Přeskočit na obsah

Karel Josef Hiernle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Josef Hiernle
Narození1693
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí7. února 1748 (ve věku 54–55 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Povolánísochař a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
K. J. Hiernle, Mariánský sloup v Kladně

Karel Josef Hiernle, také Carl Joseph Hiernle (asi 1693 Praha7. února 1748 Praha) byl český sochař a řezbář vrcholného baroka až rokoka, pokračovatel jihoněmecké sochařské rodiny a zakladatel její české větve.

Narodil se asi roku 1693 v Praze jako syn sochaře Johanna Hiernleho. Otec pravděpodobně pocházel z rodiny sochařů a řezbářů usedlých v bavorském Landshutu a v Mohuči. Matka Anna Magdaléna byla českého původu. Vyučení se mu dostalo v zavedených pražských dílnách sochařů Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a Matěje Václava Jäckela. Pracoval hlavně pro řádové stavby české provincie benediktinů a pro jezuity. Významným zadavatelem jeho zakázek byl břevnovsko-broumovský opat Otmar Daniel Zinke, který ho pověřil sochařskou výzdobou klášterů v polském Lehnickém Poli a Broumově. Za Zinkeho nástupce Benna Löbela pokračovaly práce na území Břevnovského kláštera, a dále na benediktinském panství v Kladně i v proboštství v Hrdlech. Často zdobil chrámové stavby, které projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer. S manželkou Annou Marií Cecílií měl tři děti.[1], syn František Ondřej Hiernle působil jako sochař na Moravě.

  • Žebrák – Oratorium sv. Jana Nepomuckého (1727), původně na Koňském trhu v Praze, později deponované v lapidáriu zámku Mnichovo Hradiště, dnes navráceno do Žebráku k závěru kostela sv. Vavřince
  • Broumov, benediktinský klášter
    • sochařská výzdoba balustrády nádvoří (po 1730)
    • kostel sv. Vojtěcha – dvě dvojice soch světic v prvních dvou jižních kaplích (kolem 1730), řezbářská výzdoba opatského trůnu (1735) a relikviářů sv. Klimenta a sv. Vincence (po 1740)
  • Praha, Břevnovský klášter
    • kostel sv. Markéty – socha Immaculaty (mezi 1730–1740), řezbářská výzdoba severní oratoře (1741), řezbářská výzdoba tabernáklů bočních oltářů (1747)
    • sousoší sv. Benedikta mezi anděly a dvojice erbů na vnitřní vstupní bráně (1739–1740), k sousoší se dochovalo modeletto (1739) ve sbírkách UMPRUM
    • řezbářská výzdoba lektoria zimního refektáře (1739)
    • řezbářská výzdoba nástavců skříní knihovních sálů (1739)
    • řezbářská výzdoba oltáře a lavic v kapitulní síni (1745)
    • soška Immaculaty včetně skříňky (kol. 1740)
    • socha sv. Jana Nepomuckého (1743–1745), původně součást sousoší umístěného mimo areál kláštera
    • socha sv. Prokopa na hřbitově (1743), pochází z kaple bl. Vintíře a sv. Prokopa v Týnci
  • Praha, Klementinum
    • sochy archanděla Michaela s ďáblem, archanděla Rafaela s rybou, sv. Aloise z Gonzagy a sv. Stanislava Kostky na podestě schodiště mezi prvním a druhým patrem západního traktu (Canisium)[2]
    • Zrcadlová kaple: socha sv. Josefa v nice pod kruchtou, nesenou dvěma anděly, busty Panny Marie a Krista na oltářní stěně.[3]
  • Národní galerie v Prazeː
    • Oratorium sv. Jana Nepomuckého ze zahrady usedlosti Liborka (kol. 1735), soška sv. Anny Samotřetí (kol. 1740)
  • Kladno
  • Žižice – sousoší sv. Prokopa (1741), ze sousoší zachována pouze dvojice andílků uložené v muzeu ve Slaném a erb, který byl v roce 2018 vrácen do Žižic na kamenný podstavec
  • Hrdly – sousoší sv. Benedikta (1744–1745),[4] břevnovsko-broumovský erb na bráně hospodářského statku (1747)
  • Lehnické Pole, kostel sv. Kříže a sv. Hedviky – sochařská výzdoba průčelí, řezbářská výzdoba hlavního a bočních oltářů a hudební kruchty, sochy při pilířích, sochařská výzdoba dvou portálů proboštství (1727–1731)

Nezachovaná díla

[editovat | editovat zdroj]
  1. Materialie k dějinám výtvarných umělců, Památky archeologické a místopisné, roč. 29, 1917, s. 65
  2. OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. Praha: Národní knihovna, 2019. ISBN 978-80-7050-710-0, s. 50-52.
  3. OULÍKOVÁ, Klementinum, 2019, s. 108-109.
  4. sousoší sv. Benedikta - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl 1 A-M. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0521-8. S. 258–259. 
  • Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách. Památky archaeologické. 1917, roč. 29, čís. 1, s. 65. Dostupné online. ISSN 0031-0506. 
  • KOKINOVÁ, Eliška. Karel Josef Hiernle - sochař pozdního baroka. Praha, 2011. 185 s. Diplomová práce. FF UK, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Jan Royt. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]