Janovští z Janovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Janovští z Janovic
COA z Janovic.jpg
Erb Janovských z Janovic
země České královstvíČeské království České království,
BavorskoBavorsko Bavorsko
Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko
tituly
zakladatel Jan z Janovic (13051360)
mýtický zakladatel Johannes de Janovich
rok založení 13. století
větve rodu
  • Sohostovská
  • Ryžmberská
  • Pajrecká

Janovští z Janovic a Klenové, staročesky Janowský z Janowicz a Klenowýho (německy Janowsky von Janowitz und Klenau) jsou stará česká rytířská, panská a později částečně též hraběcí rodina. Mají společné předky s nejmladší linií rodu, která přijala jméno Klenovský z Klenové (německy Klenowsky von Klenowa nebo Klenowsky von Klenau), jejichž hrad Klenový se tyčí v blízkosti Janovic nad Úhlavou na Klatovsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad Klenová

Roku 1289 pečetí listinu svým erbem Jan z Janovic. Po jeho smrti se dostává hrad v Janovicích s příslušenstvím do rukou krále Jana Lucemburského. Dalším zde byl Jan z Janovic (13051360),[1] který pocházel z Petrovic u Kutné Hory. Ovšem již roku 1290 je v Chotěšově zmiňován v zápisu Johannes de Janovich, který byl pravděpodobným zakladatelem janovického hradu.[2] Jeho synové Racek a Něpr drželi hrad Pajrek (nemecky Bayereck), na Pajreku je před rokem 1250 zmiňován Jan z Janovic a později i jeho syn Bohuslav z Janovic[3]). V 15. století se připomíná jiný Jan z Janovic, který střídavě stál na straně husitů i jejich odpůrců. Bojoval také s Oldřichem z Rožmberka. Janův příbuzný Racek z Janovic pocházel z větve pojmenované podle nedalekého hradu Rýzmberka (Racek Riesenberský z Janovic jindy psáno Racek Ryžmberský z Janovic) a válčil s pasovským biskupem i králem Václavem IV., stál na katolické straně, vydal husitského kněze Nekvasu Bavorům, kteří jej umučili, za což Racka Ryžmberského z Janovic po bitvě u Vyšehradu husité ubili cepy.

Jedna z linií v 15. století zůstala v Janovicích (nad Úhlavou) a ve sporech tu pokračoval Heřman Janovský z Janovic, který po smrti svého bratra Jindřicha zůstal roku 1483 jediným pánem v Janovicích a Bystřici. Sloužil bavorskému knížeti Albrechtu IV. Moudrému, avšak nedostal od něj zaplaceno za službu, a proto proti němu následně válčil. Spor řešil i český královský dvůr. Poté Heřman a jeho syn Oldřich museli bojovat i proti české královské moci. Na jejich dopadení byla vypsána odměna 500 kop míšeňských grošů. Heřman střídavě žil ve své vlasti a v cizině (v Bavorsku a v Rakousku), sváry skončily až jeho smrti okolo roku 1536.

Rod se rozdělil na několik větví, jedna z nich se odstěhovala do jižního Německa a dále do Francie a Belgie. Ve Francii přijali jméno „Besme“ (Yannowitz de Besme). Jan z Janovic jindy uváděno Karel z Janovic, zakotvil ve Francii, kde sloužil vévodovi Ludvíkovi Lotrinskému (Louis de Guise), na jehož popud roku 1572 smrtelně zranil jeho politického rivala, admirála Kašpara Colignyho. Potomci rodu žijí v Čechách, ve Württembersku, v Bádensku, Francii a Belgii, kde se od 19. století stále vyskytuje příjmení Besme. Další větev se odstěhovala do polského Slezska a byl jim pozměněn klenot (namísto šachovaného křídla, tři pera, červené, stříbrné a modré).

Dne 13. 11. 1772 byl povýšen do stavu českých svobodných pánů František Adam Janovský z Janovic na Otíně, Předslavi a Chuchli s právem oslovení "vysoce urozený" (vysokoblahorodý německy "Hoch- und Wohlgeboren"), kteréžto právo bylo udělováno nevládnoucím hrabatům a baronům z prastarých šlechtických rodů.

Větev, která používala jméno Klenovský z Klenového a Janovic, podle nedalekého hradu Klenového, vzdáleného asi 2 km od hradu janovického, byla dne 20. 8. 1623 povýšena do říšského stavu svobodných pánů (pro Jana z Klenového a Janovic na Žinkovech, zemského vice písaře království českého, a jeho potomky), následně byl této odnoži rodu Janovských potvrzen český panský stav (dne 25. 1. 1629) a sice Vilémovi z Klenového a Janovic, synovi výše zmíněného Jana z Klenového a Janovic. V Řezně byl poté dne 15. 10. 1630 povýšen rod do říšského hraběcího stavu (pro téhož Viléma z Klenového a Janovic, toho času již v roli císařského rady a komořího). Nakonec došlo ještě 26. 7. 1633 k potvrzení českého hraběcího stavu.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Pověst vypráví o Smilu Zdeborovi Janovském z Janovic, který se na své tvrzi zabýval alchymií a přišel na způsob pěstování zlata na poli. Vyséval olověná semena, zaléval je elixírem. Sklízel zlaté hlízy, rostliny plodící a připomínající brambory.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Janovští z Janovic spolu s Klenovskými z Klenové mají téměř totožný erb. Na červeném podkladu se nachází ve třech řadách a sedmi sloupcích stříbrně a modře šachované břevno. Podobný erb s Janovskými mají také Trauttenbergové a patrně oba vycházely z erbu Babenbergů. (Šachování břevna Janovských patrně odpovídá routovému šachování bavorského erbu, jestliže výchozí šumavský hrad Pajrek se původně německy nazýval Bayereck.) Klenovským byl erb polepšen o stříbrné srdce v patě štítu a o zlaté inciály F M R (Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II.) pod sebou mezi rozloženými orlími křídly, která jsou obě přepažena stejným stříbro modře šachovaným břevnem jako štít.

Dům u Janowských, v Praze v Celetné ulici

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Příbuzní rodu Janovských z Janovic a Klenové jsou: Klenovští z Klenové, Švihovští z Rýzmberka, Černínové z Chudenic, Harantové z Polžic a Bezdružic, Běšinové z Běšin, Bořkové Dohalští z Dohalic, Benedové z Nečtin, Hájkové z Robčic, Pšovlčtí z Mukoděl, hrabata z Gorcey-Longuyon, Rýzmberští z Janovic, Lickové z Rýzmburku, Kyšperští z Vřesovic, Chřínovští z Chřínova, z Týnce, Váněčtí z Jemničky, Podmokelští z Prostiboře, Perglárové z Perglasu, Káničtí z Čachrova, Točníkové z Křimic, Chocomysští z Winterfelsu, z Wildenfelsu, Přechovští z Malevic, Příchovští z Příchovic, Rozhovští z Krucemburku, Hošťálkové z Javořic, Kocové z Dobrše, Vratislavové z Mitrovic, baroni z Unwerthu, Helwersenové z Helwersheimu, z Sternenfelsu, z Sachsenheimu, Slavatové z Chlumu a Košumberka, Ranové/Runnové z Winnendenu, z Arna/d'Arnauld (Anna, neteř vévody Guise, dcera kardinála Luis de Guise), z Florainville, z Karpfenu, Schillingové z Cannstadtu, z Halleweillu, z Landsee, z Laubenberka, z Štokavy (von Stockheim), z Flossburgu, z Popumhausu, Chánovští z Dlouhévsi, Mařanové Bohdanečtí z Hodkova, Pachtové z Rájova, z Puteani, Lipovští z Lipovic, Údrčtí z Údrče, Malovcové z Malovic, Malovcové z Chýnova, Deymové ze Stříteže, Cobové z Neuding, Hubertové z Hubertsburgu, z Collard, d'Yves d'Ostiche, baroni z Wasmuth, z Auerbachu, z Gutštejna, z Roupova, Nebílovští z Drahobuze, z Neveklova, Obytečtí z Obytec, Chlumčanští z Přestavlk, Sedlečtí z Újezdce, Wiederspergerové z Wiederspergu, Belloutte de Watters, de Frédy, Waldhauserové z Trattenheimbu, de Le Gras, de Condé, de Baintz, de Nugent, Breuilové de Minette, Alvarezové de Toledo, Plánští z Žeberka, Cílové z Svojšic, Muchkové z Bukova, Ubelli von Siegburg, Morzinové, von Walmerode a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://patricus.info/Rodokmeny/Janovsky.txt – Rodokmen
  2. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Janovice nad Úhlavou, s. 222–223.  
  3. http://www.familysearch.org/Eng/Search/ancestorsearchresults.asp?last_name=Janovic – Results for: Janovic

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Janovští z Janovic, s. 65-66.  

Související články[editovat | editovat zdroj]