Karel Josef Hiernle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Josef Hiernle
Narození 1693
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 1748 (ve věku 54–55 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
K. J. Hiernle, Mariánský sloup v Kladně

Karel Josef Hiernle, také Carl Joseph Hiernle (asi 1693 Praha7. února 1748 Praha) byl český sochař a řezbář vrcholného baroka až rokoka, pokračovatel jihoněmecké sochařské rodiny a zakladatel její české větve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se asi roku 1693 v Praze jako syn sochaře Johanna Hiernleho. Otec pravděpodobně pocházel z rodiny sochařů a řezbářů usedlých v bavorském Landshutu a v Mohuči. Matka Anna Magdaléna byla českého původu. Vyučení se mu dostalo v zavedených pražských dílnách sochařů Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a Matěje Václava Jäckela. Pracoval hlavně pro řádové stavby české provincie benediktinů. Významným zadavatelem jeho zakázek byl břevnovsko-broumovský opat Otmar Daniel Zinke, který ho pověřil sochařskou výzdobou klášterů v polském Lehnické Poli a Broumově. Za Zinkeho nástupce Benna Löbela pokračovaly práce na území břevnovského kláštera a dále pak na benediktinském panství v Kladně nebo proboštství v Hrdlech. Často zdobil chrámové stavby, které projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer. Jeho syn František Ondřej Hiernle působil jako sochař na Moravě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Čechy[editovat | editovat zdroj]

  • Žebrák – Oratorium sv. Jana Nepomuckého (1727), původně na Koňském trhu v Praze, dnes deponované v lapidáriu zámku Mnichovo Hradiště
  • Broumov, benediktinský klášter
    • sochařská výzdoba balustrády nádvoří (po 1730)
    • kostel sv. Vojtěcha – dvě dvojice soch světic v prvních dvou jižních kaplích (kol. 1730), řezbářská výzdoba opatského trůnu (1735) a relikviářů sv. Klimenta a sv. Vincence (po 1740)
  • Praha, Břevnovský klášter
    • kostel sv. Markéty – socha Immaculaty (mezi 1730–1740), řezbářská výzdoba severní oratoře (1741), řezbářská výzdoba tabernáklů bočních oltářů (1747)
    • sousoší sv. Benedikta mezi anděly a dvojice erbů na vnitřní vstupní bráně (1739–1740), k sousoší se dochovalo modeletto (1739) ve sbírkách UMPRUM
    • řezbářská výzdoba lektoria zimního refektáře (1739)
    • řezbářská výzdoba nástavců skříní knihovních sálů (1739)
    • řezbářská výzdoba oltáře a lavic v kapitulní síni (1745)
    • soška Immaculaty včetně skříňky (kol. 1740)
    • socha sv. Jana Nepomuckého (1743–1745), původně součást sousoší umístěného mimo areál kláštera
    • socha sv. Prokopa na hřbitově (1743), pochází z kaple bl. Vintíře a sv. Prokopa v Týnci
  • Národní galerie v Praze
    • Oratorium sv. Jana Nepomuckého ze zahrady usedlosti Liborka (kol. 1735), soška sv. Anny Samotřetí (kol. 1740)
  • Kladno
  • Žižice – sousoší sv. Prokopa (1741), ze sousoší zachována pouze dvojice andílků a erb uložené v muzeu ve Slaném
  • Hrdly – sousoší sv. Benedikta (1744–1745), břevnovsko-broumovský erb na bráně hospodářského statku (1747)

Polsko[editovat | editovat zdroj]

  • Lehnické Pole, kostel sv. Kříže a sv. Hedviky – sochařská výzdoba průčelí, řezbářská výzdoba hlavního a bočních oltářů a hudební kruchty, sochy při pilířích, sochařská výzdoba dvou portálů proboštství (1727–1731)

Nezachovaná díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nová encyklopedie českých výtvarných umělců, díl I A-M, Anděla Horová (ed.), Praha 1999, s. 258-259.
  • Památky archeologické a místopisné, roč. 29, 1917, str. 65 [1]
  • KOKINOVÁ, Eliška. Karel Josef Hiernle, sochař pozdního baroka. Praha: FF UK, 2011. diplomová práce

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]