Vilém Florentin Salm-Salm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Jasnost a nejdůstojnější Pán
Vilém Florentin ze Salm-Salmu
22. pražský arcibiskup
10. primas český

Vilém Florentin, princ ze Salm-Salmu, arcibiskup pražský
Církev římskokatolická
Provincie Česká církevní provincie
Metropole Praha
Arcidiecéze Arcidiecéze pražská
Diecéze Diecéze pražská
Sídlo Salmovský palác
Jmenován
Uveden do úřadu
Předchůdce Antonín Petr Příchovský z Příchovic
Nástupce Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 17. března 1771 ve Štrasburku
Biskupské svěcení 14. července 1776 v Tournai
světitel Max Fridrich, hrabě Königsegg-Rothenfels, arcibiskup kolínský
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady papežský legát (legatus natus)
Osobní údaje
Země Austrian Low Countries Flag.svg Rakouské Nizozemí
Flag of Bohemia.svg České království
Datum narození 10. května 1745
Místo narození DEU Anholt COA.svg Zámek v Anholtu, Anholt.png Říšské panství Anholt
Datum úmrtí 14. září 1810 (ve věku 65 let)
Místo úmrtí Wappen von Hahnbach.svg Hahnbach, Flag of Bavaria (striped).svg Bavorské království
Pochován Kameniceznak.jpg Filiální kostel sv. Františka z Assisi v Kamenici
Národnost německá
Vyznání římskokatolické
Rodiče Mikuláš Leopold ze Salm-Salmu
Dorotea Františka ze Salm-Anholtu
Povolání Template-Metropolitan Archbishop.svg Římskokatolický duchovní
Řády a ocenění Ord Leopold-GC.png velkokříž Leopoldova řádu
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Vilém Florentin princ[1] či kníže[2] ze Salm-Salmu (10. května 1745, zámek Anholt14. září 1810, Hahnbach, Horní Falc)[2] byl biskupTournai v dnešní Belgii a arcibiskup pražský (s titulem kníže-arcibiskup).

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jako 18. a poslední dítě rakouského polního maršálka a antverpského guvernéra Mikuláše Leopolda, prvního knížete ze Salm-Salmu. Byl předurčen pro vojenskou kariéru, studoval na francouzské koleji v Juilly a na Tereziánské vojenské akademii, ale poté zvolil církevní dráhu. Vystudoval teologii a právo v Kolíně nad RýnemLutychu.

Církevní dráha[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1761 pak v Kolíně, Lutychu a Štrasburku působil jako kanovník. V roce 1771 byl vysvěcen na kněze a roku 1776, ve svých pouhých 30 letech, se stal biskupem v Tournai. Mimo kněžské a biskupské působení působil rovněž jako regent na bezprostředních i šlechtických rodinných majetcích, které spravoval v letech 1773-1788 za nezletilého synovce.[2] V roce 1780 bylo princi ze Salm-Salmu přislíbeno Granské arcibiskupství v Uhrách, nejbohatší v celé tehdejší Habsburské monarchii. Čekatelem na tuto arcibiskupskou stolici se stal za odměnu, protože svou autoritou a diplomatickým úsilím dokázal přesvědčit kolínskou kapitulu, aby až se uprázdní místo tamního kurfiřta-arcibiskupa, zvolila do čela arcibiskupství arcivévodu Maxmiliána Františka Habsbursko-Lotrinského.[3] Do Vilémových nadějí na získání granského stolce ovšem zasáhla Velká francouzská revoluce.

Tournaiské biskupství se rozkládalo na území Rakouského Nizozemí i sousední Francie[4] a Vilém Florentin se tak, jako jeden z francouzských biskupů, zúčastnil zasedání generálních stavů 5. května 1789. Již 2. listopadu toho roku byly ovšem ve Francii všechny duchovní statky zkonfiskovány, čímž biskupství přišlo o více než polovinu svého majetku.[5] Krátce nato se revoluční běsnění rozšířilo i do Rakouského Nizozemí a Vilém Florentin, který byl navíc od dubna roku 1790 tlačen francouzskou stranou k přísaze na novou revoluční ústavu,[6] musel prchnout na rodový zámek v Anholtu[4] a pak do Kolína nad Rýnem. Zpět do Tournai se vrátil po potlačení povstání v červnu 1791, ovšem po vypuknutí války Rakouska s Francií a po úspěšné prvotní krátké francouzské ofenzívě směrem do Nizozemí (25. dubna 1792) uprchl Vilém Florentin ze Salm-Salmu ze svého dosavadního biskupství nadobro.[6]

Když se však uvolnil úřad pražského arcibiskupa, nominoval jej císař František II. dne 1. května 1793 pro tuto hodnost. Papež translaci z Tournai 23. září 1793 potvrdil. 21. února 1794 obdržel Vilém Florentin papežské pallium, takže mohl 2. května 1794 přesídlit do Prahy. Zde se již nevěnoval přepychu jako předtím v Tournai, nýbrž především dobročinnosti. Jeho první starosti v Praze byly rázu finančního. Musel zaplatit dotaci pro zadlužené sufragánní českobudějovické biskupství a povinnou válečnou daň. Aby mohl arcibiskup Vilém Florentin zachránit stříbrný náhrobek svatého Jana NepomuckéhoKatedrále svatého Víta na Pražském hradě před kontribucí, odvedl v roce 1793 dobrovolnou válečnou daň ve výši 50 000 florinů[7] a pro pozvednutí arcibiskupských statků zpět na dřívější úroveň, musel mj. od roku téhož roku převzít také údržbu budějovického biskupství ve výši 12 000 florinů ročně. Do arcibiskupských statků a jejich hospodářského rozvoje investoval v průběhu let 200 000 zlatých (florinů) ze svých osobních zdrojů. Až do konce svého úřadování si podržel jurisdikci nad arcibiskupským velkostatkem ve Světci, který teprve po jeho smrti připadl litoměřickému biskupovi.[6]

V Praze se, stejně jako jeho předchůdce arcibiskup Příchovský, snažil o další zmírnění velmi tvrdých, antiklerikálních a dokonce i proticírkevních zákonů z doby panování císaře Josefa II. Podařilo se mu prosadit znovuzavedení výuky náboženství na gymnáziích, obnovení předvelikonoční stavby Božích hrobů či obnovení procesí.[7] Poutní místo Svatou horu, v těsném sousedství arcibiskupského panství a města Příbramě, povýšil roku 1797 na proboštství.[8] Prosazoval rovněž lepší dohled nad diecézním klérem, nedokázal sice ještě odstranit josefinskou státní kontrolu a cenzuru pastýřských listů, přesto tímto způsobem s kněžstvem komunikoval. Zavedl také pro klérus povinnost každoročních duchovních cvičení - annuální kněžské exercicie. Typickým jevem jeho stylu správy byly časté důkladné vizitace, každoročně navštívil několik vikariátů a v roce 1806 provedl generální vizitaci celé arcidiecéze.[7] V roce 1804 postoupil císař František II. církvi správu a údržbu triviálních škol.[9] Téhož roku 8. prosince oznámil Salm v katedrále svatého Víta prohlášení se římského císaře Františka císařem rakouským.[6] 2. listopadu 1807 bylo z Řezenské arcidiecéze vyčleněno Chebsko[6] a následující rok předáno pod pravomoc pražského arcibiskupa.[9]

V době válek s revoluční Francií a napoleonských válek postihly pražskou arcidiecézi válečné kontribuce, později i rabování a nouze. 28. prosince 1809 vydal císař František I. nařízení, že veškeré kostelní zlato a stříbro musí být do 1. května 1810 vydáno na krytí obrovských válečných výdajů. Náhrobek svatého Jana Nepomuckého, který byl znovu v ohrožení, se opět podařilo uchránit, ovšem množství kostelních pokladů z celé arcidiecéze bylo nenávratně ztraceno, protože vyplatit je, již bylo nad síly stárnoucího a churavějícího arcibiskupa.[9] Ve válečných letech se Salm snažil zmírnit utrpení těm nejpotřebnějším. Chudině nechával rozdávat z arcibiskupských statků chléb a dřevo, nadané mladíky zachraňoval před odvodem zapsáním na studia do kněžských seminářů a obrovskou nezaměstnanost se snažil alespoň trochu zmírnit sociální stavbou: svým osobním empírovým palácem (dnešní Salmovský palác), který Vilém Florentin nachal v letech 1800-1810 postavit Hradčanském náměstí v Praze, přímo proti dosavadnímu Arcibiskupskému paláci.[7]

Na sklonku života byl arcibiskup stále častěji nemocen. Zemřel v Hahnbachu v Horní Falci, tehdy patřící k Bavorskému království. Smrt ho zastihla na zpáteční cestě do Prahy z lázní v Bad Kissingenu, kde pobýval na léčení.[10] Jeho tělo bylo pak k veřejnému rozloučení vystaveno v kostele v Rožmitálu pod Třemšínem, městečku na arcibiskupském panství. Arcibiskup byl svými poddanými, ale i ostatním lidem v Českém království natolik oblíben, že Rožmitálští odmítli po skončení výstavu těla arcibiskupovo tělo vydat[7] a to muselo být do Prahy převezeno teprve v doprovodu vojenského kordonu.[6] V katedrále svatého Víta se konaly pohřební liturgie.[7] Hrob lidem oblíbeného arcibiskupa se nachází v kostele v Kamenici, sloužícím zároveň jako kaple tamního arcibiskupského zámečku.[11] Tento filiální kostel Vilém Florentin 26. září 1797 osobně po předchozí přestavbě znovuvysvětil a leží tu pochován na vlastní přání.[12] Po arcibiskupově smrti nastalo na pražském stolci čtyřleté období sedisvakance.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heslo Wilhelm Florentin, Prinz zu Salm-Salm na rodopisné encyklopedii Geneall [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c Deutsche Biographische Enzyklopädie (DBE): Poethen-Schlüter
  3. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milada Kouřimská, Milan Kouřimský. 2. vyd. Praha : Brána, 2001. 403 s. ISBN 80-7243-109-9. S. 240-242, zejména s. 241.  
  4. a b Pražské arcibiskupství 1344-1994: sborník statí o jeho působení a významu v české zemi.. Příprava vydání Zdeňka Hledíková, Jaroslav V. Polc. 1. vyd. Praha : Zvon, 1994. 380 s. ISBN 80-7113-091-5. S. 328.  
  5. WURZBACH, Konstantin von. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreichs, 28 s. 139 [online]. Wien: 1874, [cit. 2015-10-22]. Dostupné online.  
  6. a b c d e f WURZBACH, Konstantin von. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreichs 28, s. 140 [online]. Wien: 1874, [cit. 2015-10-22]. Dostupné online.  
  7. a b c d e f g Pražské arcibiskupství 1344-1994..., s. 329
  8. KETTNER, Jiří. Dějiny pražské arcidiecéze v datech. 1. vyd. Praha : Zvon, 1993. 251 s. ISBN 80-7113-079-6. S. 107.  
  9. a b c KETTNER..., s. 108
  10. Záznam úmrtí v matrice [online]. . Dostupné online.  
  11. kamenický zámeček na hrady.cz [online]. . Dostupné online.  
  12. Web farnosti v Říčanech [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUBER, Kurt A., heslo Salm in: Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803. ISBN 3-428-06763-0.
  • KETTNER, Jiří, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, Praha, Zvon 1993, ISBN 80-7113-079-6, s. 218.
  • PABST, František Antonín. Kurze Biographie des am 14. September 1810 um die neunte Vormittagsstunde verstorbenen Fürsten von Salm-Salm ... [S.l.: s.n., 18-- ?]. 6 s.
  • Pražské arcibiskupství 1344-1994: sborník statí o jeho působení a významu v české zemi. Hledíková Zdeňka a Jaroslav V. Polc (ed.), 1. vyd. Praha, Zvon, 1994, 380 s. ISBN 80-7113-091-5, s. 328-329

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

biskup v Tournai
Předchůdce:
František Arnošt ze Salm-Reifferscheidu
1776 - 1793
Vilém Florentin Salm-Salm
Nástupce:
François-Joseph Hirn
22. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Antonín Petr Příchovský
1793 - 1810
Vilém Florentin Salm-Salm
Nástupce:
Václav Leopold Chlumčanský