Michael Václav Halbax

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michael Václav Halbax
Narození 1661
Ebenfurth
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 1. srpna 1711 (ve věku 49–50 let)
Sankt Florian
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michael Václav Halbax, něm. Michael Wenzel Halbax, někdy také uváděn jako Halwachs, Halwax, Halpax, či Holbwox (* 1661 Ebenfurth1. srpna 1711, Sankt Florian) byl rakouský a český barokní malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Michael Václav Halbax pocházel z Dolních Rakous. Vystudoval malířství v dílně významného benátského mistra Johanna Carla Lotha (Carlo Lotti), který byl později dvorním malířem císaře Leopolda I. ve Vídni. Jedno z klíčových Lothových děl ze zámku v Jindřichově Hradci, Vyhnání Adama a Evy z ráje, bylo dlouho připisováno právě Halbaxovi.[1]

V Praze pobýval ve dvou obdobích svého života. Usadil se zde poprvé v letech 1686-1694, a vrátil se 1700-1709, kdy teprve vstoupil do staroměstského malířského cechu. V Praze se seznámil s dílem Karla Škréty a výrazně na něj zapůsobila také velkolepá nástěnná výzdoba hlavního sálu zámku Trója v Praze, provedená bratry Godynovými.

Halbax byl velmi společenský člověk, vystupuje v mnoha zprávách jako svědek či kmotr. Byl například kmotrem syna architekta Kaňky Jana Zikmunda a spolu s Brandlem se přátelsky stýkal se sochařem Reinerem, otcem V. V. Reinera. Halbax, Liška a Brandl jsou uváděni jako učitelé jednoho z největších českých barokních malířů Václava Vavřince Reinera.[2]. Vzájemné ovlivnění tvorby lze zaznamenat u Petra Brandla a Václava Jindřicha Noseckého, se kterými spolupracoval na některých zakázkách. Kromě těchto malířů lze Halbaxův vliv vystopovat také v díle Pozzova žáka Jana Hiebla (výzdoba Klementina, s nímž Halbax jako figuralista navázal vzájemně prospěšnou spolupráci (Hiebel mu maloval architektonické kulisy). Dále bývá Halbaxův vliv spatřován v díle jeho synovce Františka Řehoře Ignáce Ecksteina a syna Noseckého, Siarda Noseckého.

Pobyt v Benátkách umožnil Halbaxovi studovat díla benátských mistrů 16. století a byl důležitý i z důvodů společenských. Mezi jeho spolužáky a přáteli byli například pozdější zakladatel rakouské malířské školy Johann Michael Rottmayr nebo zakladatel vídeňské umělecké Akademie, sochař a malíř Peter Strudel. Z Benátek si Halbax přinesl také zkušenost tvůrčí svobody v malířské škole nesvázané pravidly cechovního systému. Při druhém pobytu v Praze se snažil spolu s architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou a sochařem Františkem Preissem roku 1707 založit uměleckou Akademii. Po odmítnutí návrhu se Halbax roku 1709 natrvalo odstěhoval do Lince v Rakousku. Již během pobytu v Praze pracoval na zakázkách pro augustiniánský klášter v St. Florianu v Horních Rakousích a na sklonku života tam prováděl výzdobu Audienčního sálu, císařských pokojů a kupole tzv. Biskupského pokoje.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Michael Václav Halbax přinesl do Prahy styl benátské barokní malby, která se vyznačovala živou barevností a v návaznosti na dílo Caravaggia také dramatickými světelnými kontrasty a šerosvitem.

Pro jeho malbu jsou příznačné teatrální efekty vytvořené ostrým osvětlením scény a typizovaná gesta postav. Z Lothovy dílny si přinesl charakteristické typy mladých žen a starců a osvědčené ateliérové kompozice, které opakovaně používal.[4]

Je autorem řady oltářních obrazů i nástěnných maleb na několika místech v Čechách, ale jeho hlavní význam spočívá v ovlivnění celé řady barokních malířů, kteří byli jeho přáteli, spolupracovníky nebo následovníky.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1694 Svatý Augustin, Sankt Florian
  • 1695 Umučení sv.Víta, filiální kostel Rohrbach
  • 1695 Křest Kristův, St.Johann am Wimberg
  • před 1700 Poprsí apoštola I a II, Královská kanonie premonstrátů na Strahově[5][6]
  • 1700 nástěnné malby v jídelně na zámku v Zákupech (spolu s V. J. Noseckým)
  • před 1700 Alegorie Pět smyslů (Alegorie čichu, Alegorie hmatu, Alegorie sluchu, Alegorie zraku, Alegorie¨); Kolowratská obrazárna, zámek Rychnov nad Kněžnou
  • kolem 1700 Kimon a Pera, olej na plátně, Národní galerie v Praze
  • 1700 Krajkářka, olej na plátně, Národní galerie v Praze
  • po 1700 Loutnistka, olej na plátně, Národní galerie v Praze
  • 1702 sv. Jana Nepomucký, kostel sv. Jakuba Staršího v Jihlavě
  • 1702 nástěnné malby v mariánské kapli, kostel sv. Jakuba Staršího v Jihlavě (spolu s V. J. Noseckým)
  • po 1700 Sv. Ludvík udílející almužnu, františkánský kostel v Bechyni
  • po 1700 obrazový cyklus Evangelistů a Církevních Otců, Arcibiskupský palác v Praze
  • po 1700 nástropní malby zobrazující výjevy sebevraždy královny Didony a truchlící panovnice Artemisie, Šternberský palác v Praze[7]
  • 1705 Simeon s Ježíškem, olej na plátně, cisterciácký klášter Vyšší Brod (NG)
  • 1706 Umučení sv. Kryšpína a Kryšpiniána, Příbuzenstvo Kristovo, kostel Panny Marie před Týnem, Praha
  • 1707 Král David s cytharou, olej na plátně, nástavec oltáře sv. Cecilie, kostel sv. Jakuba v Praze (NG)
  • 1707 Svatá Rodina, teatinský kostel na Malé Straně v Praze
  • 1708 Sv. Josef s Ježíškem, kostel sv. Jakuba v Praze (dosud připisováno P. Brandlovi)[8]
  • 1709 Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Jakuba v Praze (dosud připisováno P. Brandlovi)[9]
  • 1709 sv. Florián, kostel sv. Jakuba v Praze (později radikálně přemalováno)
  • 1709 sv. Cecílie, kruchta v kostele sv. Jakuba v Praze, dnes zámek Vrchotovy Janovice
  • 1709 král David, kruchta v kostele sv. Jakuba v Praze, dnes zámek v Duchcově
  • 1709 Poslední večeře (dokončeno Petrem Brandlem), zámecká kaple v Rosicích u Chrudimi (dnes v Národní galerii v Praze)
  • 1709 Poslední večeře (147x396 cm), původně benediktinský klášter ve Svatém Janu pod Skalou, později farní kostel sv. Václava v Bosni u Mnichova Hradiště - odcizeno 1994
  • kolem 1710, sv. Jan Nepomucký, kostel v Polné

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Vilém Štech, Československé malířství a sochařství nové doby. Praha 1938–1939, s. 119.
  2. Blažíček O.J. a kol., Barok v Čechách, Obelisk, Praha 1973, s. 27
  3. Thomas Korth, Die Kaiserzimmer, in: Theodor Brückler – Margareta Vyoral-Tschapka (eds.), Die Kunstsammlungen des Augustiner-Chorherrenstiftes St. Florian. Wien 1988, s. 297, Nr. 12.
  4. Martin Pavlíček, K dílu Michaela Václava Halbaxe, str. 197
  5. [1]
  6. [2]
  7. ArtMap: Šternberský palác
  8. Martin Pavlíček, K dílu Michaela Václava Halbaxe, str. 201
  9. Martin Pavlíček, K dílu Michaela Václava Halbaxe, str. 201

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kalista Zdeněk a kol., Pražské baroko, Umění v Čechách XVII - XVIII století 1600 - 1800, Výtvarný odbor Umělecké besedy, Praha 1938
  • Neumann Jaromír, Malířství XVII. století v Čechách, Orbis, Praha 1951
  • Blažíček Oldřich J. a kol., Barok v Čechách, Obelisk, Praha 1973
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I, A-M, Praha 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]