Pavlína ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavlína ze Schwarzenbergu
Posmrtný portrét Pavlíny ze Schwarzenbergu
Posmrtný portrét Pavlíny ze Schwarzenbergu
Narození2. září 1774
Brusel
Úmrtí1. července 1810 (ve věku 35 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Domaníně
Povoláníaristokratka, grafička, malířka a hudebnice
Choť(1794) Josef II. Schwarzenberg (1769–1833)
Děti1. Marie Eleonora provd. Windischgrätzová (1796–1848)
2. Marie Paulina, provd. Schönburg-Hartensteinová (1798–1821)
3. Jan Adolf II. (1799–1888)
4. Felix (1800–1852)
5. Ludovika Eleonora, provd. Schönburg-Hartensteinová (1803–1884)
6. Marie Matylda (1804–1886)
7. Marie Karolina, provd. Bretzenheim-Regéczová (1806–1875)
8. Marie Anna Berta, provd. Lobkowiczová (1807–1883)
9. Bedřich (1809–1885)
RodičeLudvík Engelbert z Arenbergu (1750–1820) a Luisa Paulina de Brancas-Villars (1755–1812)
Příbuzníbratr: Prosper Ludvík z Arenbergu (1785–1861)
bratr: Pierre d'Alcantara-Charles-Marie d'Arenberg (1790–1877)
vnuk: Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908)
vnuk: Adolf Josef ze Schwarzenbergu (1832–1914)
vnučka: Marie Leopoldina Schwarzenbergová, provdaná Waldsteinová (1833–1909)
zeť: Alfréd Windischgrätz (1787–1862)
zeť: August Longin z Lobkowicz
zeť: Eduard z Schönburg-Hartensteinu (1787–1872)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paulina Karolina Iris z Arenbergu a Aerschotu (2. září 1774, Brusel1. července 1810, Paříž) byla šlechtična pocházející z rodu vévodůArenbergu, manželka knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu, matka knížete Jana Adolfa II., ministerského předsedy Felixe ze Schwarzenbergu a pražského arcibiskupa Bedřicha. Zahynula během požáru na svatbě císaře Napoleona a Marie Luisy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejstarší potomek vévody Ludvíka Engelberta z Arenbergu (1750–1820) a vévodkyně Luisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnkyLauraguais. V mládí pobývala na zámku Heverlé v dnešní Belgii. Její vzdělávání se skládalo ze studia cizích jazyků, krasopisu, kreslení, hudby, tance, jízdy na koni a katechismu. Celé studium bylo zakončeno cestou po Evropě, která skončila v Paříži. Ze záznamů v jejím deníku, který si vedla, se dá vyčíst její velký zájem o umění a kulturu bydlení.

Pavlíniným manželem se v květnu roku 1794 stal kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberku. Na jednu stranu to byl překvapivý sňatek, protože se očekávalo, že si Josef Jan Nepomuk vezme za manželku některou z vysoce postavených říšských šlechtičen. Na druhou stranu však vévodové z Arenberku patřili ke starobylým rodům a Ludvík Engelbert, otec Pavlíny, byl senátorem. Podle všeho se tedy jednalo o sňatek z rozumu, ovšem manželství bylo od počátku šťastné.

Během šestnácti let manželství se Pavlíně narodilo 10 dětí, šest dcer a čtyři synové, jeden syn se však narodil mrtvý. Nejstarší potomek přišel na svět již v roce 1796, tedy dva roky po svatbě. Zajímavé je, jak se ke svým dětem chovala. Všem totiž tykala a navíc od pátého potomka své děti i kojila, což v té době nebylo obvyklé. Při výchově svých dětí se snažila držet rad Jeana Jacquese Rousseaua, který ve svých dílech nastínil kult tzv. nouvelle mére („nové matky"). V roce 1803 nechala své děti očkovat proti neštovicím a zvláštní péči věnovala své tělesně postižené dceři Marii Matyldě. Pro děti navíc pořádala plesy zvané kinderbály. Z jejích devíti dětí byli tři synové. Jan Adolf se stal dědicem schwarzenberského primogeniturního majorátu, Felix, se stal diplomatem a později rakouským ministerským předsedou a nejmladší Bedřich kardinálem a pražským arcibiskupem.

Během výchovy svých dětí stále kreslila, malovala a od roku 1803 společně se svým učitelem, malířem Franzem Ferdinandem Runkem připravovala v grafické technice leptu pohledy na schwarzenberská panství a interiéry sídel. Runk také vyučoval její děti.[1] Nadále udržovala kontakty s okolím pomocí korespondence. Měsíčně napsala nebo přijala kolem třiceti dopisů. Často se také účastnila různých divadelních představení a plesů. na konci 18. století se do módy na společenské úrovni dostaly tzv. salóny, tedy polosoukromá setkání, která se konala v bytě některého z účastníků. Pavlína si velmi oblíbila především ty, kde mohla rozvíjet svůj intelekt – tedy salóny, jejichž program obsahoval politické či filosofické debaty. Angažovala se také v amatérském divadle, sama se také objevovala v některých rolích (např. v roce 1805 v roli anděla). Věnovala se také kreslení. Do současnosti se dochovala řada kreseb a rytin, které vytvořila během svých pobytů na zámcích Hluboká nad Vltavou či Červený Dvůr. Často také pobývala ve Vídni a na zámku Český Krumlov.

V roce 1810 odjela s manželem a dvěma dcerami do Paříže. Zde se v neděli 1. července zúčastnila plesu pořádaném na rakouském vyslanectví na počest sňatku Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou. Organizátorem plesu byl rakouský velvyslanec a Pavlínin švagr Karel Filip Schwarzenberg. Rakouské vyslanectví se nacházelo v paláci Montesson postaveném pro madame de Montesson, milenku Ludvíka Filipa Orleánského, dnes roh ulic Rue La Fayette a soukromé komunikace Cité d'AntinIX. obvodu, palác se nedochoval. Na zahradě stál dřevěný provizorní sál pro 1200–1500 hostů. V průběhu plesu byla převržena hořící svíčka, od které vypukl požár, při němž zahynulo nebo bylo těžce zraněno několik desítek lidí. Pavlína se snažila v hořícím sále najít svoje dvě dcery a zachránit je. Během hledání se však na ni zřítil strop a Pavlína byla na místě mrtvá. Její smrt byla zbytečná – obě dcery byly již v tu dobu venku v bezpečí.

Její manžel se již podruhé neoženil. Výchovy osiřelých Pavlíniných dětí se ujala jeho sestra Eleonora Žofie ze Schwarzenbergu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Provdala se 25. května 1794 na zámku Heverlé v Belgii za Josefa II. Jana ze Schwarzenbergu (27. červen 1769 Vídeň – 19. prosinec 1833 Hluboká nad Vltavou), zakladatele schwarzenberské primogenitury, syna Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (3. červenec 1742 Postoloprty – 5. listopad 1789 Hluboká nad Vltavou) a jeho manželky (sňatek 14. červenec 1768) Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (22. květen 1747 Wallerstein – 25. prosinec 1797 Vídeň). Narodilo se jim 9 dětí (3 syny a 6 dcer), v době své tragické smrti čekala Paulina 10. dítě:

  • 1. Marie Eleonora (21. 9. 1796 Vídeň – 12. 6. 1848 Praha, zastřelena)
  • 2. Marie Paulina (20. 3. 1798 Vídeň – 18. 6. 1821 Vídeň)
    • ∞ (16. 6. 1817 Hluboká nad Vltavou) Eduard kníže Schönburg-Hartenstein (11. 10. 1787 – 16. 11. 1872)
  • 3. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (28. 5. 1799 Vídeň – 15. 9. 1888 Hluboká nad Vltavou), 12. vévoda krumlovský a 7. kníže ze Schwarzenbergu
    • ∞ (23. května 1830 Vídeň) Marie Eleonora princezna z Liechtensteinu (25. 12. 1812 Vídeň – 27. 7. 1873 Třeboň)
  • 4. Felix (2. 10. 1800 Český Krumlov – 5. 4. 1852 Vídeň), rakouský ministerský předseda (1848–1852)
  • 5. Ludovika Eleonora (8. 3. 1803 Vídeň – 24. 7. 1884 Bad Ischl)
    • ∞ (20. 10. 1823 Libějovice) Eduard kníže Schönburg-Hartenstein (11. 10. 1787 – 16. 11. 1872)
  • 6. Marie Matylda (1. 4. 1804 Vídeň – 3. 11. 1886 Vídeň), v důsledku tělesného postižení se nikdy neprovdala
  • 7. Marie Karolína (15. 1. 1806 Český Krumlov – 5. 5. 1875 Vídeň)
    • ∞ (27. 6. 1831 Vídeň) Ferdinand Karel kníže Bretzenheim-Regécz (10. 2. 1801 – 1. 8. 1855)
  • 8. Marie Anna Berta (2. 9. 1807 Vídeň – 12. 10. 1883 Salcburk)
  • 9. Bedřich (6. 4. 1809 Vídeň – 27. 3. 1885 Vídeň), arcibiskup salcburský (1835–1850), 27. arcibiskup pražský (1850–1885), 15. primas český, kardinál (1842)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. F.F. Runk v Encyklopedii Českého Krumlova. www.zamekceskykrumlov.eu [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-20. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LENDEROVÁ, Milena. Tragický bál, život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu. 1. vyd., Ladislav Horáček Paseka: Praha–Litomyšl 2004. 376 stran, ISBN 80-7185-657-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]