Václav Matěj Kramerius
| Václav Matěj Kramerius | |
|---|---|
 Gustav Zoula: Krameriova busta (1899) | |
| Narození | 9. února 1753 Klatovy  České království |
| Úmrtí | 22. března 1808 (ve věku 55 let) Praha  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | spisovatel, vydavatel, novinář, překladatel, knihkupec, redaktor a editor |
| Témata | česká literatura, žurnalistika, překlad, nakladatelství a knižní obchod |
| Děti | Václav Rodomil Kramerius syn |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Matěj Kramerius (9. února 1753 Klatovy[1] – 22. března 1808 Praha[2]) byl český spisovatel, nakladatel, dramatik, žurnalista a novinář, zakladatel novodobé české žurnalistiky.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v římsko-katolické měšťanské rodině v Klatovech. Jeho rodiče byli Augustin a Terezie Kramériovi. Pokřtěn byl jako Matěj Valentin, jméno Václav přijal později z důvodů vlasteneckých. Své příjmení psal většinou bratrským pravopisem jako Kraméryus.[3]
Studoval na jezuitském gymnasiu v Klatovech, poté v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě filosofii a v letech 1778–1780 práva; k jeho pedagogům patřili Ignác Cornova či Stanislav Vydra. Během studií získal prostřednictvím Josefa Dobrovského práci u Jana Norberta z Neuberka, jemuž katalogizoval knihovnu. Přitom pro Neuberka pořizoval opisy starých rukopisů, i jinak pracoval se staročeskými díly. Dále prováděl korektury textů pro řadu českých osvícenců. Pravděpodobně tato práce iniciovala jeho vydavatelskou činnost, naučil se redakčním a vydavatelským pracím nutným pro vydávání knih a získal celou řadu užitečných známostí.
Krátce působil jako učitel češtiny a poté pracoval od roku 1786 pro Schönfeldské císařské královské poštovské Noviny, čímž získal značnou popularitu a zkušenosti. S majitelem, Janem Ferdinandem rytířem ze Schönfeldu, se však záhy rozešel ve zlém, pravděpodobně z toho důvodu, že Schönfeld příliš zasahoval do jeho redaktorské práce. Od 4. července 1789 začal Kramerius vydávat vlastní noviny pod názvem Krameriusovy c.k.[4] Pražské poštovské noviny, ty byly roku 1791 přejmenovány na Kramériusovy c.k. Vlastenecké Noviny. Tyto noviny se staly velmi oblíbenými ve středních a nižších společenských vrstvách, ale trpěly stálým finančním nedostatkem. 22. května 1791[5][6] se Kramerius oženil s dcerou zámožného pražského měšťana, zlatníka Hereciuse Jenovéfou a díky tomuto sňatku získal pro svou vydavatelskou činnost podporu nejen finanční. Záhy začal kromě novin vydávat různé drobné spisky. Roku 1795 pak koupil knihtiskárnu, a získal tak bázi potřebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání.
Krameriovy císařsko-královské poštovní noviny[editovat | editovat zdroj]
Byly založeny roku 1789. Krameriovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstraňování lidových pověr. Mezi jejich hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z literatury a divadla. Zpočátku Kramerius čerpal zahraniční informace hlavně z Wiener Kölner Zeitung, ale později si vytvořil rozsáhlý okruh dopisovatelů. Od roku 1795 nastal úpadek novin z důvodu přísné cenzury a nepříznivé hospodářské situace. I přesto Kramerius pokračoval ve vydávání až do své předčasné smrti v roce 1808.
Česká expedice[editovat | editovat zdroj]
Krameriem založená Česká expedice byla prvním ryze českým nakladatelstvím se zemskou působností v Českých zemích.[3] Vyšla v něm většina českých knih své doby, a lze proto tvrdit, že založení tohoto nakladatelství bylo jedním z podstatných kroků pro úspěšné znovuuvedení češtiny do oblastí, z nichž během předchozích 100–150 let zvolna mizela.
Okruh potenciálních Krameriových zákazníků byl značně omezený, takže se lze domnívat, že vedení Expedice vyžadovalo značnou obratnost, obětavost a zároveň zapálení pro věc. Kramerius onemocněl revmatismem a edémem plic, zemřel předčasně v chorobinci a chudobinci v Praze Na Karlově. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
Po smrti zakladatele převzala jeho nakladatelství manželka Jenovéfa[6] s prvorozeným synem Václavem Rodomilem Krameriem (Wenzel Franz Vinzenz, *1792), nesnadné poměry jej však přivedly k úpadku. Druhý syn Vojtěch (Adalbert Mathias, *1795) se stal knězem a příležitostnému psaní se věnoval jen pár let v mládí.
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Krameriovo zakladatelské dílo zůstává v českém historickém povědomí živé dodnes. Leckde se setkáváme také s odkazem na jeho jméno: Národní knihovna ČR nazvala svůj projekt digitalizace periodik a monografií Kramerius; Krameriova ulice je v Praze, Brně, Klatovech i v Říčanech u Prahy. Česká expedice ožila na nedlouhý čas v názvu pražského nakladatelství 90. let 20. století.
Asociace nezávislých médií uděluje od roku 2016 Krameriovu cenu za nezávislou publicistiku.[7] Tato cena je však částí novinářské veřejnosti považována za kontroverzní a spojenou s dezinformačními weby.[8][9][10]
Díla[editovat | editovat zdroj]
Kalendáře[editovat | editovat zdroj]
V tradici Veleslavínově to byly sborníky sezónního čtení s kalendáriem.
- Nový kalendář tolerancí – vycházel jako příloha novin, obsahoval církevní svátky katolické i evangelické, dále přehled celoročních událostí, rady zemědělcům, povídky, atp. Oblíbená univerzální četba pro venkov; vycházel od roku 1787 do roku 1798.
- Vlastenecký poutník
- Domovní přítel
- Věrný společník
Historické, cestopisné a dobrodružné[editovat | editovat zdroj]
- Zdeněk ze Zásmuk
- Kniha Josefova
- Hrabě z Rožmberka
- Laudonův život a jeho hrdinští činové
- Vypsání ukrutné smrti Marie Antonie, královny francouzské
- Historické vypsání velikého mongolského císařství v druhém dílu světa Azii (1803)
- Druhý díl Indie, to jest Historické vypsání mnohých království a krajin, jenž na druhém Indickém polouostrově v Azii leží (1804)
- Ouplné vypsání dějin Egypta (1816)
- Vypsání cest po mořích
- Mladší Robinson
- Způsoby, mrawy a mínění Činů a Kochin Činů – první sinologické dílo v české literatuře, přibližující život a kulturu Číňanů a Vietnamců, knihu sestavil sám Kramerius, především na základě zpráv misionářů.
Mravoličné, bajky a pohádky[editovat | editovat zdroj]
- Zrcadlo šlechetnosti
- Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské – sbírka básní, některé básně jsou překlady, jiné jsou vlastní tvorba.
- Dobrá rada v potřebě
- Mravové šlechetných dítek
- Cvičení dítek jednoho každého stavu, item příkladové a básně dítkám k dobrému naučení
- Arabské pohádky
- časopis pro děti Kacafírek
Rytířské a strašidelné[editovat | editovat zdroj]
Převážně překladová tvorba nevelké kvality pomáhala k rozšíření češtiny, její ekonomický přínos byl, stejně jako u knih dobrodružných pro Českou expedici velký a pomohl udržet vydávání ostatních prodělečných titulů, kterých byla většina.
- Čarodějnice Megera
- Rozličné povídačky k poučení a obveselení
Vydal[editovat | editovat zdroj]
- Jana Mandyvilly… Cesta po světě (1796), první reedice slavného cestopisu doby gotické (1796)
- Jana Smita, kapitána anglického, pravdivé příhody po cestách, kteréž vykonal v čtyřech dílích světa (1798)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
- ↑ a b Lexikon české literatury : Osobnosti, díla, instituce 2/II, K–L, Praha : Academia 1993, 1. vydání. S. 930
- ↑ HORA, Petr. Toulky českou minulostí. 1. vydání. vyd. Praha: [s.n.] volumes <1-14> s. Dostupné online. ISBN 80-85621-18-5, ISBN 978-80-85621-18-1. OCLC 13006417
- ↑ 645. schůzka: Česká expedicí. Dvojka [online]. 2014-04-27 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b HŮRKA, Jindřich; KŘÍŽ, Martin. Václav Matěj Kramerius a jeho doba. [Klatovy]: Klub přátel Klatovska, 2008. [30] s.
- ↑ V Praze byly uděleny Krameriovy ceny. prahatv.eu [online]. 2017-06-21 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ ANM – Asociace nedůvěryhodných médií? Otazníky nejen kolem Krameriovy ceny. Manipulátoři [online]. 2016-11-25 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Dezinformátoři ocenili zavražděného Kuciaka. Slovenský velvyslanec cenu převzal, mluvit o tom ale nechce. HlídacíPes.org [online]. 2018-06-20 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Příbuzní Jána Kuciaka nepřevezmou Krameriovu cenu. V pořádající asociaci jsou i zástupci dezinformačních webů. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-06-24 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RYBIČKA, Antonín. Život a působení Václava Matěje Krameriusa. Praha: Pospíšil, 1859. Dostupné online.
- HERBEN, Jan. Matěj V. Kramerius : osvícensky novinář a buditel. Praha: Volná myšlenka československá, 1926. Dostupné online.
- HUBÁČEK, Jiří. Matěj Václav Kramerius a daleká východní země. In: M. V. Kramerius, Dva indické "cestopisy". Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. ISBN 978-80-7308-952-8 (print), ISBN 978-80-7308-953-5 (online).
- Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce 2/II, K–L, kolektiv autorů, editor J. Forst. Academia Praha 1993, s. 930–931.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Matěj Kramerius na Wikimedia Commons 
Autor Václav Matěj Kramerius ve Wikizdrojích
Osoba Václav Matěj Kramerius ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Matěj Kramerius
- Wenzel M. KRAMERIUS (genealogy.net)
