Přeskočit na obsah

Isabela II. Španělská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Isabela II.
královna španělská
Portrét
Portrét od Franze Xavera Winterhaltera, 1852
Doba vlády29. září 183330. září 1868
Úplné jménoMaría Isabel Luisa de Borbón y Borbón-Dos Sicilias
Narození10. října 1830
Madrid, Španělsko
Úmrtí9. dubna 1904 (ve věku 73 let)
Paříž, Francie
PohřbenaKrálovská hrobka kláštera El Escorial
PředchůdceFerdinand VII.
NástupcePascual Madoz Ibáñez
Prezident provizorní revoluční junty (de facto)
Alfons XII. (de jure)
ManželFrantišek Cádizský
PotomciInfant Luis, Princ Asturský, Fernando Asturský, Isabela Španělská, Marie Kristýna Španělská, Markéta Španělská, Francisco z Asísi, Alfons XII. Španělský, Marie de la Concepción Španělská, Marie del Pilar Španělská, Marie de la Paz Bourbonská, Eulalie Bourbonská a František z Assisi Španělský
RodKapetovci
DynastieBourbon-Anjou
OtecFerdinand VII.
MatkaMarie Kristýna Neapolsko-Sicilská
PříbuzníAgustín Muñoz, Luisa Fernanda z Montpensier, María Amparo Muñoz, María Luisa Isabel Španělská, Juan Muñoz y de Borbón, José Muñoz y Borbón, 1st conde de la Gracia, Fernando Muñoz, Maria de los Milagros Muñoz a María Cristina Muñoz y Borbón (sourozenci)
Karel Maria Isidor Bourbonský (strýc z otcovy strany)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isabela II. (španělsky: Isabel II, María Isabel Luisa de Borbón y Borbón-Dos Sicilias; 10. října 1830 Madrid9. dubna 1904 Paříž) byla španělská královna od roku 1833 až do svého sesazení v roce 1868. Je jedinou vládnoucí královnou v dějinách sjednoceného Španělska.[1][pozn. 1]

Isabela byla starší dcerou krále Ferdinanda VII. a královny Marie Kristiny. Krátce před jejím narozením vydal její otec pragmatickou sankci, aby zrušil platnost sálského zákona a zajistil tak nástupnictví své prvorozené dceři, neboť neměl syna. Na trůn usedla měsíc před svými třetími narozeninami, ale její nástupnictví bylo zpochybněno jejím strýcem, infantem Karlem (zakladatelem karlistického hnutí), jehož odmítnutí uznat ženskou panovnici vedlo ke karlistickým válkám. Za regentství její matky prošlo Španělsko přechodem z absolutní monarchie na monarchii konstituční, přijetím Královského statutu z roku 1834 a ústavy z roku 1837.

V roce 1843 byla Isabela prohlášena za plnoletou a začala vládnout osobně. Její vládu provázely dvorské intriky, zákulisní vlivy, spiknutí v kasárnách a vojenské pronunciamientos. Její manželství s Františkem z Asísu, vévodou z Cádizu, bylo nešťastné a její chování stejně jako opakované fámy o mimomanželských aférách poškodily její pověst. V září 1868 začala v Cádizu námořní vzpoura, která odstartovala slavnou revoluci. Porážka jejích sil maršálem Franciscem Serranem, 1. vévodou de la Torre, ukončila její vládu a Isabela odešla do exilu ve Francii. Roku 1870 se formálně vzdala španělského trůnu ve prospěch svého syna Alfonse. V roce 1874 byla první španělská republika svržena převratem. Na trůn byli znovu dosazeni Bourboni a Alfons usedl na trůn jako král Alfons XII. Isabela se o dva roky později vrátila do Španělska, ale brzy znovu odešla do Francie, kde žila až do své smrti v roce 1904.

Isabela nastoupila na trůn už jako tříletá po smrti svého otce Ferdinanda VII. Do doby její plnoletosti ji zastupovala její matka Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská.

V roce 1843 byla Isabela prohlášena za plnoletou a ujala se sama vlády. Postupem času ale nespokojenost s její vládou narůstala a vyústila až v povstání roku 1868, které Isabelu svrhlo z trůnu.

Královské vojsko bylo poraženo a tak Isabela uprchla do Francie, kde abdikovala ve prospěch svého syna Alfonse XII. Moci se zatím ujal generál Francisco Serrano y Dominguez. Ten poté vládl 2 roky jako regent než byl v roce 1870, kdy byl králem „zvolen“ princ Amadeus Savojský, druhý syn italského krále Viktora Emanuela II.

Když byl z trůnu roku 1873 svržen i král Amadeus a byla vyhlášena republika zasáhl Antonio Cánovas del Castillo, usilující o návrat Bourbonů na trůn.

V roce 1875 se na trůn vrátili Bourboni v osobě Alfonse XII., syna královny Isabely II., která tak sama mohla zažít návrat rodu na trůn a vládu syna.

Oslava svátku španělské královny Isabely II v Saigonu 17. ledna 1863.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Farnese
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
Ferdinand VII.
 
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Filip I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Farnese
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Ludvík XV.
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
 
 
 
 
Marie Leszczyńská
 
Isabela II. Španělská
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Marie Karolína Rakouská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie Habsburská
 
 
Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Filip I. Parmský
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
  1. Formálně byla španělskou královnou, na rozdíl od Isabely I., která byla prohlášena kastilskou královnou, ačkoliv je i ta někdy považována za španělskou královnu.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isabella II na anglické Wikipedii.

  1. Monarchy and Liberalism in Spain: The Building of the Nation-State, 1780–1931. United Kingdom: Taylor & Francis, 2020. (anglicky) 
  2. Kings and Queens Regnant of Spain [online]. Britannica, 2023-10-31. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]