Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána
Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána na Malé Straně v Praze
Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána na Malé Straně v Praze
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťMalá Strana
LokalitaNerudova
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická církev v Česku
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátPrvní pražský vikariát
UžíváníArcidiecézní charita Praha
Datum posvěcení29. září 1717
SvětitelDaniel Josef Mayer z Mayernu
Architektonický popis
ArchitektGuarino Guarini (jeho návrh z roku 1679 realizoval Giovanni Domenico Orsi), částečně též Jan Blažej Santini-Aichel
Stavební slohbaroko
Výstavba1691- poč. 18. století, základní kámen položil Jan Bedřich z Valdštejna
Další informace
AdresaNerudova 336/22, Praha 1-Malá Strana
UliceNerudova
Kód památky38936/1-498 (PkMISSezObr) (součást památky Klášter kajetánů-theatinů)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána, zvaný též U Kajetánů, je římskokatolický klášterní kostel v Nerudově uliciPraze 1 na Malé Straně. Byl postaven spolu s klášterem theatinů (někdy nazývaných dle svého zakladatele kajetáni). Společně s klášterem je kostel od roku 1964 chráněn jako národní kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Presbytář kostela s hlavním oltářem, kazatelnou a oltářem sv. Tekly - 2019

Původní nerealizovaný návrh kostela, který případně mohl být zamýšlen i pro pozemek KajetánkyBřevnově, vytvořil roku 1679 slavný řádový architekt theatinů a matematik Guarino Guarini. Návrh předbíhal vývoj architektury v pražském prostředí, jeho půdorys prolínajících se oválných travé lodi, které by však nebyly patrné v exteriéru, bohatě profilované a zalamované římsy v interiéru a dynamická konvexně-konkávní fasáda připomínají díla radikálního baroka o několik desetiletí mladšího pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Realizace stavby kostela se však komplikovala a protahovala kvůli nutnosti zboření černé Strahovské brány a dohody s obcí, zvláště ohledně novostavby související celnice.[2]

Základní kámen kostela položil v roce 1691 arcibiskup pražský hrabě Jan Bedřich z Valdštejna, stavba byla dokončena patrně počátkem 18. století a k vysvěcení došlo až 29. září 1717. Světitelem byl tehdejší světící biskup pražský a pozdější arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu. Klášter a jeho učiliště sloužily především k výchově a duchovní kariéře šlechtických synů.

Po zrušení kláštera během josefinských reforem v roce 1789 hrozila kostelu demolice, nakonec byl ale zachráněn a svěřen do správy náboženské matice. Roku 1869 jej pro Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, tzv. redemptoristy, zakoupili i s klášterem emeritní císař Ferdinand I. Dobrotivý s manželkou Marií Annou Savojskou. Ti kostel zrenovovali a změnili jeho dosavadní patrocinium Panny Marie pod ochranou Božské prozřetelnosti a sv. Kajetána na současné.

Redemptoristé zde působili až do Akce K v dubnu roku 1950. Mezi lety 1950 až 2004 kostel provozovala pražská arcidiecéze ve spolupráci s farností u sv. Tomáše. V roce 2004 byl kostel opět navrácen redemptoristům. Ti jej v letech 2018 - 2021 propůjčili do správy orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia.[3] Řád obnovil historickou výzdobu kostela a po více než padesáti pravidelné mše svaté v tradičním římském ritu. Kostel byl též za doby působení řádu denně otevřen k návštěvě a osobní modlitbě věřících.[4] Od srpna 2021 je kostel ve správě Arcidiecézní charity Praha a jeho rektorem se stal P. Stanislav Přibyl.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel je jednolodní stavbou na křížovém půdorysu s kupolí v křížení, s ojedinělou vnitřní dispozicí v duchu římského baroka. První projekt podal roku 1679 italský architekt Guarino Guarini, který byl členem theatinského řádu. Dle něj stavbu prováděl pravděpodobně Giovanni Domenico Orsi. Autorství bylo dříve připisováno Jeanu Baptistu Matheyovi, podle Pavla Vlčka byl autorem Giovanni Domenico Orsi. Výslednou podobu zřejmě příliš neovlivnil Jan Blažej Santini-Aichel, který se podílel na dokončení stavby roku 1706, a provedl jen konkávně zvlněnou fasádu hlavního průčelí.[2]

Boční oltář Panny Marie Matky Ustavičné pomoci

Historie oltářů[editovat | editovat zdroj]

Hlavní stacionární oltář Nejsvětějšího Vykupitele[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář je ze dřeva a byl zřízen nákladem Václava Norberta Oktaviána hraběte Kinského, jehož znak se nacházel nad hlavním obrazem až do doby, než byl vyměněn za znak redemptoristů. Oltáři bylo uděleno speciální privilegium „Statio septima“, což znamená, že kostel je obdařen stejnými velkými odpustky jako mají hlavní baziliky v Římě. Toto privilegium je velice vzácné, a nejbližší další stacionární oltář nalezneme až v Rakousku, v Česku se jedná o unikát. Původní hlavní oltářní obraz představoval Královnu nebes Pannu Marii s Jezulátkem, které sv. Kajetánu podává škapulíř, a dále sv. Ondřej Avellinský sv. Václav a sv. Leopold. Autorství tohoto obrazu není známo, spekuluje se mezi Václavem Vavřincem Rainerem a Janem Valeriánem Callotem. Původní dílo nahradil v roce 1899 nový oltářní obraz Nejsvětějšího Vykupitele od Matěje Václava Jäckela. Nad hlavním obrazem bylo sousoší Nejsvětější Trojice, z něhož se dochovala pouze socha holubice představující Ducha Svatého. Na atice oltáře se nacházejí sochy čtyřech svatých mučedníků. Konkrétně jde o sv. Vavřince sv. Šebestiána sv. Markéty a sv. Barboru. V nástavci je oltář Boha Otce, namalovaný kolem roku 1899, který nahradil původní tzv. andělské okno. Po stranách oltářního obrazu jsou před sloupy v nadživotní velikosti sochy sv. Norberta a sv. Jana Nepomuckého z dílny Matěje Václava Jäckela a Ignáce Františka Weisse zhruba z roku 1724. Ve výklencích presbytáře stojí na podstavcích sochy a sv. Petra a a sv. Pavla od Karla Josefa Hiernleho zhruba z roku 1728, které až do roku 1899 byly umístěny na nástavbě od hlavního oltáře pod sochami sv. Norberta a sv. Jana Nepomuckého. Barokní mřížka oddělující presbytář od kostela byla odstraněna místním knězem v polovině osmdesátých let.

Boční oltář Sv. Rodiny se sv. Alfonsem

Privilegovaný oltář svaté Tekly[editovat | editovat zdroj]

Na rohovém sloupu na epištolní straně směrem od hlavního oltáře je na pilíři umístěn obraz mučednické smrti sv. Tekly od Františka Xavera Palka. Byl součástí privilegovaného oltáře, zbudovaného v barokním slohu, který byl zničen při tzv. "liturgické reformě" kolem roku 1970. Na oltáři stála socha Nejsvětějšího Srdce Páně posvěcená prvním českým pražským provinciálem redemporistů P. Františkem Němcem, C.Ss.R. roku 1904. Mezi lety 2019–2021 byla menza oltáře dočasně obnovena přemístěním obětního stolu z hlavní lodi a socha byla umístěna opět na původní místo. Po převzetí kostela Arcidiecézní charitou byla obnovena úprava liturgického prostoru podle reformy II. vatikánského koncilu. U tohoto oltáře konalo své dušičkové měsíční pobožnosti tzv. Zádušní bratrstvo. Stejně tak sloužil oltář při různých církevních slavnostech a jiných událostech pro vystavení soch a obrazů k veřejnému uctění.

Boční oltář Panny Marie Matky Ustavičné pomoci[editovat | editovat zdroj]

Levý mramorový boční oltář, celým názvem Oltář Panny Marie Matky Ustavičné pomoci, sv. Ondřeje Avellinského a sv. Filipa Neriho, se nachází na levé straně vedle sakristie. Oltář byl postaven nákladem Jeronýma hraběte Colloredo-Waldsee a jeho manželka Johanna Charlotta Karolína hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova. Barokní oltářní obraz Panny Marie, kterou adoruje sv. Ondřej Avellinský a sv. Filip Neri namaloval roku 1706 Jan Valerián Callot. Po stranách oltáře se nacházejí sochy sv. Víta a sv. Václava, které zhotovili Jan Oldřich Mayer a Ferdinand Geiger. Ve výklencích jsou pak sochy sv. Ignáce mučedníka a sv. Vojtěcha. Po příchodu redemptoristů byla nad svatostánek oltáře před oltářní obraz umístěna o římský originál dotýkaná kopie ikony Panny Marie Matky Ustavičné pomoci. Tuto ikonu roku 1880 slavnostně korunoval Mons. Karel Průcha, světící biskup arcidiecéze pražské. V jejím pozlaceném rámu je uloženo více než šedesát relikvií svatých. K její úctě bylo při kostele zřízeno mnoho modlitebních bratrstev a sesterstev.

Boční oltář Svaté rodiny Nazaretské[editovat | editovat zdroj]

Pravý mramorový boční oltář vystavěl svým nákladem člen rodiny von Icking rodem z Vestfálska. Hlavní obraz Svaté rodiny namaloval Michael Václav Halbax v 17061707. Sochy na oltáři představují sv. Jana Křtitele, sv. Jáchyma. V nástavci oltáře je vyobrazení Boha Otce a andělských kůru, v nikách po stranách pak sochy sv. Karla Boromejského a sv. Augustina, které pochází od neznámého italského mistra. Pod obrazem stála za dob redemptoristů přibližně do roku 1970, a pak znovu od roku 2018 až do jejího odstranění P. Stanislavem Přibylem v roce 2021, socha sv. Alfonse Maria z Liguori, zakladatele kongregace redemptoristů. V nástavci oltáře se nacházeli též mohutné relikviáře, které byly na konci 90. let z kostela ukradeny.

Oltář sv. Kajetána s obrazem sv. Gerarda Majelly

Boční oltář sv. Kajetána z Tiene[editovat | editovat zdroj]

Zadní levý mramorový boční oltář je zasvěcen patronu kostela sv. Kajetánovi z Tiene a zvláštní úctě k sv. Gerardu Majellovi. Oltář byl postaven nákladem Marie Adély hraběnky z Thun-Hohenštejna. Na oltářním obraze se nachází vyobrazení Zjevení Sv. Kříže sv. Kajetánovi od Johanna Michaela Rothmayera. V nástavci oltáře je vyobrazeno tzv. Boží oko, které je na místě původního okna. Kolem oltářního obrazu bylo původně osm vyobrazení ze života sv. Kajetána, které se ztratili v první polovině 20. století. V současné době jsou na jejich místech obrazy sv. Ludmily sv. Cyrila a sv. Metoděje, sv. Anežky České, sv. Františka z Assisi a sv. Terezie od Ježíše. Okolo roku 1895 byl na oltáři vystaven k veřejné úctě obraz sv. Gerarda Majelly.

Obraz se během let těšil stále větší úctě, byl vyhledáván mnoha poutníky a věřícími, kteří se před ním utíkali ke sv. Gerardu se svými prosbami a modlitbami v životních utrpení. Je zde zdokumentováno několik zázraků na jeho přímluvu, o čem svědčí děkovné a votivní tabulky od vyslyšených věřících, které jsou zavěšeny u epištolní strany oltáře. Úcta k tomuto obrazu začala postupně upadat po likvidaci kláštera redemptoristů v rámci Akce K v dubnu 1950, a po roce 2000, kdy vymřeli téměř všichni poslední žijící pamětníci a kostel byl pod správou farnosti u sv. Tomáše téměř stále uzavřen, se povědomí o kostele i přítomnosti obrazu vytratilo.

Boční oltář sv. Klementa Maria Hofbauera[editovat | editovat zdroj]

Zadní pravý dřevěný boční oltář se nachází na místech původního oltáře zasvěceného morovým patronům. Současný neorokokový oltář byl zbudován v roce 1888. Oltářní obraz Sv. Klement almužny rozdávající byl namalován k příležitosti jeho blahořečení roku 1889 Josefem Mathauserem. Vzhledem k tomu, že jeho fotokopie jsou od třicátých let hojně vydávány na devočních grafikách, je obraz známý téměř po celém světě. V nástavci oltáře je umístěna socha sv. Václava, pod oltářním obrazem se nachází socha sv. Judy Tadeáše.

Boční oltář sv. Klementa

Další vnitřní vybavení[editovat | editovat zdroj]

  • Varhany – trojdílná varhanní skříň v sobě nese varhanní stroj z dílny pražského varhanáře Emanuela Šimona Petra. Původní barokní varhany se nacházejí v kostel sv. Klimenta v Odolene Vodě.
  • Kazatelna je dílem Richarda Jiřího Prachnera a její původ je neznámý. Nahradila původní kazatelnu, která byla v době josefínských reforem převezena do kostela sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Na poprsni má reliéfy s biblickými motivy a dvojici personifikovaných postav Starého a Nového zákona. Na stříšce stojí anděl s Deskami desatera. Na spodku kazatelny je umístěn zřejmě dodaný znak kongregace redemptoristů. Kazatelna pochází z období mezi roky 17311735.
  • Hrobky jsou v kostele tři. Před hlavním oltářem se nachází hrobka řádu theatinů, před oltářem Sv. Rodiny je krypta šlechtičny Antonie Kaltenthalové, a v levé boční kapli se nachází krypta bez označení na kameni.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-05]. Identifikátor záznamu 150945 : klášter theatinů/kajetánů s kostelem Panny Marie Ustavičné pomoci. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Vlček a kol. (1999)
  3. Řád převzal klíč od kostela svatého Kajetána Tisková zpráva z 24. 5. 2019. http://www.oslj.cz/ [cit. 14. 5. 2021]
  4. Informace o činnosti řádu na oficiálních stránkách kostela Tisková zpráva z 1. 7. 2021. http://www.svatykajetan.cz/ [cit. 1. 7. 2021]
  5. Provoz kostela sv. Kajetána v Praze 1 svěřen Arcidiecézní charitě Praha. Tisková zpráva z 26. 7. 2021. Internetové stránky Arcidiecézní charity Praha [cit. 7. 8. 2021]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]