Adam František ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adam František ze Schwarzenbergu
Adam František Schwarzenberg.jpg

8. vévoda krumlovský
Ve funkci:
1723 – 1732
Předchůdce Marie Arnoštka
Nástupce Josef I. Adam

3. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
1703 – 1732
Předchůdce Ferdinand Vilém Eusebius
Nástupce Josef I. Adam

Nejvyšší císařský štolba (podkoní)
Ve funkci:
1722 – ?
Panovník Karel VI.

Tajný rada
Ve funkci:
1712 – 1732
Panovník Karel VI.

Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1711 – 1721
Panovník Karel VI.
Předchůdce Maxmilián Quido z Martinic

Narození 25. září 1680
Linec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 11. června 1732
(ve věku 51 let)
Brandýs nad Labem
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Eleonora Amálie z Lobkovic
Rodiče Ferdinand Vilém Eusebius
Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
Děti Josef I. Adam
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 618)
Commons Kategorie Adam Franz von Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (25. září 1680 Linec11. června 1732 Brandýs nad Labem) byl rakouský a český šlechtic, úředník a politik monarchie, jeden z nejvýznamnějších příslušníků rodu Schwarzenbergů, první vévoda krumlovský z tohoto rodu, zakladatel schwarzenberského dominia v Českých zemích a iniciátor rozvoje lesnictví v jižních Čechách. V roce 1732 jej během tzv. Císařského honu smrtelně postřelil císař Karel VI.

Život[editovat | editovat zdroj]

Adam František se narodil roku 1680 jako druhorozený syn druhého knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia a jeho manželky Marie Anny ze Sulzu. V době jeho narození již byly položeny základy schwarzenberského panství v jižních Čechách jeho dědem Janem Adolfem I. (koupě panství Třeboňského a Hlubockého), přičemž jeho otec v nákupech nových pozemků dále pokračoval. Ač druhorozený, po smrti svého staršího bratra Adolfa Ludvíka se stal jediným budoucím dědicem rodového panství.

V devíti letech odešel za výchovou a studii do Prahy. Po jejich dokončení absolvoval tradiční kavalírskou cestu po Evropě, jež vedla mimo jiné do Francie a Itálie. Své vzdělání a zkušenosti následně využil ve dvorských službách. Již roku 1694 se tak stal komořím římského císaře, českého a uherského krále Josefa I. (1678–1711) a v roce 1700 byl jmenován říšským dvorním radou. Mimo jiné se o dva roky účastnil obléhání pevnosti LandauRýnské Falci. Po smrti Josefa I. se stal nejvyšším dvorním maršálkem jeho následovníka Karla VI. (1685–1740), jenž jej u příležitosti korunovace ve Frankfurtu vyznamenal za vynikající služby 29. března 1712 řádem zlatého rouna. Jeho dvorská kariéra za vlády Karla VI. pokračovala jmenováním tajným radou roku 1713 a konečně i nejvyšším podkoním v roce 1722.

Adam František se však mimo roli císařského úředníka plně věnoval rozvoji svého panství zvláště po připojení Krumlovského vévodství. Na svých državách podporoval především oblast lesnictví. Mimo to obnovil dolování stříbra v Ratibořských Horách a podporoval metalurgii ve Štýrsku. Do připojení vévodství roku 1719 došlo k nákupům následujících statků:

První vévoda krumlovský ze Schwarzenbergu[editovat | editovat zdroj]

V době vlády Adama Františka došlo především k nečekanému rozšíření rodového panství, jež položilo samotný základ tzv. Schwarzenberského dominia. V roce 1719 totiž zemřela bezdětná Marie Arnoška z Eggenbergu, rozená ze Schwarzenbergu, 7. vévodkyně krumlovská. Marie Arnoštka byla vdovou po Janu Kristiánovi I. knížeti z Eggenbergu a vévodovi krumlovském, z jejichž manželství nevzešel žádný potomek. Po smrti Jana Kristiána I. tak Krumlovské vévodství přešlo na Eggenberskou větev ve Štýrsku, která však následně během několika let zcela nečekaně vymřela. Majetek po manželi se tak vrátil Marii Arnoštce, která postrádajíc dědice, svá panství Český Krumlov, Vimperk, Netolice, Orlík, Chýnov a palác v Praze odkázala svému příbuznému, synovci Adamu Františkovi.

Následně, roku 1723 u příležitosti korunovace krále Karla VI. na českého krále v Praze, bylo krumlovské panství spolu s územím Prachatic, Volar, Netolic, Lhenic atd. opětovně povýšeno na Vévodství Krumlovské a Adam František se tak stal 8. vévodou krumlovským. Počínaje jeho osobou, tak měli všichni další držitelé panství Českého Krumlova z knížecího rodu Schwarzenbergů právo nosit titul Vévody krumlovského právě podle tohoto majestátu uděleného na den svatého Václava.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

6. prosince 1701 se Adam František oženil s princeznou Eleonorou Amálií z Lobkovic. O pět let později se 25. prosince 1706 páru narodila dcera Marie Anna (provdaná roku 1721 za markraběte Ludvíka Jiřího Bádenského). Očekávaný mužský potomek a dědic však dlouho nepřicházel, přičemž mezi knížecím párem došlo k roztržce, která je na velmi dlouhou dobu odloučila. Na rozluku mělo zřejmě vliv i nevyplacení věna.[1] Podle rodové tradice se v roce 1721 kníže setkal údajně naprostou náhodou se svou manželkou v chrámu sv. Víta v Praze před hrobem Jana Nepomuckého, kde se následně manželé smířili. Do roka se pak konečně narodil 15. prosince 1722 vytoužený dědic Josef Adam Jan Nepomuk. Od té doby je sv. Jan Nepomucký schwarzenberským rodem uctíván jako jeho zachránce a patron, přičemž od Josefa I. Adama nosí všichni mužští potomci rodu ve svém jméně i jméno Jana Nepomuckého. O jeho svatořečení se přičinil právě sám kníže Adam František.

Císařský hon a smrt[editovat | editovat zdroj]

Portrét knížete Adama Františka

Koncem května roku 1732 se císař Karel VI. rozhodl po svém pobytu v lázních v západních Čechách vydat na knížecí dvůr do Českého Krumlova. Během cesty, která vedla přes hlavní město a na níž jej Adam František jako jeden z jeho nejbližších šlechticů a nejvyšší podkoní doprovázel, se celý dvůr odebral do Brandýsa nad Labem na lov jelenů. 10. června se císař zúčastnil nadháňky spolu s knížetem Adamem Františkem. Podle dobových pramenů došlo z neznámých důvodů k závažné chybě při rozestavění střelců, kdy se zúčastnění postavili přímo proti sobě. Když proto Karel VI. vystřelil na probíhajícího jelena, zasáhl knížete Adama Františka přímo do břicha. Kníže utrpěl vážná vnitřní zranění a okamžitě se odebral na brandýský zámek, kde v přítomnosti svého komorníka a několika služebných následujícího dne zemřel. Na smrtelné posteli pronesl:

Řekněte císaři, že před ním padám na kolena a prosím ho, aby se ujal mé ženy, dítěte, lidí i poddaných a neopouštěl je. Je to už rozhodnutí nebes, že jsem byl Jeho Výsostí střelen. Po mém příchodu do nebe budu prosit Boha, aby se mu dostalo nástupce a dlouhé vlády. Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé.
— Adam František na smrtelné posteli[2]

Kníže byl pohřben v hrobce ve Vídni, jeho vnitřnosti v Třeboni a jeho srdce v tzv. Srdeční hrobce v kostele svatého Víta v Českém Krumlově. Jelikož bylo dědici Josefu I. Adamovi v době nečekané smrti Adam Františka necelých deset let, chopila se regentství nad dominiem Eleonora Amálie, které spravovala dalších 9 let až do své smrti.

Toho pána celá česká země politovati mohla, neb jistě nám Čechům jako náš milý vlastenec náchylný byl.
— pražský měšťan František Václav Felíř o smrti Adama Františka[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Zámek Ohrada, který Adam František nechal vystavět v barokním slohu

Adam František se proslavil jako mecenáš a sběratel. Shromažďoval nejenom umělecké předměty, ale například i relikvie spojené se sv. Janem Nepomuckým a na svém vévodském sídle v Českém Krumlově rozšířil knihovnu o nové sbírky.

Mezi architekty ve službách Adama Františka patřili Antonín Erhard, František Martinelli, Fischerové z Erlachu, nebo Pavel Ignác Bayer a mezi malíře pak například Jiří Werle, Daniel Gran a Jan Jiří Hamilton.

Po vzoru doby položil základy knížecího a vévodského dvora v Českém Krumlově, který se v době vlády jeho nástupce vyrovnal i císařskému dvoru ve Vídni.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kristina Swiderová, Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Příčiny a průběh jejich manželské krize 1710–1722, Theatrum historiae 9, 2011, s. 333–356.
  2. ZÁLOHA, Jiří, Císařský hon, Oficiální stránky města Český Krumlov, http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/zamek_oinf_hon.xml
  3. CERMAN, Ivo, „Ge-li to wiecz možná?“ Schwarzenbergové mluví česky už 350 let!, Obnovená tradice, Číslo: 47, Rok: 2013

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schwarzenberská ročenka. České Budějovice: Svaz českých úředníků a zřízenců kn. ze Schwarzenberku, 1935. 286 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Marie Ernestina
Znak z doby nástupu 8. vévoda krumlovský
17231732
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Josef I. Adam
Předchůdce:
Ferdinand Vilém Eusebius
Znak z doby nástupu 3. kníže ze Schwarzenbergu
17031732
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Josef I. Adam
Předchůdce:
Ferdinand Vilém Eusebius
Znak z doby nástupu klekavský lankrabě
17031732
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Josef I. Adam