Eulalie Bourbonská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eulalie Bourbonská
vévodkyně z Galliery
Portrét Infantky Eulalie Bourbonské (Giovanni Boldini, 1898)
Manžel Antonín z Galliery
Úplné jméno María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad
Narození 12. února 1864
Madrid, Španělsko
Úmrtí 8. března 1958
Irun, Španělsko
Pochována El Escorial
Potomci Alfons z Galliery
Luís Fernando de Orleans y Borbón
Dynastie Bourboni
Otec František Cádizský
Matka Isabela II. Španělská
Eulalie Bourbonská

Eulalie Bourbonská (12. února 18648. března 1958) byla nejmladším potomkem Isabely II. Španělské a Františka Cádizského. Byla sestrou krále Alfonsa XII. a tetou krále Alfonsa XIII. Nejznámější byla svými kontroverzními knihami, které většinou kritizovaly zahraniční vůdce, ale také španělskou i zahraniční vládu.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Eulalie se narodila 12. února 1864 v Královském paláci v Madridu jako třetí dcera a nejmladší ze čtyř dětí královny Isabely II. a Františka Cádizského. 14. února 1864 byla pokřtěna jako María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad. Jejími kmotry byli parmský vévoda a jeho sestra Markéta.

V roce 1868 byla Eulalie a její rodina donucena revolucí opustit Španělsko. Žili v Paříži, kde byla Eulalie vzdělávána. První svaté přijímání obdržela v Římě od papeže Pia IX.

V roce 1874 byl Eulaliin bratr dosazen na trůn místo jejich matky královny Isabely II. O tři roky později se Eulalie vrátila do Španělska. Nejdříve žila se svou matkou v El Escorialu, ale poté se přestěhovala do Alcázaru v Seville a pak do Madridu.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

6. března 1886 se Eulalie v Madridu provdala za svého bratrance, vévodu Antonína z Galliery, syna Antonína z Montpensier a jeho manželky, Luisy Fernandy Španělské. Obřad vedl kardinál Zeferino González y Díaz Tuñón, sevillský arcibiskup. Svatba byla o několik měsíců opožděna, z důvodu smrti Eulaliina bratra, krále Alfonsa XII. Eulalia a Antonín trávili líbánky v Královském paláci v Aranjuezu.

Eulalie měla s Antonínem dva synyː

Po narození mladšího syna, žila Eulalie od manžela odděleně. Udržovala sídla ve Španělsku a Paříži, ale často navštěvovala Anglii.

Návštěva Spojených Států[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1893 navštívila Eulalie Spojené státy; její kontroverzní návštěva Světové výstavy 1893 v Chicagu byla velmi dobře zdokumentována. Cestovala nejdříve do Portorika, pak do Havany na Kubě, Washington, D.C., kde byla přijata prezidentem Groverem Clevelandem v Bílém domě. Poté pokračovala do New Yorku. Eulalie byla později uznána členkou Daughters of the American Revolution (DAR) jako potomek krále Karla III. Španělského.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Eulalie byla autorkou několika prací, které byly v královských kruzích považovány za kontroverzní.

V roce 1912 Eulalie pod pseudonymem comtesse de Avila napsala Au fil de la vie (Paříž: Société française d'Imprimerie et de Librarie, 1911), přeloženo do angličtiny jako The Thread of Life (Nit života) (New York: Duffield, 1912). V knize Eulalie vyjádřila své myšlenky o vzdělání, o nezávislosti žen, rovnosti tříd, socialismu, náboženství, manželství, předsudcích a tradicích. Její synovec král jí telegrafoval a požadoval, aby pozastavila vydání knihy, dokud ji on neuvidí a nedá jí povolení k jejímu zveřejnění. Eulalie mu odmítla vyhovět.

V květnu 1915 Eulalie napsala článek o německém císaři do The Strand Magazine. Příští měsíc vydala Court Life from Within (Uvnitř dvorního života) (Londýn: Cassell, 1915; reprinted New York: Dodd, Mead, 1915).

V srpnu 1925 Eulalie napsala Courts and Countries After The War (Dvory a země po válce) (London: Hutchinson, 1925; reprinted New York: Dodd, Mead, 1925). V této práci komentovala světovou politickou situaci, a zejména vyjádřila víru, že nikdy nemůže být mezi Francií a Německem mír. Také vyhlásila postřeh o tom, že italský Benito Mussolini překročil italské hranice.

V roce 1935 vydala ve francouzštině své paměti, Mémoires de S.A.R. l'infante Eulalie, 1868-1931 (Paris: Plon, 1935). V červenci 1936 byly vydány v angličtině jako Memoirs of a Spanish Princess, H.R.H. the Infanta Eulalia (London: Hutchinson, 1936; reprinted New York: W.W. Norton, 1937).

Smrt[editovat | editovat zdroj]

9. února 1958 měla Eulalie ve svém době v Irunu infarkt. Zemřela tam 8. března a byla pohřbena v Pantheonu princezen v El Escorialu.

Tituly, oslovení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Tituly[editovat | editovat zdroj]

  • 12. února 1864 – 6. března 1886: Její Královská Výsost Infanta Eulalie Španělská
  • 6. března 1886 - 24. prosince 1930: Její Královská Výsost vévodkyně z Gallirey
  • 24. prosince 1930 - 8. března 1958: Její Královská Výsost vévodkyně vdova z Galliery

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Národní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infanta Eulalia of Spain na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vévodkyně z Galliery
Předchůdce:
Luisa Fernanda Španělská
18901930
Eulalie Bourbonská
Nástupce:
Beatrix Sasko-Kobursko-Gothajská