Luisa Marie Terezie z Artois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luisa Marie Terezie z Artois
vévodkyně z Parmy a Piacenzy
regentka Parmy a Piacenzy
Doba vlády 19. dubna 1849-27. března 1854
27. března 1854-9. června 1859 (regentství)
Manžel Karel III. Parmský
Úplné jméno Louise Marie Thérèse d'Artois
Narození 21. září 1819
Elysejský palác, Paříž, Francie
Úmrtí 1. února 1864
Palazzo Giustinian, Benátky, Království lombardsko-benátské, Rakouské císařství
Pochována klášter Konstanjevica, Nova Gorica, Slovinsko
Potomci Markéta Bourbonsko-Parmská
Robert I. Parmský
Alice Bourbonsko-Parmská
Jindřich Bourbonsko-Parmský
Dynastie Bourboni
Otec Karel Ferdinand Bourbonský
Matka Marie Karolína Neapolsko-Sicilská

Luisa Marie Terezie z Artois (Louise Marie Thérèse; 21. září 1819-1. února 1864) byla vévodkyní a později regentkou Parmy. Narodila se jako dcera Karla Ferdinanda Bourbonského, mladšího syna Karla X., a jeho manželky Marie Karolíny Bourbonsko-Sicilské, dcery Františka I. Neapolsko-Sicilského.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Luisin otec zemřel, když jí bylo pět měsíců. V roce 1830 její dědeček abdikoval, a tak musela Luisa i se zbytkem své nejbližší rodiny odejít do exilu, nakonec se usadili v Rakousku. Vzhledem k tomu, že byla vnučkou krále, nesla titul petite-fille de France. Její mladší bratr Jindřich byl mezi 2. srpnem a 9. srpnem 1830 podle následnického práva legitimním francouzským králem jako Jindřich V. (a navarrským jako Jindřich IV.), poté byl v letech 1844–1883 legitimním pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.

10. listopadu 1845 se Luisa ve Frohsdorfu v Rakousku provdala za Ferdinanda Karla, dědičného prince Luccy, od roku 1849 známého jako Karel III., vévoda Parmy a Piacenzy. 17. prosince 1847 zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská a Luisin tchán se stal jjím nástupcem jako Karel II. Parmský. Vévodství Lucca bylo včleněno do toskánského velkovévodství a z Luisina manžela dědičného prince Luccy se stal dědičný princ Parmy.

Luisin tchán byl vévodou z Parmy jen po několik měsíců. V březnu 1848 vypukla v Parmě revoluce podporovaná králem Karlem Albertem Sardinským. Ferdinand Karel prchl z Parmy, ale byl zajet v Cremoně. Po dobu několika měsíců byl vězněn v Miláně, dokud britská vláda nevyjednala jeho propuštění. Po krátkém pobytu na ostrově Malta, odcestoval do Neapole a pak do Livorna, kde se setkal s Marií Luisou Terezou, která právě porodila jejich prvního syna. pak rodina hledala útočiště v Anglii a ve Skotsku.

V srpnu 1848 rakouská armáda vstoupila do Parmy a oficiálně vrátila Karla II. na trůn. Ferdinand Karel nicméně zůstal se svou rodinou v Anglii, protože nepřátelské akce mezi rakouskou a piemontskou armádou pokračovaly. Již několik let chtěl Karel II. abdikovat ve prospěch svého syna, oddálil to však až do doby, kdy to bude pro Ferdinanda Karla bezpečné.

Parmská vévodkyně[editovat | editovat zdroj]

24. března 1849 byla oznámena abdikace Karla II. Ferdinand Karel, stále žijící v Anglii, se stal vévodou Parmy, Piacenzy a Anektovaných Států pod jménem Karel III. 18. května se vrátil do Parmy, o dva dny později ji však znovu opustil. Správu vévodství převzal až 25. srpna.

Když byl její manžel v roce 1854 zavražděn, vládla Luisa jako regentka za jejich nezletilého syna, nového vévodu Roberta I. Stejně jako ostatní vládci centrálních italských států, byli také Luisa a její syn vyhnáni během Druhé italské války za nezávislost v roce 1859, a odešli pod rakouskou ochranu do Benátek.

Různé plány na to, co bude po válce, buď na restauraci Roberta v Parmě nebo na územní výměny, aby mohl vládnout v Toskánsku, Modeně nebo Romagně, přišly vniveč, když byla v březnu 1860 celá Itálie připojena k Piemontu. Luisa prožila zbytek svého života v exilu.

Nizozemská královna Žofie, která se s Luisou v roce 1862 setkala, ji popsala v dopise přítelkyniː

Druhý den jsem se seznámila s parmskou vévodkyní, sestrou hraběte ze Chambord. Je mnohem větší, než Marie z Cambridge, je velmi malá, ale živá, příjemná, bez hořkosti po tolika neštěstích. Její chlapci jsou trpaslíci, ale plni francouzské pohotovosti a veselosti. Líbila jsem se jí a lituji takového množství smůly - vražda a revoluce ji pronásleduje již od narození...

Luisa zemřela 1. února 1864 ve věku čtyřiceti čtyř let v Palazzo Giustinian v Benátkách. Byla pohřbena v kryptě svého dědečka Karla X. ve františkánském klášteře Konstanjevica ve městě Görz v rakousku (nyní Nova Gorica ve Slovinsku).

Byli tam pohřbeni také další členové francouzské královské rodiny včetně Luisina bratra Jindřicha, její tety Marie Terezie Bourbonské a jejího strýce Ludvíka Antonína, vévody z Angoulême.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 21. září 1819 – 10. listopadu 1845ː Její Královská Výsost Luisa Marie Tereza z Artois, petite-fille de France
  • 10. listopadu 1845 – 17. prosince 1847ː Její Královská Výsost dědičná princezna z Luccy
  • 17. prosince 1847 – 19. dubna 1849ː Její Královská Výsost dědičná princezna z Parmy
  • 19. dubna 1849 – 27. března 1854ː Její Královská Výsost vévodkyně z Parmy
  • 27. března 1854 – 3. prosince 1859ː Její Královská Výsost regentka Parmy, vévodkyně vdova
  • 3. prosince 1859 – 1. února 1864ː Její Královská Výsost parmská vévodkyně vdova

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Louise Marie Thérèse of Artois na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vévodkyně z Parmy a Piacenzy
Předchůdce:
Marie Tereza Savojská
18491854
Luisa Marie Terezie z Artois
Nástupce:
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
titulární vévodkyně
Regentka Parmy a Piacenzy
Předchůdce:
Karel III.
18541859
Luisa Marie Terezie z Artois
Nástupce:
Robert I.
titulární vévodkyně