Antonín z Galliery

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín z Galliery
vévoda z Galliery
Úplné jméno Antonio María Luis Felipe Juan Florencio
Narození 23. února 1866
Sevilla, Španělsko
Úmrtí 24. prosince 1930 (64 let)
Paříž, Francie
Pochován El Escorial
Manželky Eulalie Bourbonská
Potomci Alfons z Galliery
Luís Fernando de Orleans y Borbón
Rod Bourbon-Orléans
Otec Antonín Francouzský
Matka Luisa Fernanda Španělská

Antonín z Galliery (23. února 186624. prosince 1930) byl španělský infant a čtvrtý vévoda z Galliery v italském království. Byl členem španělské královské rodiny a vnuk francouzského krále Ludvíka Filipa.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Antonín se narodil jako jediný přeživší syn Antonína Francouzského a jeho manželky Luisy Fernandy Španělské. Přes otce byl vnukem Ludvíka Filipa, krále Francie, a Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Přes matku byl vnukem Ferdinanda VII., krále Španělska, a Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské.

Antonín se narodil v Seville krátce před koncem vlády jeho tety Isabely II. Kvůli španělské revoluci 1868, která vyhnala královskou španělskou rodinu ze země, strávil Antonín většinu dětství v zahraničí. Přestože měl jeho ambiciózní a liberální otec Antonín, vévoda z Montpensier, nějaké vztahy s revolucionáři, přinutili ho, aby opustil svou adoptivní zemi. Ve skutečnosti povstalce podporoval svými penězi a doufal, že ho za to zvolí králem. Tento pokus však selhal a vyhnanství Orleánských bylo potvrzeno španělskou prozatímní vládou.

V prosinci 1874 se generálu Arseniovi Martínezovi Camposovi podařilo obnovit španělskou monarchii a dosadit po abdikaci Isabely II. na trůn jejího syna Alfonsa XII. O několik měsíců později se Orleánští omluvili a Antonín se se svou rodinou usadil v Seville v Palacio San Telmo. V roce 1878 se král Alfons XII. oženil s Antonínovou starší sestrou Mercedes a usmíření španělských Orléanců a Bourbonů tak bylo dokončeno.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

6. března 1886 se Antonín v Madridu oženil se svou sestřenicí Eulalií Bourbonskou, dcerou Isabely II. a jejího manžela Františka z Cádizu. Antonínn měl s Eulalií dva synyː

Antonínovo manželství mu dala příležitost hrát oficiální roli u madridského dvora. V roce 1892 se účastnil cesty své ženy na Kubu a do USA na oslavy 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Antonín byl však nestoudný a extravagantní, zatímco jeho žena byla silná a kultivovaná žena, která odmítla nést ponížení způsobené svým manželem. Krátce po návratu ze Spojených států do Španělska začali žít odděleně. Dne 31. května 1901 podepsali soudní oddělení před španělským generálním konzulátem v Paříži.

Vévoda z Galliery[editovat | editovat zdroj]

V roce 1895 italský král Umberto I. udělal Antonína dědice gallierského vévodství. Legitimní dědic titulu Phlipp la Renotière von Ferrary (1850-1917) odmítl svůj nárok využít.

V roce 1900 se Antonín v hotelu Savoy v Londýně setkal s Marií uisou Le Manac'h (1869–1949), vdovou po senátoru Simonu Guggenheimovi. Okamžitě mladou Bretonku svedl a začal si novou milostnou aféru. Antonín však nedokázal být věrný ani této své milence a když se s ní rozcházel, zlomila mu několik zubů úderem deštníkem.

V průběhu těchto let žil Antonín drahý životní styl a utratil rodinné bohatství, zatímco jeho bývalá manželka žila v relativní chudobě. V roce 1919 ho jeho nadměrné výdaje donutily prodat svou půdu v italském království.

Antonín zemřel v poměrné chudobě v Paříži v roce 1930.

Erby[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Antonio, Duke of Galliera na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Antonín Francouzský
Znak z doby nástupu Vévoda z Galliery
Antonín
18901930
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alfons z Galliery