu slova. Může vycházet ze slov Moos (mech) nebo Satz (sedlina, usazenina). Podle jiné verze slovo Soos znamená v egerlandském nářečí močál.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V osmnáctém a devatenáctém století probíhala v prostoru celé rezervace těžba rašeliny používané jako palivo nebo k lázeňským účelům. Během těžby se hloubily odvodňovací příkopy, jejichž účelem bylo snížení hladiny podzemní vody, a získaný materiál se odvážel po železničních vlečkách.[2] V devatenáctém století se další těženou surovinou stala křemelina, ze které se vyráběly žáruvzdorné cihly a firma Mattoni z ní do roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh. Křemelina se naposledy těžila v padesátých letech dvacátého století.[3] Na hranicích rezervace se nacházejí ložiska žáruvzdorných a pórovinových jílů, jejichž těžba v minulosti ovlivňovala chráněné území zejména vypouštěním důlních vod.[2] Asi třetina území rezervace leží nad ložiskem hnědého uhlí, s jehož těžbou se kvůli ochraně minerálních pramenů využívaných ve Františkových Lázních nepočítá.[3]

Vzhledem k těžbě nerostných surovin bylo celé území od osmnáctého století odlesněné. Pokusy o výsadbu stromů se nezdařily a zůstaly po nich jen solitérní stromy nebo skupiny smrků ztepilých, borovic lesních, borovic vejmutovkek a modřínů opadavých. Nepůvodní lesní porosty na starých odvalech se postupně navracejí k přírodě blízkému lesu.[4] Až do roku 1974 probíhala v části rezervace pastva skotu a do šedesátých let dvacátého století se zde kosila tzv. čalounická tráva, která se v množství 10–20 vagonů ročně odvážela.[5]

Nejstarší ochranná opatření na území Soos se vztahují k Císařskému prameni, který byl roku 1877 prohlášen za veřejný léčivý pramen. V okruhu přibližně 1500–2000 metrů od něj bylo vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém byla zakázána těžební činnost. První návrh na ucelenou ochranu území se objevil v roce 1887, ale navzdory tomu těžba surovin pokračovala. Další návrh na ochranu byl podán roku 1947 a po sedmnácti letech jej realizovalo ministerstvo školství a kultury.[4]

Chráněné území poprvé vyhlásilo ministerstvo školství a kultury dne 7. listopadu 1964 v katetorii státní přírodní rezervace. Podruhé rezervaci vyhlásilo ministerstvo kultury ve stejné kategorii s rozlohou 221 hektarů s účinností od dne 29. prosince 1987.[6] Naposledy bylo území prohlášeno národní přírodní rezervací ministerstvem životního prostředí dne 1. února 2016,[6] kdy se rozloha rezervace zvětšila[4] na přibližně 262 hektarů.[6]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Rezervace měří 268,2999 hektarů a nachází se v nadmořské výšce 432–442 metrů v katastrálních územích Dvorek, Milhostov, Nová Ves u Křižovatky, Nový Drahov, Povodí a Vonšov.[6] Plocha rezervace se překrývá s rozsáhlejší evropsky významnou lokalitou Soos, jejíž součástí je také přírodní rezervace Děvín.[7]

Geologie, geomorfologie, půdy[editovat | editovat zdroj]

geomorfologickém členění Česka lokalita leží v celku Chebská pánev a jejím stejnojmenném okrsku.[8]

Mofety

Základem geologické stavby území jsou žuly a svory krystalinika. Horniny jsou porušené tektonickými zlomy, v jejichž linii vedou údolí Vonšovského potoka a potoka Sázek. Blok hornin mezi zlomy byl v délce 2,2 kilometru a šířce 1,5 kilometru nejprve vyzdvižen, ale později došlo k jeho poklesu. V důsledku tohoto pohybu vznikla drobná Hájecká pánev vyplněná sedimentárními slíny a miocénními písky a jíly. Před deseti tisíci lety se v pánvi začala usazovat rašelina. Z počátku jednotná pánev byla rozdělena pískovým prahem na dvě části. Severní je vyplněna pouze rašelinou, zatímco v jižní části se vytvořila rašelina a vznikly v ní podmínky pro růst rozsivek. Jejich uložené křemité schránky vytvořily vrstvy tzv. křemeliny s mocností přes šest metrů.[9]

Většinu povrchu pokrývá půdní typ oligotrofní organozem typická nebo organozem glejová. Místy se objevuje pseudoglej typický s náznaky zasolení a do okrajových částí zasahují kambizemě, které přecházejí do rašelinných podzolů.[10]

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

hydrologického hlediska tvoří Hájecká pánev samostatný celek. Vodou ji zásobují jen atmosférické srážky nebo minerální prameny, na které jsou vázané výrony suchého oxidu uhličitého zvané mofety. Většina pramenů vyvěrá v jižní části pánve a jejich celková vydatnost je asi 10 l.s−1.[9] K nejvydatnějším z nich patří Císařský pramen a pramen Věra.[10]

Císařský pramen

Císařský pramen je studená, středně mineralizovaná železitá sírano-uhličitano-chloridová sodná kyselka se zvýšeným obsahem berylliaarsenu. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14–18 °C. Podle zvýšené teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje podél zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi.[zdroj?]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se rezervace nachází v mírně teplé oblasti MT4,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.[11]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů (29 druhů plžů a dva druhy mlžů).[12]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Objekt Muzea Soos a vstup do geologického parku se nachází přímo u železniční zastávky Nový Drahov na trati Tršnice – Luby u Chebu. Vstup do rezervace je zpoplatněn.[13] Po červeně značené turistické stezce je vstup do národní přírodní rezervace z nádraží ve Františkových Lázních vzdálen necelých 6 km. Po přilehlé komunikaci podél hranic rezervace vede cyklotrasa č. 2133.

U vstupu na naučnou stezku se nachází muzeum s expozicemi Příroda Chebska a Příroda Soosu, pavilon s expozicí Dějiny Země, geologický park, modely prehistorických ještěrů v životní velikosti, stanice pro záchranu živočichů, expozice Ptačí svět Chebska v rámci stávajícího Muzea přírody a daňčí obora.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽÁČEK, Radovan. Soos u Františkových Lázní: Unikátní přírodní rezervace, kterou jinde v Evropě nenajdete. Lidé a Země [online]. 2017-09-25 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  2. a b Plán péče o národní přírodní rezervace Soos na období 2016-2023 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2016-05-17 [cit. 2019-12-30]. S. 20. Dále jen Plán péče. Dostupné online. 
  3. a b Plán péče, s. 24.
  4. a b c Plán péče, s. 18.
  5. Plán péče, s. 19.
  6. a b c d e Soos [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  7. Soos [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  8. CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  9. a b Plán péče, s. 16.
  10. a b Chráněná území ČR. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. Svazek XI. Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 588 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-68-9. Kapitola Soos, s. 158. 
  11. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI:10.1080/17445647.2013.800827. 
  12. HORÁČKOVÁ, Jitka. Měkkýši národní přírodní rezervace Soos. Malacologica Bohemoslovaca. Ústav zoológie Slovenskej akadémie vied, 2012, roč. 11, s. 54–57. Dostupné online. ISSN 1336-6939. 
  13. Otevírací doba a vstupné

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]