František Ferdinand Khünburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho knížecí Milost
František Ferdinand hrabě Khünburg
18. arcibiskup pražský
6. primas český
Franc Ferdinand Kuenburg.jpg
PředchůdceJan Josef Breuner
NástupceDaniel Josef Mayer z Mayernu
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení9. dubna 1689
Osobní údaje
Datum narození5. února 1651
Místo narozeníMossa u Gorice
ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí7. srpna 1731 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíPraha
Vyznánířímskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ferdinand hrabě Khünburg (také Küenburg, Khuenburg, Kuenburg nebo Kienburg; 5. února 1651 Mossa u Gorice7. srpna 1731 Praha) byl biskup v Lublani a arcibiskup pražský.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pečeť arcibiskupa 1713

Původně byl kanovníkem v Salcburku, poté působil jako biskup v Lublani (1701–1711), kde se zasloužil o výstavbu lublaňské katedrály sv. Mikuláše. Do úřadu pražského arcibiskupa byl císařem nominován brzy po smrti svého předchůdce, již 14. dubna 1710, ale svého stolce se v Praze ujal se značným zpožděním teprve 10. dubna roku 1714, protože v té době panoval strach z morové epidemie. Z titulu tohoto úřadu založil řád celestinek (1710) a řád řád sester alžbětinek (1719), především pro službu nemocným a trpícím. Korunoval císaře Karla VI. českým králem (1723), měl i významný podíl na kanonizaci sv. Jana Nepomuckého (1729). Bojoval za rekatolizaci země a proti protestantismu, zejména ve východních Čechách. V roce 1732 rosadil v Čecháchpodřízení poustevníků nově ustanovenému bratrstvu ivanitů, kterému pak Marie Terezie zakázala přijímat nové členy, Josef II. pak roku 1782 bratrstvo patentem zrušil a poustevnický život zakázal.[1]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

V roce 1678 koupil od Přehořovských z Kvasejovic Mladou Vožici, kterou v letech 1681–1717 rozšířil nákupem dalších menších statků, čímž mezi Táborem a Benešovem vytvořil velké panství. Na nově získaných statcích nechal postavit barokní zámek v Miličíně (již neexistující). V letech 1691–1718 byl dočasně také majitelem panství Horní Cerekev, kde nechal tvrz přestavět na zámek. V roce 1720 vytvořil z Mladé Vožice rodinný fideikomis, který po jeho smrti zdědil prasynovec František Josef (1714–1793), pokračovytel české linie rodu Küenburgů.

Fundace a donace[editovat | editovat zdroj]

Byl donátorem 1. kaple poutní cesty od pražské Lorety na Hradčanech do kláštera v Hájku. Kaple byly postaveny v letech 1720–1724 a renovovány v 90. letech 20. století. Arcibiskupský statek Kojetín na střední Moravě vyměnil za Dolní Břežany u Prahy, kde dal starší zámek s parkem adaptovat na letní rezidenci pražských arcibiskupů, která sloužila až do roku 1945.

Městu Rožmitál dal potvrdit privilegia a mýto a byl donátorem farního kostela Povýšení svatého Kříže.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tomáš Vučka: Svatý Ivan - první český zálesák?, Katolický týdeník, příloha Perspektivy č. 6/2005
  2. SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. S. 69. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • France M. Dolinar - Kurt A. Huber heslo "Khuenburg" in Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648-1803. ISBN 3-428-06763-0, str. 244–245
  • Kettner Jiří, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, Praha, Zvon 1993, ISBN 80-7113-079-6, s. 190-191.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Zikmund Kryštof z Herbersteinu
14. kníže-biskup lublaňský
17011711
Nástupce:
František Karel z Kounic
Předchůdce:
Jan Josef Breuner
Znak z doby nástupu 18. arcibiskup pražský
17131731
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Daniel Josef Mayer z Mayernu