Janovici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Janovicové
Rodový znak Žďárských ze Žďáru, kteří sdílejí půlenou orlici s Janovici, ale i s dalšími rody (Kolovraty, Čejky, Dvořeckými nebo Podolskými z Olbramovic, rytíři Zruckými z Chřenovic ad.)
Rodový znak Žďárských ze Žďáru, kteří sdílejí půlenou orlici s Janovici, ale i s dalšími rody (Kolovraty, Čejky, Dvořeckými nebo Podolskými z Olbramovic, rytíři Zruckými z Chřenovic ad.)
Země České královstvíČeské království České království
Zakladatel Kunrát z Janovic
Mýtický zakladatel Vlastislav, lucký kníže
Rok založení 13. století

Janovici či Janovicové[1] byli starý český původně panský rozrod. Obec a zámek Vrchotovy Janovice (Herbortovy Janovice) u Sedlčan pak odvozuje od Janoviců své jméno.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První předek se objevuje ve 13. století Kunrát z Janovic[2] a podle autora tzv. Dalimilovy kroniky je původcem rodu legendární Vlastislav, kníže Lucký. Od něho též někteří historici (již František Palacký, dále Jaroslav Čechura, Berthold hrabě Waldstein-Wartenberg či Jiří Jurok) připomínají i alternativní jméno rozrodu a to Vlastislavci. Toto označení se ale běžně nepoužívá a není ani příliš známé, na první pohled tak vyhrálo označení Janovici.

Nejstarší členové z rozrodu Janoviců jsou připomínáni v listinách již na počátku 13. století. Jedním z prvních byl kupř. pan Jan (1224) - od něhož zřejmě vzniklo (v 19. století) moderní pojmenování - tj. Janovici či Janovicové. To používali a používají dodnes významní historici jako František Palacký, August Sedláček, Josef Janáček nebo Jiří Kovařík ad.

K rozrodu Janoviců patří proslulí páni z Kolowrat, významní středověcí páni z Janovic, páni z Vimperka (před rokem 1263 založen )[3] nebo rytíři Čejkové, Dvořečtí nebo Podolští z Olbramovic, rytíři Zručtí z Chřenovic či rytíři a pozdější hrabata Žďárští ze Žďáru. Všechny tyto rody nosily původně v erbu stejnou polcenou orlici.

Někde (především ve starší zastaralé literatuře) najdeme, že mezi ně patřili i významní středověcí páni ze Žirotína a rytíři z Adlaru, to je ale omyl. Tyto rody nosily totiž v erbu jiný typ orlice - černou a navíc posazenou na pokos, tudíž nepatřily do tohoto rozrodu. Taktéž rod Janovských z Janovic nepatřil do tohoto rozrodu, zde jde pouze o shodu jmen (přídomku).

Mezi majetek Janoviců patřil také například Jenštejn, Kunžvart, Mukařov, Petrohrad či Vysoký Chlumec.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Pro všechny Janovice byla původním společným znamením stříbrno-červená polcená orlice na modrém štítě. Na prsou má tato orlice zlatou sponu-pružinu, která je ukončena na obou stranách trojlístkem. Orlice nebyla původně korunována, ale od počátků měla pařáty, zobák a prsní pružinu vyvedenou ve zlaté barvě. Efektní a poměrně jednoduché znamení se udržovalo po staletí a svědčí o rodové starobylosti. Avšak (především) během 17. a 18. století docházelo k polepšením tohoto erbu u některých janovických rodů a tím i ke změnám tohoto prostého erbu. Tak došlo na změny např. u rodu Kolowratů (a to dokonce mnohonásobné, neboť Kolowraté žili v několika významných liniích, z nichž každá se ráda od příbuzných nějak odlišila) či u hraběcí linie Čejků z Olbramovic, menších změn došel erb v první polovině 17. století i u hrabat ze Žďáru.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se se Slavaty z Chlumu a Košumberka a od středověku s řadou významných panských i rytířských českých a moravských rodin. Později (především od 16. století) docházelo k svazkům i se šlechtickými rodinami cizího původu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný
  • Jaroslav Čechura, Lucemburkové na českém trůně I., Praha 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Palacký, dějiny národu českého II., Praha 1968, s. 202.
    • Josef Janáček-Jiří Louda, České erby, Praha 1988, s. 64-65, 90-91, 154-155.
    • August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1997, s. 20.
    • Marie Bláhová a kol. (edd.), kronika tak řečeného dalimila, Praha 1977, s. 39, 41-47.
  2. http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=23931 - Hrady.cz
  3. http://www.hrady.cz/index.php?OID=263 - Historie zámku Vimperk