Matěj Václav Jäckel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Matěj Václav Jäckel
Narození 11. září 1655
Wittichenau
Flag of Electoral Saxony.svgSaské kurfiřtství
Úmrtí 16. ledna 1738 (ve věku 82 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Matěj Václav Jäckel (lužickosrbsky Maćij Wjacław Jakula, německy Mathias Wenzel Jäckel; 11. září 1655 Wittichenau (lužickosrbsky Kulow), Horní Lužice1738 Praha) byl lužickosrbský sochař a řezbář působící převážně v Čechách, dílem na Moravě, v Horní Lužici a Sasku. Je považován za představitele českého vrcholného baroka. Jeho práce byla ovlivněna italským barokním sochařstvím Gianlorenza Berniniho a architekturou Carla Rainaldiho.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sochařství studoval v Německu a jeho učitelem byl zřejmě drážďanský sochař Melchior Barthel. Kolem roku 1684 si v Praze otevřel vlastní sochařskou dílnu zaměstnávající několik tovaryšů, která za padesát let své existence vyprodukovala velké množství soch a plastik, převážně pro církevní klientelu.

Mezi nejznámější Jäckelova díla patří trojice sousoší osazených na pilířích Karlova mostu v Praze. Nejstarší z trojice soch je Svatá Anna Samotřetí z roku 1707 zpracovaná na objednávku Rudolfa z Lisova, pána na Novém Stránově a Vtelně, poté následovalo sousoší Madona se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708) pro dominikánský a Madona se sv. Bernardem (1709) pro cisterciácký řád.

Významným dílem je také sochařský nástavec zobrazující Boha otce v nebeské glorii andělů (po roce 1700) na hlavním oltáři křižovnického kostela svatého Františka Serafinského v Praze na Starém Městě.

Kvalita soch vycházejících z Jäckelovy dílny je značně proměnlivá. Obecně ovšem platí, že nejde o díla zcela prvořadé umělecké kvality. Jäckel proto překvapuje spíše kvantitou svých děl. Nejen o generaci mladší sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff, kteří reprezentují nejvyšší uměleckou úroveň, ale také Jäckelovi současníci, sochaři František Preiss či Jan Bedřich Kohl-Severa jsou tvůrci umělecky významnějšími.

Sochařství se vyučil i jeho syn Antonín Jäckel, v jeho díle pak pokračoval i jeho zeť a učeň Ignác František Weiss.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Morava[editovat | editovat zdroj]

  • Žďár nad Sázavou, bývalý cisterciácký klášter, nyní tzv. zámek:
    • Sloup se sochou Panny Marie s dítětem na prvním nádvoří vpravo od vstupní brány (před 1705), pozůstatek původní kašny
    • Madona s dítětem, polychromovaná dřevořezba (po 1706), nyní v expozici barokního umění NG v budově konventu

Praha[editovat | editovat zdroj]

Karlův most[editovat | editovat zdroj]

Jäckel je autorem tří soch na Karlově mostě:

  • sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708)
  • sousoší Madony se sv. Bernardem (1708-1709)
  • socha sv. Anny Samotřetí (1707)

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vydal Tomáš Mlynkec román Slavíci kamenného mostu – fiktivní životopis Matěje Václava Jäckla. Jedná se o hluboce lidský příběh člověka tvořícího v určité době, osobně i pracovně ovlivňovaného pohnutkami a rozmary mocných.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny českého výtvarného umění II/1. Academia, Praha 1989 ISBN 80-200-0069-0
  • BLAŽÍČEK, O. J.: Matěj Václav Jäckel. Památky archeologické, skupina historická, Nová řada 6-8 (díl 41), 1940
  • TISCHEROVÁ, Jana. Matěj Václav Jäckel: sochař českého baroka 1655-1738. Praha: Rybka, 2013. 734 s. ISBN 978-80-87067-02-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]