Staňkov (okres Domažlice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci v Plzeňském kraji. O obci v Jihočeském kraji pojednává článek Staňkov (okres Jindřichův Hradec).
Staňkov
Staňkov, municipal office.jpg
Znak města StaňkovVlajka města Staňkov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0321 554294
Pověřená obec Staňkov
Obec s rozšířenou působností Horšovský Týn
Okres (LAU 1) Domažlice (CZ0321)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 319 (2020)[1]
Rozloha 20,48 km²
Nadmořská výška 357 m n. m.
PSČ 344 01 až 345 61
Počet částí obce 5
Počet k. ú. 5
Počet ZSJ 5
Kontakt
Adresa městského úřadu náměstí T. G. Masaryka 35
Staňkov I
34561 Staňkov
podatelna@mestostankov.cz
Starosta Mgr. Alexandr Horák
Oficiální web: www.mestostankov.cz
Staňkov
Staňkov
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Staňkov (německy Stankau) se nachází v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Žije v něm přibližně 3 300[1] obyvatel. Město leží na železniční křižovatce asi v půli cesty mezi Plzní a Domažlicemi, cca 30 km od Klatov, 28 km od Plzně a 24 km od Domažlic. Městem protéká řeka Radbuza, do které se před Staňkovem napojuje potok Zubřina.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města je odvozen ze jména Staněk ve významu ves lidí Staňkových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Stancowic (1233), de Ztankov (1243), de Stankow (1252), Stankow (1352), na Stankovy (1432), Stankowy (1557) a Stankowo (1654).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233.[2] Obec se původně skládala ze dvou osad nazvaných Městys Staňkov a Ves Staňkov, které byly v roce 1951 zrušeny.[3]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Sklářství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě existovaly dvě sklárny. Jedna na výrobu zrcadel a litého skla, druhá na výrobu skla bezpečnostního. První pojmenovaná podle vlastníka sklářského podniku Andreas Ziegler's Sohn, vznikla v letech 1867-1869 v blízkosti řeky Radbuzy. Druhá nazývaná TRIPLEX byla postavena u nádraží v roce 1926. První zanikla v důsledku velké hospodářské krize a ztráty odbytišť. Její majetek převzali manželé František a Marie Kreysovy, kteří sklárnu přestavěli na výrobnu šamotového a dinasového zboží. Druhá sklárna TRIPLEX zanikla v roce 1946 po znárodnění a začlenění do podniku Union Teplice-Šanov, který ve Staňkově provoz ukončil.[4]

Šamotka[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1937 sídlila v budově bývalé sklárny u řeky Radbuzy firma Františka a Marie Kreyzových na výrobu šamotového zboží. V roce 1948 byla znárodněna a začleněna do Západočeských keramických závodů Horní Bříza. V roce 1950 byl podnik přesunut pod Chlumčanské keramické závody (CHKZ). Vyráběla se zde formovací hmota pro slévárny, kyselinovzdorné kameniny, antukové komínové bloky, šamotové cihly, fasádní nástřiková drť a kaselská hněď, která se stala velmi populární. Staňkovský závod ji vyvážel do řady zemí západní i východní Evropy. Později závod začal vyrábět glazované mozaiky, v roce 1982 zavedl glazované pásky a v roce 1993 slinuté a leštěné dlaždice. V roce 2006 došlo k ukončení provozu CHKZ ve Staňkově.[5]

Cihelna[editovat | editovat zdroj]

První cihelna byla ve Stańkově založena v roce 1867. Samotná výroba cihlářského zboží v sousedské cihelně zahájila provoz až po roce 1871. Jejím předsedou byl tehdy Jan Pavlík. V 70. letech 19. století následovala cihelna poštmistra Edmunda Meyrosera a v 90. letech se přidala cihelna Františka Trnky. Nakonec svůj provoz otevřely cihelny podnikatelů Josefa Klimenta a Františka Kreysy. Jeho vnuk František ji zmodernizoval, rožšířil a provoz cihelny udržel až do znárodnění roku 1948. Poté se uvádí jako závod Západočeských cihelen, n.p. Stod, který vyráběl okrasné tvarovky, plotovky a drenážní trubky. Jako neefektivní byl zlikvidován v lednu roku 1984.[5]

Pivovarnictví[editovat | editovat zdroj]

Měšťanský pivovar vznikl v roce 1602 potom, co bylo městu uděleno várečné právo. Pivo se zpočátku vařilo v soukromí, později ve společné varně. Pivovar býval majetkem sousedským a výroba piva byla dražena. Roku 1872 vznikla první akciová společnost, jejímž prvním sládkem byl J. Kestřánek. Po jejím krachu byl pivovar prodán v dražbě Karlu Trauttmansdorffovi, který jej spravoval až do roku 1945.[5]

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Dobývání uhlí v dolech východně od Staňkova probíhalo kolem roku 1800 ručně. Největší rozvoj zaznamenal důl Ondřej, který využil moderní stroje i lanovou dráhu do skláren. Byl provozuschopný až do roku 1925. Severně od Staňkova v oblasti Stříbrnice se těžila olověná a zinková ruda. V její blízkosti se těžila i cihlářská hlína. Ve městě a jeho okolí se nacházelo několik cihelen. Podnikatelskému rodu Kreysů patřila jedna z největších cihelen až do znárodnění v roce 1948.[4]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Wenig (1874–1940), spisovatel, překladatel a pedagog

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází 5 kulturních památek:[6]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Městys Staňkov, s. 159, 160. 
  3. Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
  4. a b STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA Dostupné online. ISBN 978-80-7211-305-7. (Czech) 
  5. a b c STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA Dostupné online. ISBN 978-80-7211-305-7. S. 29-30. (Czech) 
  6. Monumnet

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Staňkov. Plzeň: Nava, 2008. 95 s. 
  • STEINBACHOVÁ, Věra. Sedm set padesát let Staňkova. Staňkov: Městský národní výbor, 1983. 85 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]