Hugo Rokyta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo Rokyta
Narození 24. listopadu 1912
Mazovsko
Úmrtí 16. března 1999 (ve věku 86 let)
Třebíč
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Podpis Hugo Rokyta – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. PhDr. Hugo Rokyta (24. listopadu 1912, Kaminsk (Polsko) – 16. března 1999, Třebíč) byl český kulturní historik, etnograf, heraldik a ochránce památek. Zabýval se zejména česko-rakouskými a česko-německými vztahy v literatuře a v kultuře vůbec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v česko-rakouské rodině stavitele ve Slezsku, maturoval v Brně a studoval na Filozofické fakultě UK literární dějiny, etnografii a dějiny umění. Jako student byl také asistentem německého ministra československé vlády Erwina Zajička a zúčastnil se řady konferencí, včetně konference „Proti fašismu a válce“ roku 1938 v Paříži. Oženil se s Brigittou Neumannovou, českou Němkou z Frýdlantu, a měli jednoho syna. Už v roce 1939 ho nacisté zatkli a do roku 1945 věznili v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Paní Brigitta se s ním i přes nátlak odmítla rozvést, stejně jako Hugo Rokyta s ní po roce 1945.[1]

Po osvobození dostudoval na FF UK a promoval u prof. Karla Chotka prací o Legendě o sv. Kateřině a počátcích lidového divadla. Jako aktivní katolík i kvůli své německé ženě obtížně hledal uplatnění, až nastoupil v Národním památkovém úřadě, kde pracoval až do důchodu.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V Památkovém úřadě se významně zasloužil o záchranu mnoha církevních památek, náhrobků i šlechtických sídel a vedl edici monografií o českých a moravských hradech a zámcích, do níž sám také přispíval. Jako literární historik se zabýval hlavně česko-rakouskými vztahy, například dílem Rainera Maria Rilkeho, Adalberta Stiftera a dalších. Významně se podílel na založení Památníku A. Stiftera v Horní Plané, kde se stal čestným občanem. Podrobně prozkoumal literární okruh kněžny Zaháňské a dílo básnířky Emilie von Binzer, v níž nalezl prototyp komtesy Hortensie z „Babičky“ Boženy Němcové. Po jistém uvolnění poměrů v 60. letech mohl přednášet i v cizině a Salcburská univerzita ho jmenovala čestným profesorem. Roku 1965 obdržel Herderovu cenu Vídeňské univerzity. Byl také dlouholetým členem Řádu maltézských rytířů.[1]

Z publikací[editovat | editovat zdroj]

  • Dvořákova Nelahozeves. Praha: Čedok 1951
  • Kynžvart: Státní zámek. Praha: STN 1954
  • Hrady a zámky. Praha: STN 1963
  • Burgen und Schlösser in den böhmischen Ländern. Praha: STN 1963
  • Ratibořice. Pardubice: SSPOP
  • Die böhmischen Länder: Handbuch der Denkmäler und Gedenkstätten europäischer Kulturbeziehungen in den böhmischen Ländern. Linz : St. Peter 1970; Praha: Vitalis 1997
  • Jihočeský zámek korneta Rilka. České Budějovice: Růže 1971

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FLEGL, Michal. Vzpomínka na historika Hugo Rokytu. Rodopisná revue on-line [online]. Tode.cz, 2012-03-14 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hugo Rokyta
  • M. Flégl, Hugo Rokyta – kulturní historik a památkář. Sborník města Horní Planá
  • J. Tomeš, Český biografický slovník XX. století. III. díl, heslo Hugo Rokyta. Praha: 1999
  • "Das Wesen Österreichs ist nicht Zentrum, sondern Peripherie". Gedenkschrift für Hugo Rokyta (1912 - 1999). Herausgegeben vom Institut für Kunstgeschichte an der Universität Salzburg. Vitalis, Praha 2002, ISBN 80-7253-039-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]