Klášter Hájek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brána kláštera
Stará poutní cesta u předposlední kapličky, v polích asi kilometr východně od Hájku

Klášter Hájek (něm. Waldl, lat. Sacra silva) je františkánský klášter se zahradou a loretánskou kaplí, ležící osamoceně ve východní části katastru obce Červený Újezd, zhruba 17 km západně od Prahy. Do kláštera vede poutní cesta z pražské Lorety, podél níž se v blízkosti Hájku zachovala řada výklenkových kaplí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název místa pochází od dodnes existujícího, v ohrazenou klášterní zahradu proměněného lesíka, který je skutečnou vzácnosti v okolní rovinaté zemědělské krajině. Tento lesík byl na tomto místě vysázen (dle tradice) roku 1589 na rozkaz rytíře Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru (1542–1604), majitele sousedního statku a zámku v Červeném Újezdě. Ohrazený lesík posléze sloužil po několik desetiletí rodině Žďárských a jejím hostům jako obora.

Dle pověsti (zaznamenané mj. i významným barokním historikem páterem Janem Františkem Beckovským) se tento líbezný hájek stal záhy útočištěm ptactva, které ničilo úrodu v širokém kraji. To trvalo až do té doby, než horoucí modlitby místních obyvatel přivolaly velkou letní bouři, která zdejší opeřené škůdce nadobro pobila.

Základní kámen pro dnešní loretánskou kapli, jednu z nejstarších v Čechách (první, pocházející z r. 1584, byla v Horšovském Týně), položil vnuk Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru - (tehdejší říšský baron (od srpna r. 1622) a od listopadu r. 1628 říšský hrabě) "Florián Jetřich ze Žďáru" (1598–1653),[1] pán na Kladně, Tachlovicích, Jenči, Červeném Újezdě, Vičicích, Boleboři či Žďáru. Stalo se tak dne 12. června r. 1623 jako výraz aristokratových snah a přání o narození vytouženého dědice (Františka Adama Eusebiuse) a jako poděkování za přízeň císaře a krále Ferdinanda II. a přežití dramatických válečných událostí (po roce 1618).

Stavba kaple trvala dva roky a 2. června 1625 kapli posvětil ke cti blahoslavené Panny Marie Loretánské pražský kníže-arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál z Harrachu. Kaple se okamžitě stala populárním poutním místem (nejen blízkých Pražanů a příslušníků dvora) a pomohla inspirovat vznik pražské Lorety.

O několik let později však byla původní kaple stržena, r. 1630 byla bleskově nahrazena přesnější kopií podle italského vzoru, a opět byla vysvěcena za velkého zájmu kardinálem z Harrachu.

Po více než třicet let pečoval o poutní místo zde usazený poustevník, až roku 1659 prvorozený zakladatelův syn a nástupce - hrabě František Adam Eusebius ze Žďáru (zřejmě 6. 7. 1624 (popř. 1623)–5. (popř. 7.) 4. 1670) založil při kapli středně velký klášter františkánů. Areál kláštera navrhovali a stavbu řídili významní stavitelé a architekti doby raného baroka: Carlo Lurago a Giovanni Domenico Orsi.[2]

V klášteře měl (druhý) hrabě ze Žďáru i své pokoje v prvním patře, kde se často zdržoval. Nákladná stavba byla ovšem dostavěna až několik let po jeho smrti (z výnosů statků rodu ze Žďáru) blízce spřízněnou rodinou hrabat z Martinic.

Po roce 1720 byly podél poutní cesty z Prahy (od Strahova) do Hájku vybudovány dvě desítky výklenkových kaplí, dodnes dílem zachovalých (a v současnosti opět obnovovaných úsilím PhDr. Kateřiny Pařízkové a jejich kolegů). Návštěvnost místa odhadovala ve stejné době arcibiskupská kancelář na 60 tisíc poutníků ročně.

Hájecký klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl v rámci komunistické Akce K zrušen a do roku 1953 sloužil jako sběrný tábor pro církevní osoby. Navrácen svému původnímu účelu byl hájecký areál až v 90. letech a od té doby probíhá jeho pozvolná obnova. Ta je komplikována nedostatkem peněz, a též majetkovým oddělením přilehlého lesíka od vlastní budovy kláštera. Přesto je ale klášter rok od roku stále v lepší kondici a přitahuje právem stále více poutníků či turistů a cyklistů. Areál má totiž jedinečný genius loci a je vhodným místem pro meditaci či odpočinek.

Klášter je veřejnosti přístupný na požádání (např. u správce) či při některých církevních svátcích. Naproti vstupu je možné se občerstvit v malé tradiční hospůdce.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Madoně Loretánské z Hájku byla zasvěcena 21. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 16741690.

Ke klášteru vede z Prahy obnovovaná poutní cesta s barokními kapličkami, v závěru lemovaná opět vysazeným stromořadím. (Bližší informace viz výše v pasáži: "Historie" či níže v odkazech).


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°4′10″ s. š., 14°11′9″ v. d.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRIDRICH, Hynek. Vzestup barokního kavalíra. Posel z Budče. 2002, čís. 19, s. 40–53.  
  2. Poutní cesta Hájek: Historie poutní cesty Loreta v Hájku, Občanské sdružení Poutní cesta Hájek.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘIBYL, Vladimír. Sacra Silva, vulgo Hájek : Z dějin františkánského kláštera v Hájku u Unhošt. Posel z Budče. 1995, čís. 9, s. 3–4.  
  • In Karel BERÁNEK, Zdirad J. K. Čech, Petr Alkantara František HOUŠKA a Miloš SLÁDEK. Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století. Unhošť : Římskokatolická farnost, 2000. Dostupné online. ISBN 80-238-6347-9.
  • WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese kladenském. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online.  
  • FRIDRICH, Hynek. Svaté obrázky na příkladu kláštera v Hájku. Posel z Budče. 24. září 2011, čís. 28, s. 23-31 plus příloha na (2.) vnitřní straně přední předsádky a na (4.) zadní straně předsádky. ISBN 978-80-904728-0-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]