Kaple svaté Anny (Panenské Břežany)
Kaple svaté Anny v Panenských Břežanech | |
---|---|
![]() Kaple svaté Anny v Panenských Břežanech | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | středočeský |
Okres | Praha-východ |
Obec | Panenské Břežany |
Souřadnice | 50°12′45,4″ s. š., 14°26′17,66″ v. d. |
![]() ![]() Kaple svaté Anny | |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | pražská |
Vikariát | čtvrtý pražský |
Farnost | Odolena Voda |
Status | kaple |
Zasvěcení | svatá Anna |
Architektonický popis | |
Architekt | Jan Blažej Santini-Aichel |
Stavební sloh | barokní |
Výstavba | 1705–1707 |
Další informace | |
Ulice | Hlavní |
Kód památky | 41314/2-2129 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kaple svaté Anny v Panenských Břežanech pochází z let 1705–1707, její autorství je archivně doloženo pro Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Stavebníkem byla abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě Helena Pieroni da Gagliano a stavitelem Filip Spannbrucker. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1]
Kapli svaté Anny v Břežanech můžeme chápat jako prototyp paprsčité centrály, kterou Santini přivedl k dokonalosti ve svém vrcholném díle zelenohorského kostela svatého Jana Nepomuckého. Stejně jako půdorys tak i jiné architektonické prvky Santini nadále používal ve své tvorbě. Například členěný tambur kupole později ještě zdokonalil a použil v Mladoticích a ve Zvoli. V neposlední řadě touto stavbou vnesl Santini do české vrcholně barokní architektury téma „dutého pilíře“ tím, že vytvořil edikulová pole stěny.
Lokalita
[editovat | editovat zdroj]Kaple svaté Anny se nachází v areálu parku tzv. Horního zámku, který sloužil jako letní sídlo benediktinek od svatého Jiří na Pražském hradě. Stavbu objednala tehdy šedesátiletá abatyše kláštera Helena Pieroni, která byla dcerou architekta a matematika Giovanni Pieroniho. Stavbu podle Santiniho návrhu provedl stavitel Filip Spannbrucker pocházející z rakouské stavitelské rodiny. Archiválie nám dokládají, že z celkových nákladů na stavbu, které činily 3895 zlatých a 20 krejcarů, byla odměna pro stavitele 995 zlatých a Santiniho honorář za plány a autorský dozor dosáhl 180 zlatých. Celá stavba byla dokončena během tří let a s výjimkou přístavby sakristie v roce 1738 nebyla nikdy přestavována. Ideologická koncepce této nevelké kaple je tak zachována v původní úplnosti a dokládá Santiniho ranou tvorbu.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Kaple svaté Anny je příkladem první radiálně rozvinuté paprsčité centrály v Santiniho díle. Je inspirovaná stavbami Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho. Z lodi zaklenuté kopulí o třech pendentivech, vybíhají tři kaple, jejichž počet promlouvá o zasvěcení stavby svaté Anně Samotřetí. Stavba vychází z půdorysu soustředěných kružnic. Uprostřed výchozí kružnice o poloměru 14 loktů vznikla pravidelná šestiúhelná loď, kterou ve třech jejích vrcholech pronikají menší kružnice o poloměru 6 loktů, do nichž jsou vepsány pravidelné pětiúhelníky. Tento základní obrazec s využitím dalších pomocných kružnic a využitím principu pootáčení polygonu stanovil přesně propracovaný půdorys.
Exteriér stavby připomíná spíše rovnostranný trojúhelník, v jehož vrcholech jsou boční kaple, než šestibokou centrální stavbu, kterou naznačuje především tambur kupole, ale také ostře vytažená nároží pilířů na styku lodi a bočních pětistěnů. Nad každou boční kaplí je pětiboká lucerna s konkávně skrojenými rohy. Tambur kupole je ve svém vnitřním půdoryse kruhový, ale vnější tvar je šestistěn tvořený šesticí tupoúhlých nárožních pilířů. Válec tamburu je prolamován obrovitými okny s kruhovým záklenkem. Nad nimi je korunní římsa s tříbokými výběhy. Fasáda je členěna rustikovanými lisénami doplněnými ještě lisenovými rámy.
I když se jedná o centrální pravidelnou šestiúhelnou stavbu, tak se v lodi střídají širší a užší stěny, které utváří dojem radiálně protáhlé lodi ve třech směrech. Užší stěny lodí jsou rámovány edikulami tvořenými římsko-jónskými monumentálními sloupy jdoucími přes dvě podlaží a vynášejícími přímý úsek kladí, na který dosedají pendentivy tamburu kopule. Tyto stěny rámované edikulou jsou v přízemí i patře konvexně vypjaté a otevřené arkádou. Proti vstupní předsíni se nachází místo pro hlavní oltář. Obvodová stěna této části je vedena na segmentové křivce a je osazena průběžným kladím pod konchovou klenbou. Další dvě širší stěny polygonu naproti bočním kaplím jsou ve své skladbě velmi komplikované, protože jejich spodní i horní část má odlišný půdorys. V přízemí vyrůstající pilíře tvoří ve svém vrcholu hrotitý oblouk a vynášejí konkávně formovanou visutou emporu. Ve druhém patře je na rovnou stěnu polygonu nasazeno konkávně vedené kladí, na nějž dosedá koncha rozepjatá mezi pendentivy kupole.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/00/Kaple_sv_Anny_Panensk%C3%A9_Brezany_11.jpg/220px-Kaple_sv_Anny_Panensk%C3%A9_Brezany_11.jpg)
Kupole je vynášena třemi pendentivy, mezi nimiž vznikly tři konchové klenby, které jsou odděleny od pendentivů vpadlými inverzními pasy. Konchy a pendentivy společně vytvářejí kruhovou patu tamburu na nějž dosedá kupole.
Boční prostory přístupné z hlavní lodi arkádami jsou dvojího typu. Prvním je předsíň tvořená pětistěnem a klenutá malou klenbou členěnou výsečemi. Po stranách kněžiště jsou do bočních pětiúhelníkových prostorů vsazeny kruhové prostory se šnekovými schodišti vedoucími na empory, v jejichž dutých ramenech jsou drobné kaple.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/Jan_Santini_Aichel_-_B%C5%99e%C5%BEany_ground_plan.jpg/220px-Jan_Santini_Aichel_-_B%C5%99e%C5%BEany_ground_plan.jpg)
Centrální paprsčitá dispozice stavby vznikla kombinací podnětů z díla Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho, které Santini studoval během své cesty po Itálii. Tvary oken a rustikovaná nároží zase připomínají Matheyův kostel svatého Františka z Assisi na Starém Městě v Praze.
V půdorysné dispozici se Santini jistě nechal inspirovat v kostele Sant'Ivo alla Sapienza v Římě od Borrominiho, který zde rozvinul téma centrálního šestiúhelníku, radiálně rozvinutého opsáním trojúhelníků. Jiným inspiračním zdrojem je Borrominiho kostel San Carlo alle Quattro Fontane, který sice vychází z jiného půdorysného rozvrhu, ale je v něm stejně jako v Panenských Břežanech uplatněna myšlenka střídání edikulových polí pod pendentivy a výklenkových polí mezi nimi. Vztah mezi třemi bočními centrálami a ústřední centrálou řešil již Guarini v kapli Sindone v Turíně, kde Santini během své italské cesty nepochybně také byl, protože poznal jak realizované Guariniho stavby tak i jeho zachovanou plánovou dokumentaci. Můžeme také říci, že Santiniho v Guariniho díle zaujala především práce se světlem jíž se zabýval ve svém filozofickém díle. Z Říma si Santini přinesl nepochybně také znalost díla Carla Fontany a Andrey Pozza, především jeho návrh koleje s vloženým kostelem na půdorysu trojúhelníku se šestibokou lodí a střední kupolí.
Vnitřní výzdoba
[editovat | editovat zdroj]![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/75/Kaple_sv_Anny_Panensk%C3%A9_Brezany_6.jpg/220px-Kaple_sv_Anny_Panensk%C3%A9_Brezany_6.jpg)
Hlavní oltář je zdoben sochařskou složkou z dílny Matěje Václava Jäckela z roku 1707. Oltářní architektuře tvořené archou a sloupy vynášejícími rozeklaný fronton dominuje anonymní obraz svaté Anny Samotřetí z 18. stol. nesený dvěma anděly. Po stranách stojí na konzolách sochy českých patronů svatého Václava a svatého Víta. Kazatelna je barokní se stříškou, na níž je drobná socha svatého Jiří v boji s drakem a řečniště zdobí reliéfy církevních učitelů. Pod bočními emporami jsou malé oltáře s obrazy svatého Jana Nepomuckého a svatého Isidora s obrazy od Josefa Mathausera z roku 1891.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Severní průčelí
-
Hlavní vstup
-
Empora
-
Podhled ke vstupu na varhany
-
Hlavní oltář
-
Kazatelna
-
Oltář sv. Jana Nepomuckého
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-16]. Identifikátor záznamu 153421 : Zámek s kaplí sv. Anny, parkem a sochami. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini-Aichel. Praha: Karolinum, 1998. 487 s. ISBN 80-7184-664-3.
- KOTRBA, Viktor. Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho-Aichla. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 196 s.
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Panenské Břežany, s. 14–15.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svaté Anny na Wikimedia Commons